Black Mirror: Bandersnatch

Jediné, čo v tomto príbehu oceňujem, je tá toľkokrát spomínaná interaktivita. Určite musí to byť skvelý pocit mať akože dej vo svojich vlastných rukách. Hoci som nezažil túto verziu, je to veľký krok vpred. Hodnotím však v rámci deja a pútavosti. Tá absurdita ktorú Black Mirror bežne nosí tu bola zachovaná, nebol to však jeden z najlepších príbehov série. A ako som sa vlastne dozvedel, celkovo dej divák i tak nemôže ovplyvniť, pretože to smeruje k jednému a tomu istému koncu. Film je v jednej slučke s rovnakým záverom, v tom sa stráca jeho čaro. (05.01.2019)

Není tajemstvím, že mám rád CYOA knihy a zejména počítačové hry s podobnými mechanikami - Mass Effect, Life is Strange, Stanley Parable, Walking Dead, Late Shift, atd. Tohle dílo mě ze začátku však ničím nelákalo - poslední řada BM mě nudila a z osobností a vzhledu ústředních dvou postav (Stefan a Colin) jsem také moc unešen nebyl (ačkoliv je nutno uznat, že v dané době moc jiných archetypů programátorů asi nebylo). Dílo to však bylo podařené - cesty se krásně větvily a konce byly uspokojivé nejenom co do ztvárnění, ale i do způsobu jak se k nim dostat. Nejhorší na celé záležitosti tak byla hlavně nemožnost uložit si pozici v ději nebo již viděné scény přeskočit. Osobně doufám, že se Netflix konceptu nezbaví a bude ho prozkoumávat dále, méně jako meta komentář a více blíže skutečným příběhům. Když nic jiného, tak je to vynikající způsob, jak zamést s piráty. (04.06.2019)

Mnohem víc než o interaktivní film jde o hru (s divákem). Bláznivých či překvapivých voleb mnoho není, hlavní postava dříve či později spadne do těžkých psychických stavů, kterým se nejde vyhnout a ať člověk chce nebo ne, se slizkým Colinem si v rámci zápletky zkrátka pokecat musí. Nemluvě o volbách pro volby samotné, které jen koncept naplňují (výběr cereálií a hudby), aniž by příběh změnily a interaktivitě pomohly. Typické trollení diváka, ve kterém se Brooker vyžívá, vidím v koncích, alespoň v pěti základních. Dva z nich jsou čistě depresivní a v rámci zápletky nic neřeší, dva jsou natolik bláznivou odbočkou, že mi i přes zábavnost přišly už při prvním hraní jako ztráta času. Ten poslední (vlak), ke kterému jsem se paradoxně napoprvé nedostal, mi přijde jako jediný opravdový konec, přesto mu chybí lepší katarze, pořádné emoce, zkrátka něco, co by z něj udělalo volbu správnou a ne jen nejméně špatnou. O slepou uličku nejde, naopak. Mrazivá králičí nora s meta nápadem filmu s volbami o hře s volbami podle knihy s volbami je parádní. Jen si teď připadám, jak když práci na něm vzdali v půlce. (15.01.2019)

Jsem rád, že se Netflix snaží experimentovat a nabízí pořád něco nového, alespoň tím vyvažují hříchy s bídnou kinodistribucí svých filmů, které by si jí vyloženě zasloužili *ehm* ehm* Roma. Bandersnatch je jejich prvním pokusem o interaktivní film, který je takovým hybridem mezi herní adventurou a klasickým filmem, inspirovaný knižní sérií Choose Your Own Adventure. Navíc je zasazený do mozaiky Black Mirror, do které plně zapadá a dává to naprostý smysl, jelikož inovativnost tvůrcům této série nikdy nechyběla. Nebudu lhát zábava to opravdu je, díky interaktivnosti Bandersnatch diváka lehko vtáhne do dění a při hraní/koukání jsem se snažil jen o rozlousknutí pointy filmu, což se mísilo se snahou udělat to nejlepší rozhodnutí při každé volbě od výběru cereálií ke snídani až po ty zásadnější volby v pozdějších fázích filmu, přitom jsem se vůbec nestaral o to, jestli příběh dává jako celek smysl. Film se kvůli své rozvětvenosti dá dokoukat na několik způsobů a můžete se spokojit s jedním koncem nebo můžete díky vracení v čase dosáhnout úplně všech. Skutečná volba divákova dobrodružství se tedy filmu upřít rozhodně nedá. Mám ale s Bandersnatch dva zásadnější problémy, jeden souvisí právě s možností vracení se v čase a druhý s tím, nakolik je tohle ještě film. Ten první je ten zásadnější, byl bych radši kdybych mohl dosáhnout jednoho konce a při dalším průchodu mohl zkoušet cestu jinou. Při neustálém vracení v čase jsem se do toho několikrát zamotal a pak narazil na stejnou slepou uličku dvakrát za sebou. Navíc je tady spousta nápadů, které by stály za hlubší prozkoumání a některé volby vedou až k příliš rychlému konci. Druhý problém je spíš o filozofování a nemá ho tady moc cenu rozebírat. Bandersnatch je dost možná prvním z řady interaktivních filmů, které nás v budoucnu čekají a jako startovací bod je naprosto v pohodě, ale jsem zvědav kam tenhle subžánr posunou jiní tvůrci. (10.01.2019)

Když si vzpomenu na interaktivní dývko s Final Destination 3, je to slabej odvar proti tomu co vytvořil Netflix. Celou dobu skáču do stropu a pištim jak kok nadšenim. Panebožeeee, asi napíšu na správu webu, ať mi tam k tomuhle filmu otevřou šestou hvězdičku. Jdu se z toho pojebat a zejtra pouštim znovu. Mám vítr z toho, aby mi něco neuteklo. (11.01.2019)