Lady and the Tramp

Studio Disney v roce 2019 znovu přivedlo na plátna kin příběh Dumba, Aladina, Lvího krále a nebálo se ani předělávky svého méně známého filmu (alespoň v porovnání s výše zmíněnými). Animovaná pohádka z roku 1955 (!!!) patřila v dětství mezi moje nejoblíbenější videokazety a jako pohlazení po duši všech pejskařů funguje i dnes. Byla jsem tedy hodně zvědavá, jak dopadne hraný remake. A světe div se, chytlo mě to hned od první chvíle (respektive od chvíle, kdy mladá žena dostane od svého manžela k Vánocům roztomilé štěňátko kokršpaněla). Kouzlo originálu zůstalo ve většině scén zachováno, jen si musíte chvíli zvykat, že všichni pejsci, kteří vypadají tak realisticky, mluví lidským hlasem (stejný problém jsme koneckonců všichni měli také u červencového "Lvího krále"). Zásadní problém jsem tak měla jedině s přílišnou snahou o rasovou a genderovou vyváženost. Filmu samozřejmě vůbec nevadí, že z původních dvou kamarádů hlavní hrdinky se stává smíšený pár, nebo že Ladyina panička je Afroameričanka provdaná za bělocha. Rodičům sledujícím film spolu s dětmi ale musí být jasné, že ani v 50. letech (vznik původní pohádky), ani v roce 1909 (podle dostupných zdrojů je právě sem příběh datován) nebylo takové manželství uskutečnitelné. To jsou ale opravdu jenom drobné výtky, nejdůležitější je, že u legendární špagetové scény (kterou můžete vidět i na plakátu) jsem se rozněžňovala úplně stejně jako kdysi. Krásný rodinný film. (27.12.2019)

Fajn film, který má roztomilé pejsky, parádní hlasové obsazení, byl drahý a tudíž vypadá dobře.... zároveň ale chybí jakékoliv emoce, které obsahoval původní animák! Emoce tady opravdu nefungují a nejvíce smutný fakt je ve finále i ten, že se v rámci hrané verze nenašel nějaký vizuál, který by fungoval alespoň v rámci hraného filmu když už ty barvy, které má animák logicky být nemůžou. Ve finále tak na mně vizuálem působil chudě a je to škoda. Opravdu fajn film na kterém je vidět hodně práce, chybí mu ale duše a to pravé srdíčko.... (19.11.2019)

Letos k nám přiletěly hned čtyři remasterované Disneyho animáky a já je právě teď mám všechny skompletované. Lvího krále i Aladina jsem měl před předělávkou už nějaký ten pátek (či roky) zhlédnuté, ovšem u Dumba a Lady a Trampa jsem se musel nejdřív seznámit s originálem. Příběh létajícího slona mě obzvlášť neoslovil ani v oslavované klasice, ani v nové Burtonovce. O něco méně profláklejší romance o dvou psech je už ale jiné kafe. A to jak v té nádherné kreslené, tak i v letošní “hrané” podobě. Jedná se o povedené rodinné filmy, které bych se nebál pustit jednou svým dětem. (02.12.2019)

Definice ultra zbytečného remaku. Po 65ti letech tu ten nárok sice je, obzvláště pokud neznáte příběh (kdo by ale neznal ono pojídání špaget) a psi i v trikové podobě vypadají celkem dobře, vůbec se ale disneyovcům nedivím, že to, na rozdíl od průserového Dumba, loni hodili rovnou na Disney+. Já se ale strašně nudil a ačkoliv tu řemeslné kvality jsou, na víc než 40% to u mě zkrátka není. (24.07.2020)

Původní animák jsem doposud neviděl, ovšem zato knižní verze byla oblíbená. Hlavně ty obrázky, typicky špagetová scénka v předělávce rozhodně nezklamala. Upřímně "Lady And The Tramp" ze všech těch nových reamejků na mě zapůsobil co možná nejsrdečněji. Magie studia Disney mi dokázala připomenout, něco co mám moc rád. (03.11.2020)