Poslední aristokratka

Nechápu, kde Boček přišel na to, že by měl vedle kastelánování taky psát knihy, ta jeho předloha bude všeho naprostá sračka, soudě dle její filmové adaptace i toho, že tu látku dál roztahuje do dalších knih. Vlastně i nechápu, proč v roce 2012 někdo napsal knihu na téma tak bytostně spjaté s ranými 90. lety, dle vysokých prodejů celé té série se ale zdá, že české čtenářstvo, odjakživa milující humoristickou literaturu, se podobnými úvahami nijak nezatěžuje, hlavně když je u čeho se odreagovat. Osobně mi v tom filmu nepřišlo vtipné v podstatě nic, ty postavy jsou zcela stupidní, skoro mě to uspalo, jak jsem se u toho nudil, hraje v tom příšerná hudba, obsazeno je to samými notoricky okoukanými hereckými tvářemi, a celkově mám prostě problém s filmem, kde rodilé Američany hrají čeští herci mluvící dokonalou češtinou, protože prostě tenhle nepodstatný detail jaksi ignorovat nemůžu, a od filmů čekám trochu víc, než že jejich jedinou ambicí bude snaha pobavit (nadto humorem, jehož zábavnost v tomto případě považuji za velmi diskutabilní). U Vejdělka mě nijak nepřekvapuje, že se této pokleslé látky chopil, a osobně jsem se u Poslední aristokratky jen utvrdil v tom, že jeho další filmy lze s ledovým klidem ignorovat. (14.04.2021)

Aneb jak si newyorská rodina s českými kořeny, která by se ztratila i v Central Parku, najde cestu ke svému chátrajícímu rodovému sídlu v Čechách. Otec Hynek Čermák zámek Kostka získá po dlouhých letech díky svým šlechtickým předkům, s rodinou měl přijet jen na skok, ale nakonec si k místu v dezolátním stavu získají pevné pouto. Jak objevné. Humor nefunguje. Spočívá v českoamerických rozdílech, kdy jakože českost představuje trojice bodrých zaměstnanců, ovšem zvolená forma je zoufalá, romantická linka zbytečná, klasických hudebních skladeb bylo příliš. Mimochodem rodinka v Česku nikdy nebyla, ovšem mluví perfektní češtinou, mezi sebou i doma za oceánem mluví česky. Čermák není z masa a kostí, jen ze sebe sype kraviny, Dyková se pitvoří a objevuje kouzlo českého nezdravého jídla, její postava je otravná a ona ji ještě otravně hraje. Vejdělek mě už pár let dost nebaví. Kdykoliv přechází k emocím, dojetí nebo nějakému dramatickému zauzlení, film se mu rozpadá pod rukama. A pak hop a skok, najednou se vše až nečekaně snadno vyřeší, dosud nesvéprávná Dyková totiž zavelí k obratu a všichni budou spokojení. A já si uvědomil, že už je konec a že jsem se měl asi smát všem těm momentům, kdy úsečný kastelán odmlouval, hospodyňka do sebe denně lila domácí ořechovku nebo z nacistické koupelny řvala pochodová hudba. Nesmál. (10.04.2020)

Měli to nechat točit Trošku, bylo by to aspoň tak zábavné jako Babovřesky nebo Strašidla, která to nejvíce připomíná. Pokusy o humor jsou jim podobné, ale v Babovřeskách aspoň fungují. Fakt se mám smát, že někdo upadl na sněhu? Že někdo nasává ořechovici? Že Liška plešatí? Jinak v České televizi objevili drony, pokud jste si toho již nevšimli v mnoha jejích dokumentech z poslední doby, a jsou plně využity na opět zbytečné záběry krajiny a hradu shora. Jinak je to skoro dvouhodinová nuda, kde nejsympatičtějšími postavami jsou unylý kastelán a dcera, ale ani ti moc nezachrání – protože nemají nakonec dostatečný prostor – plochý ne-příběh s trapnými pokusy o vtip. Ona tedy už ani kniha není žádné terno, prostě další z vyhypeovaných titulů, ale tady to šlo ještě o několik stupňů dolů. Jinak to má jediné plus, slušnou kameru, která umí rámovat obraz. Hudba je otřesná. A Vilhelmová s tou svcrklou bradou a dlouhým nosem vypadá - prostě jí to tady ale ani trochu nesluší. Dvakrát jsem se pouzasmál, ale jinak zbytečný film, po kterém při druhém uvedení v televizi nikdo ani neštěkne. (12.03.2020)

Strašnej průšvih. Vejdělek stvořil zas další vejdělkovinu - nudnou, humoru prostou a zaměnitelnou s jakýmkoli svým výtvorem. Bohužel. Že s knižní předlohou tato Poslední aristokratka nemá kromě jmen postav a faktu, že restituovali zámek, nic společného, by nevadilo tolik, kdyby vzniklo něco zábavného a vtipného. Ani omylem. Zatímco Bočkova tetralogie je napsaná v duchu fantastické nadsázky jako vystřižené od Švandrlíka, film se bere vážně, takže do něj vůbec nezapadají nerealistické postavy na hraně karikatury a trapnosti, a vůbec nedává smysl. Spoustu blbostí z filmu vypsal do své recenze František Fuka, takže ho nebudu tady papouškovat, jen dodám, že jak s ním většinou nesouhlasím, tady má bohužel pravdu. Přemýšlím, zda je co vyzdvihnout - snad možná příjemnou vánoční atmosféru, fajn soundtrack složený z mozartovské klasiky (teda do naprosto zrůdné titulkové písničky od No Name - jak v kině vždy sedím do konce titulků, tahle příšernost mě snad poprvý vyhnala ze sedadla dřív), milé překvapení v podobě přesvědčivé Yvony Stolařové - a tím to hasne. Humor z nefunkčních pokusů o hlášky, trapné postavičky jako z Účastníků zájezdu, naprosto debilní rozuzlení zápletky s prodejem zámku, dokonce přišlo i zklamání z jindy skvělé Smutného kamery - v Aristokratce se opakují stereotypní letecké pohledy na zasněžený zámek a tím to hasne, prostě bez nápadu. Tak na mě ostatně film působil celkově: jako kdyby se Vejdělek, Smutný a prostě všichni u natáčení nudili, odvedli povinný standard s vidinou "vyděláme prachy na zfilmování bestselleru, takže je jedno, že to bude debilita, kvůli názvu na to lidi stejně přijdou" a honem domů. Když jsem se při novinářský projekci začal nudit fakt už strašně moc a poprvé se podíval na hodinky, vyděsilo mě, že uteklo teprve 30 ze 110 minut stopáže. A to je fakt průser. (24.10.2019)

"Maminka byla vždycky tak půvabná. - Ano, kromě doby, kdy čekala Vás. To děsila i psy nadlesního." Poslední aristokratka je veskrz úsměvná jednohubka, u níž jsem se sice neválel smíchy, nicméně mě v nejednom momentě dokázala celkem nenásilně pobavit. Ústřední "Kostkové trio" se mi zdálo poněkud sušší (postava Vivien mi přišla velkou část děje vyloženě pitomá), zatímco "služebnické trio" si své role vyloženě užívalo - hlavně Eliška Balzerová se svou ořechovkou a Pavel Liška se svým vypelichaným hypochondrismem. Tvůrci možná mohli trochu více zatlačit na humornou notu, protože ve výsledku jde o vesměs průměrnou komedii, jež v rámci žánru nijak výrazně nevyčnívá. P.S. "Na hraběcí exponáty, prosím, nesahat." (07.01.2021)