Slavnosti sněženek

Možno som posledný "čechoslovák" nad tridsať, ktorý túto klasiku videl až teraz, 30 rokov po jej vzniku, takže nemám na ňu žiadne príjemné nostalgické spomienky, ako napríklad na Vesničko má, středisková. Film na mňa pôsobil už značne retro a tento pocit nebol príliš príjemný. Nečítal som nič od Hrabala a od Menzela som videl iba povinné minimum, takže kvality tohto diela asi nedokážem plne doceniť. Česi (a slováci) na "vesnici" sa radi nažerú, vypijú si, zaspievajú si a pobijú sa. Holt takí sme boli, sme a budeme, ale mňa toto ironické figúrkárčenie a ukážka typického čechíčkářství z dôb minulých už dnes príliš nebaví. (19.01.2013)

Jako byste ty příběhy zažili sami. Chlapi ze sousedních vsí si nejprve pošmáknou na divočákovi a pak si dají obrácenou Břežněvovu trojobruč. Film o běžných jevech, slovech, činech a charakterech. Žádná dramatická složka, nulová zápletka, vyvrcholení s hodnotou zera. Ale přesto - sledovat Vláčila jak se snaží přihnout, masožravého Krejčíka, akademického malíře nebo hon na divočáka, to je prostě lahůdka. Menzelovy filmy podle Hrabalových předloh jsou zcela obyčejné a zároveň netuctové. Jak by tady bylo krásně, kdyby bylo více takových filmů. Ale přesto nemůžu s hodnocením výš. Jak to ten Menzel dělá, že po Postřižinách a Sněženkách mám nutkavou chuť na pivo a pečínku. No nekupte to... (15.09.2008)

Filmová klasika, s níž jsem během sledování dlouho bojoval. Herecké výkony dle očekávání byly brilantní, ale námět mi nic neříkal a humor také ne. Ke konci jsem si patrně již přivykl a bavil jsem se o něco víc. Samozřejmě legendární hlášky patří do klenotnice české kinematografie (šípková nebo se zelím? Nablito v alejích,..). (24.03.2019)

Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. (02.12.2007)

Proč to nemůže být pravda? Krajinka v zimním hávu... Na tento film jsem se podíval znovu v období, v němž jsem k Menzelovi silně kritický, abych si potvrdil, zda je tento autor opravdu "jenom dobrý", jak se mi nyní zdá. Slavnosti sněženek mi to však nepotvrdily. Snad pomohlo, že jsem slevil ze svého požadavku zahlédnout ve filmu "živý čistý hrabalismus". Menzel si tady na nic nehraje, bere prostě ze "světa podle Hrabala", co uzná za vhodné a podává to na dokonalé kulise historicky neopakovatelného českého biotopu chatařů a domorodců. A je to tam. I když bylo nutno zacpat si nos před lehce se vtírajícím pachem "dobrého českého člověka". Krásné obsazení, dost dobrá hudba. Jen škoda Hrušínského postavy, která měla potenci dát celému filmu nějaký subjektivní rámec. (11.06.2011)