Poslední aristokratka

Fakt slabota...Očekávání příliš velké...Eliška Balzerová je skvělá, Yvona Stolářová přirozená..Martin Pechlát ve své obvyklé poloze příjemně koukatelný .Pavel Liška nemá prostor. Vtipný jako vždy...Tatiana Vilhelmová , škoda mluvit a můj oblíbený Hynek Čermák se fakt asi víc hodí do role drsňáků, nebo se stylizuje do komediální polohy které se moc nedá věřit... (01.03.2020)

Obávám se, že dokud si bude Jiří Vejdělek sám psát scénáře, dobrou komedii už asi nenatočí. Poslední aristokratka je pouze jeho další křečovitý pokus o legraci, víc nic. Výborná kniha přišla cestou na plátno o největší trumf, tedy o vypravěčku Marii a spoustu toho krásného slovního humoru, děj mnohdy vůbec nedává smysl a jindy dobří herci tu hrají prostě příšerně, protože se to po nich takhle zřejmě chtělo, a všechny je suverénně trumfuje mladičká Yvona Stolařová, a to se snad ani nesnaží. Pokud jsem se zasmál, byla to vždy zásluha Pavla Lišky - ne jeho zbytečné postavy, ale opravdu jeho, herce Pavla Lišky, který humoru rozumí očividně lépe než Jiří Vejdělek. (14.11.2019)

Aneb jak si newyorská rodina s českými kořeny, která by se ztratila i v Central Parku, najde cestu ke svému chátrajícímu rodovému sídlu v Čechách. Otec Hynek Čermák zámek Kostka získá po dlouhých letech díky svým šlechtickým předkům, s rodinou měl přijet jen na skok, ale nakonec si k místu v dezolátním stavu získají pevné pouto. Jak objevné. Humor nefunguje. Spočívá v českoamerických rozdílech, kdy jakože českost představuje trojice bodrých zaměstnanců, ovšem zvolená forma je zoufalá, romantická linka zbytečná, klasických hudebních skladeb bylo příliš. Mimochodem rodinka v Česku nikdy nebyla, ovšem mluví perfektní češtinou, mezi sebou i doma za oceánem mluví česky. Čermák není z masa a kostí, jen ze sebe sype kraviny, Dyková se pitvoří a objevuje kouzlo českého nezdravého jídla, její postava je otravná a ona ji ještě otravně hraje. Vejdělek mě už pár let dost nebaví. Kdykoliv přechází k emocím, dojetí nebo nějakému dramatickému zauzlení, film se mu rozpadá pod rukama. A pak hop a skok, najednou se vše až nečekaně snadno vyřeší, dosud nesvéprávná Dyková totiž zavelí k obratu a všichni budou spokojení. A já si uvědomil, že už je konec a že jsem se měl asi smát všem těm momentům, kdy úsečný kastelán odmlouval, hospodyňka do sebe denně lila domácí ořechovku nebo z nacistické koupelny řvala pochodová hudba. Nesmál. (10.04.2020)

Jestli je předloha tak skvělá jak se o ní traduje, tak do filmu se toho podařilo přenést opravdu pramálo. Chtěl jsem vydržet do konce snad jen z úcty k Elišce Balzerové, ale chvílemi to byla muka. Bylo to cukrkandlové, herecky teatrální, bez atmosféry a až na pár úsměvných vtípků bohužel i nudné. Hudba, skládající se z jedné, stále se dokola opakující se smyčky, mě po krátké chvíli vyloženě vytáčela. A titulková písnička byla tragická. Asi se moc tlačilo na pilu nebo to chtělo jiného režiséra. Zlatá Tátova volha. (01.01.2021)

"Na co to koukáš, mami?" volá na mne dcera z pokoje. "Na Poslední aristokratku," odpovídám. " Už uspali tu kočku?" "Jakou? Kočka tam není ..." "Tak to je škoda. A už mají ty psy?" ptá se moje maturantka. "Ne, žádní psy tam nejsou, ale mají koně." "Koně jsou až v dalším díle. A ta matka se učí česky?" "Mluví česky od začátku" Zdá se, že Vejdělek toho vynechal tolik, až vylil dítě i s vaničkou. (03.01.2021)