Babí léto

Již po prvním zhlédnutí jsem velmi oceňoval výkon Vlastimila Brodského, pro kterého byl tento film prakticky rozlučkou, jak filmovou, tak životní. Říkal jsem si už z úcty nejde tento film nemít rád. Nebýt Brodského můj dojem by, ale rozhodně nebyl dokonalý. Ovšem napodruhé jsem si Babí léto velmi užil. Jméno scénáristy Jiřího Hubače jsem snad před dvěma roky ještě ani nevnímal. Během těch uplynulých dvou letech se, ale stal mým velmi oblíbeným scénáristinou. Z jehož spolupráce s Brodským vznikl rozpočtem a výpravou malý, ale jinak rozhodně velký televizní film Mapa zámořských objevů. Po několika letech čekání se Vlastimil Brodský konečně od Hubače dočkal další skvělé látky, kde pan scénárista opět uhodil hřebíček na rakvu. Hlavní postava pan Hána je mi sice věkově i zkušenostmi vzdálen, ovšem svou touhou pořád něčím žít, vymýšlet si pořád všelijaké vychytávky, příběhy a unikat tak z reality je mi velmi sympaticky. Všechny jeho epizodky (navštěva casina, květinářství, koupě zámku) v sobě mají krásný tragikomický nádech. Ale pan Bláha se málokdy nechá vykolejit a pořád si hodlá užívat život naplno. Čímž je mnohdy až bezohledný ke svému okolí, ale v podání pana Brodského si ho prostě musíte zamilovat. Stanislav Zindulka je mu velmi dobrým partnerem stejně jako Stella Zazvorková jako protipoĺ přízemní moudré manželky co se stará o praktické věci. Na tu smrt sice myslela tak často, že mi občas její postava připadala až přetažená za vlasy, ale věřím, že jednou pochopím. A Ondřej Vetchý je nezdárný synek k pohledání. Celý film je vysoce lidský, přirozený, citlivý, příjemný a hlavně smutný i vtipný zároveň. Velmi se mi líbila epizodka s mladou sousedou. Scéna u soudu je zase velmi dojemná. A závěrečná sekvence s letem balónem v sobě ukrývá i kus lyrické poezie, která jakoby se táhla celým filmem. A nejen to z něho číní vskutku krásný zážitek. Bylo mi ctí! (14.12.2020)

Příběh dvou důchodců, kteří se rozhodli užít si podzim svého života. Babí léto je neskutečně sympatický a mile působící film o lidském stáří. Nenapravitelný snílek a šprýmař (Vlastimil Brodský) se svým kumpánem (Stanislav Zindulka) brouzdá ulicemi, přehrává s náhodnými chodci předem nacvičené etudy, hraje si na majitele zámku a velkoryse utrácí peníze pracně našetřené na vlastní kremaci. I přes zvolené téma, svádějící ke sladkobolnému dojáku o problémech dožívání, si film udržuje vysokou úroveň a ještě navíc působí docela optimisticky. K tomu všemu nádherně barevná kamera, jak jinak než skvělé herecké výkony obou výše zmíněných pánů a velká dávka optimismu, která musí každému zvednout náladu. (18.10.2008)

Michálek splatil svůj dluh vůči důchodcům. Jim ještě nevěnoval žádný ze svých filmů. Angažoval trio Brodský- Zázvorková-Zindulka, které možná mělo z hereckého hlediska to nejlepší už za sebou. Těžko však tihle herci mohli něco zkazit. A zážitek z filmu silně vylepšují. A dokonce předvádějí i nový rozměr svého herectví, patrné je to hlavně u hereckého chameleóna Brodského. Dojem kazila mizerná technická kvalita filmu. Především bych pracky zlámal zvukaři. Hercům nebylo mnohdy jeho vinou rozumět, do mikrofonu se nachytaly všemožné okolní rušivé srance. Dialogy byly originální, komfortní poslech nebyl umožněn, neb zvukař měl zřejmě k dispozici jen bambusovou tyč na konci obalenou molitanem. Ale ani obrazově film neexceluje. Celou dobu má film televizní proporce, ze kterých nesleví. Vše působí dost levným dojmem. Jako televizní film ideální, do kina nevhodně natočeno. Asi tahle, kdo zná Hubačovu scenáristikou tvorbu, ví přesně, co od toho může očekávat. Mě zesnulý Hubač příjemně překvapil, protože šedivost stáří má z jeho pohledu rozměr ironického nadhledu, který značně umocňuje vhodně zvolená herecká sestava. U dvou protagonistů, Brodský a Zázvorková, se jednalo o jakési neoficiální uzavření jejich bohaté herecké kariéry. Bylo by tedy z mé strany neuctivé poslat jeden z jejich posledních filmů do spodních polic jejich tvorby jen proto, že film měl slabé technické zázemí. Michálek je poměrně zajímavý režisér, který si s nástrahami náročného scénáře poradil dobře. Televizní obrazovka citlivě, vtipně i nadneseně natočenému snímku sluší dokonale. 60% (03.08.2015)

Velice lidský film, který diváka dojímá, ale citově nevydírá. Pomáhá vcítit se do pocitů lidí, o kterých je společnost přesvědčena, že už patří do starého železa, ikdyž oni sami se tak ještě necítí. Před všemi 3 hlavními protagonisty smekám klobouk, opravdu výborné herecké výkony (ale dobrá byla i menší role Zity Kabátové), dále se mi moc líbila hudba a samozřejmě mě oslovilo poselství/hlavní myšlenka filmu. Ikdyž je Babí léto ve své podstatě docela depresivní, kvůli tomu konci z něj mám dobrý pocit. Pro mě 5* záležitost, na kterou se v budoucnu znovu rád podívám. (06.07.2009)

Stáří je bezesporu velmi citlivé téma, ale přece jen jsem čekala, že "Babí léto" bude natočeno s větším humorem a menší mírou deprimující trpkosti. Mám ráda S. Zázvorkovou a zbožňuji V. Brodského, uznávám jejich herecké výkony v tomto filmu (a vůbec v celé jejich bohaté kariéře), V. Michálek je solidní režisér, nicméně tohle tísnivě melancholické drama mě uvrhlo akorát do blbé nálady a navzdory zdejším nadšeným ohlasům se nemůžu donutit k vyššímu hodnocení. Jistě, nepostrádalo to moudrost a realismus... asi jsem prostě divná, vnímala jsem snahu o vtipnost a pozitivnost, mělo to však na mě úplně opačný účinek. Pro koho byl vlastně tento film natočen? Rovnou vynechme děti... Já to viděla ve 25 letech se svou 50-letou mamkou, dívali se i moji 75-letí prarodiče. Tři generace a nelíbilo se to ani jedné, nejvíce zklamaní byli právě ti nejstarší. Z mého hlediska mírný nadprůměr, který mě z valné části neoslovil, jsem holt necitlivý balvan: na téma vyrovnávání se stářím mi mnohem víc sedly Svěrákovy "Vratné lahve". 60% (03.06.2009)