Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Oldřich Vlach, František Řehák, Miloslav Štibich, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Lyrická komedie, natočená režisérem Jiřím Menzelem v roce 1980 podle proslulé stejnojmenné novely Bohumila Hrabala těží především ze spisovatelovy bohaté poetické obrazotvornosti, která v tomto případě vyvěrá ze vzpomínek na poklidný život v městečku, kde byl jeho otec správcem pivovaru. Sled humorně laděných epizod spojených hlavními protagonisty – půvabnou paní správcovou (M. Vášáryová), jejím milujícím manželem Francinem (J. Schmitzer) a jeho bratrem Pepinem (J. Hanzlík), je protkán stále probíhajícím konfliktem snaživého Francina se správní radou, tvořenou představiteli města. Francinovu kariéru ohrožují především ztřeštěné kousky hlučného Pepina, ale též neodolatelné fluidum paní správcové, kterému podléhají všichni pánové… Snímek byl do kin uveden počátkem roku 1981 a vyvolal tehdy skutečně mimořádný zájem. Přestože námět filmu byl považován za typicky národní, měly Postřižiny nečekaně dobrý ohlas i v zahraničí – jako jeden z mála českých titulů z počátku osmdesátých let byl snímek zakoupen do řady evropských i zámořských distribučních sítí. Uplynulá léta přidala tomuto nestárnoucímu filmu navíc další, nostalgický půvab příjemné vzpomínky na časy a věci, které jsou nenávratně pryč. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (570)
Ano, bylo to velmi poetické odpoledne a jestliže „nahé ženské koleno je druhé jméno Ducha svatého“ říká pan děkan, bude na tom snad něco pravdy. Ale co ten Podskalský a jeho podskalské hlášky? Co ten mladší Hrušínský pořád někam padající? Vím, ilustruje většinový obsah Pepinových promluv. Já jsem ale jako Francin: nejlépe se mi líbí úvod, než se Pepin objeví. To je čistá oslava (ne však pro vegetariány). A špatně slyšitelná vzdálená mluva paní správcové při zabijačce skutečně vyvolává dojem vzpomínky na matku a pradomov před vlastním narozením. Všechno pak spěje k početí budoucího Bohumila. Nu, už proto sem Pepin patří (jako sudička; a pan režisér naštěstí projevil dost soudnosti, když ho obsadil Hanzlíkem a ne doporučovaným Menšíkem). Vcelku je ale škoda, že Menzel není ke svým Postřižinám podobně přísný jako k Rozmarnému létu. Čímž nemyslím věrnost předloze (Postřižiny jsem nečetl), nýbrž věrnost vlastní adaptaci. Rovněž ho mohlo napadnout nestrkat sem dvě komparsní ženské figury, čímž by paní správcová byla jedinou ženou v celém filmu se vyskytující. Upozorňuji na mlčícího Donutila u koní, který i pro konfrontaci s Pepinem stojí za povšimnutí spíše než sebepoškozující Hrušínský ml. Co říci závěrem: Vondruška, Vozáb, Hraběta. Komentáře: Šandík (neznám předlohu, ale souhlasím), Radek99 (nesouhlasím, ale doporučuji), NinadeL (krásná citace, díky za její zaznamenání). ()
Možno, keby som mal naštudovanú Hrabalovu tvorbu, možno, keby som toho vedel viac o dobe, v ktorej sa príbeh odohráva, tak by som sa nad Menzelovou adaptáciou intelektuálne rozplýval. Z filmu mám pocit, že je v ňom všetko na svojom mieste, že jeho tvorcovia sú so svojou prácou nadmieru spokojní a majú byť prečo. Lenže pre mňa je český poetizmus podobne obávaným pojmom, ako súčasný laskavý humor. Klasické figurkárčenie, repetetívne obsadenie, čechíčkářství. Stopercentné hodnotenia plne chápem, ale ja sa možno naladím na Menzelovu tvorbu až niekedy v budúcnosti. Ak by režisér po vzore svojich postáv skrátil trochu aj svoj film, asi by som neprotestoval a nedal mu kvôli tomu na holú. Možno po uležaní v hlave zdvihnem hodnotenie. ()
Další klasika. Jiří Menzel má sklon si věci idealizovat a takové jsou i Postřížiny. Velmi, velmi naivní a naprosto neodolatelné. Jaromír Hanzlík předvádí nejvyšší školu hereckého umění a nahrávají mu i další rozmanité figurky, stejně okatě literární jako roztomilé. Ani nevím čím to je, ale pokaždé mám po tomhle filmu dobrý pocit a jsem přesvědčen, že tak to Menzel přesně chtěl. ()
Tak jako v případě jiných Menzelových adaptací Hrabala, i tady je film pouhý odvar vybírající si z předlohy především komické situace a naopak odnímající předloze tragiku a závažnost. Postřižiny jsou lehce plynoucí, úsměvný, roztomilý film. Odhlédnuto od tohoto ne nepodstatného faktu, jsou ovšem filmem skutečně velmi dobře natočeným. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že Menzel poněkud nadužívá postupy odpozorované z grotesky. Na druhou stranu, přesně tahle místa spolehlivě fungují i na děti, což nemusí být vždycky úplně k zahození ;o) Celkový dojem: 90% ()
CITÁT - Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!....... Tahle komedie nebude snad nikdy nikoho nudit. CITÁT - Ten Francin je nějaké chabrus na nervy. Měl by si podle spisku páně Batisty omévat přirození vlažnou vodó.......... Scénář: Jiří Menzel a Bohumil Hrabal. Kamera: Jaromír Šofr. CITÁT - Pro mě za mě si vylezte třeba na komín.......... ()
Galerie (49)
Zajímavosti (47)
- Jiří Schmitzer (Francin) jazdí na motocykli Laurin & Klement CCD z roku 1904. Pre jazdu do kopca má dvojkolka v zadnom náboji planetový prevod, zapínateľný pákou na riadidlách. Brzda je pásová a pôsobí len na zadné koleso.Na obsluhu slúži celkom 13 ovládacích pák a prvkov. Prvým majiteľom stroja bol mlynár Karel Hrnčíř z Meziříčí. (Raccoon.city)
- Poté, co se nechává u kadeřníka Maryška (Magda Vášáryová) ostříhat podle Josephiny Bakerové, přijíždí nazpět do pivovaru, kde členové představenstva říkají: „Tímto se odstřihujeme od starého Rakouska-Uherska“, což poukazuje na rok 1918. V té době však Josephinu Bakerovou v Evropě nikdo neznal, bylo jí okolo 13 let a v Evropě se objevila až ve 20. letech. (pávek)
- Zvláštní je, že jeden z nejpůvabnějších motivů se ve filmu neměl původně objevit. Pozvolná likvidace čeledína (Rudolf Hrušínský ml.) strýcem Pepinem (Jaromír Hanzlík) byla dotočena až později, když se Jiřímu Menzelovi začalo zdát, že film je příliš "růžový". (Specs)
Reklama