Black Mirror: Bandersnatch

Mnohem víc než o interaktivní film jde o hru (s divákem). Bláznivých či překvapivých voleb mnoho není, hlavní postava dříve či později spadne do těžkých psychických stavů, kterým se nejde vyhnout a ať člověk chce nebo ne, se slizkým Colinem si v rámci zápletky zkrátka pokecat musí. Nemluvě o volbách pro volby samotné, které jen koncept naplňují (výběr cereálií a hudby), aniž by příběh změnily a interaktivitě pomohly. Typické trollení diváka, ve kterém se Brooker vyžívá, vidím v koncích, alespoň v pěti základních. Dva z nich jsou čistě depresivní a v rámci zápletky nic neřeší, dva jsou natolik bláznivou odbočkou, že mi i přes zábavnost přišly už při prvním hraní jako ztráta času. Ten poslední (vlak), ke kterému jsem se paradoxně napoprvé nedostal, mi přijde jako jediný opravdový konec, přesto mu chybí lepší katarze, pořádné emoce, zkrátka něco, co by z něj udělalo volbu správnou a ne jen nejméně špatnou. O slepou uličku nejde, naopak. Mrazivá králičí nora s meta nápadem filmu s volbami o hře s volbami podle knihy s volbami je parádní. Jen si teď připadám, jak když práci na něm vzdali v půlce. (15.01.2019)

Dopředu upozorňuji, že jsem neměl ctí si interaktivní film "zahrát", a strávit nad ním půlku dne. To bych se asi z toho poprvé zcvoknul, a podruhé možná ještě víc, protože nemám zaplacený netflix. Takže, to je spíš to hlavní. Takže jsem na výběr měl jen 90 minutovou verzi, ale i z toho jsem měl pocit, že jsem na deseti hodinovým tripu s halucinogenovým mluvícím mečounem. Podobné projekty od Black Mirror sedí jak boty. Každá epizoda je tařka o něčem jiném, ale o tom stejným - je to neuvěřitelně a pošahaně geniální. Co film pohřbívá do země, jsou ty neustále flashbacky, které si divák zapamuje nazpaměť, pokud se pořád nedokáže dostat do hlavní dějové línie filmu. Nedokážu už ani rozpoznat, co je na pomezí reality a fantazie. Aspoň si uvědomíte, že se máte vysrat na programátorování her, a radši si tu hru koupit a hrát ji. (05.01.2020)

Nápad naprosto famózní. Kdo by nechtěl mít víc pokusů na to se rozhodnout správně. "Správně". Ne dobře, ne špatně, ale "správně". Úžasně přelomové. Ale děj se tak trochu rozplizne do divno nudy. Je to buď nudné. Nebo divné. Nebo moc se opakující. Ve filmu Mr. Nobody byla obdobná myšlenka, ale zpracovaná tak, že každá dějová linie bavila. (10.03.2019)

Bylo otázkou času než se někdo úspěšně pustí do filmu, kde výsledný děj bude záležet na vašich rozhodnutích a budete mít velkou volnost dělat si co chcete. Tohoto úkolu se zhostil kdo jiný než Netflix a jeho celovečerní film Bandersnatch, který řadí k sérii Black Mirror. Ze začátku vše působí hodně svěže, vždy jednou za čas máte možnost zvolit například to co bude hlavní hrdina poslocuhat nebo co bude dělat, ale postupem času se tyto možnosti stávají hodně repetitivní a je jednoduché uvíznout ve smyčce, kdy určité scény sledujete několikrát za sebou a vlastně jste v určitých částech hodně tlačeni k finálnímu rozuzlení, kterých je ovšem několik. Herecky a ani dějově se neděje nic moc zajímavého,ale i tak stojí tento film za shlédnutí vzhledem ke svému formátu. Ve finále nakonec nemáte tolik volnosti, kolik byste si možná mysleli, ale je to zajímavý krok tímto směrem. (08.01.2019)

Hvezda navic za koncept (i kdyz samozrejme o zadnou novinku nejde). Stejne jako u interaktivnich her tohle muselo dat docela praci a stejne jako u nich jsou ty moznosti vlastne dost omezene, i kdyz tady se vraceni zpatky je soucasti pribehu. Ale porad je to berlicka. Kazdopadne to stejne stoji a pada na pribehu a ten opravdu je spis slabsi. Pomrkavani na divaka a bojova scena me ale uprimne rozesmala, kdyz uz nic. Zkousim to jet ve zrychlenym modu podruhe, ale nevim, jestli je to neco k cemu se moc lidi bude vracet. U her je to trosku jine. PS: Zasadne nesouhlasim s tim, ze Ddavid Cage to dela podobne blbe. Minimalne u Heavy Rain a hlavne Detroit byly scenare o dost kosatejsi. I kdyz jsou porad svazane timhle systemem. (30.12.2018)