Black Mirror: Bandersnatch

Neustálý kolotoč, který by vlastně nikdy neskončil. Upřímně, jsem dost konsternován. Film začne tím, že má nějakou zápletku, ale vy v celku záhy zjistíte, že vlastně ji ani nemá. A hledat byste ji mohli asi zbytečně. Je to trochu magořina. Trochu více. Už jenom tím, že se točíte v ničem a vy ani nevíte jak film skončí, protože ani nemá konec a můžete to dvacetkrát měnit. A vy nevíte proč. Magořina. Ani bych neřekl, že toto předbíhá dobu. Obecně je tohle stále něco, co asi moc nezapadá do naši doby. Pokud, ale z toho uděláte takovouto magořinu, tak se nemůžeme divit. (01.02.2019)

Jsem rád, že se Netflix snaží experimentovat a nabízí pořád něco nového, alespoň tím vyvažují hříchy s bídnou kinodistribucí svých filmů, které by si jí vyloženě zasloužili *ehm* ehm* Roma. Bandersnatch je jejich prvním pokusem o interaktivní film, který je takovým hybridem mezi herní adventurou a klasickým filmem, inspirovaný knižní sérií Choose Your Own Adventure. Navíc je zasazený do mozaiky Black Mirror, do které plně zapadá a dává to naprostý smysl, jelikož inovativnost tvůrcům této série nikdy nechyběla. Nebudu lhát zábava to opravdu je, díky interaktivnosti Bandersnatch diváka lehko vtáhne do dění a při hraní/koukání jsem se snažil jen o rozlousknutí pointy filmu, což se mísilo se snahou udělat to nejlepší rozhodnutí při každé volbě od výběru cereálií ke snídani až po ty zásadnější volby v pozdějších fázích filmu, přitom jsem se vůbec nestaral o to, jestli příběh dává jako celek smysl. Film se kvůli své rozvětvenosti dá dokoukat na několik způsobů a můžete se spokojit s jedním koncem nebo můžete díky vracení v čase dosáhnout úplně všech. Skutečná volba divákova dobrodružství se tedy filmu upřít rozhodně nedá. Mám ale s Bandersnatch dva zásadnější problémy, jeden souvisí právě s možností vracení se v čase a druhý s tím, nakolik je tohle ještě film. Ten první je ten zásadnější, byl bych radši kdybych mohl dosáhnout jednoho konce a při dalším průchodu mohl zkoušet cestu jinou. Při neustálém vracení v čase jsem se do toho několikrát zamotal a pak narazil na stejnou slepou uličku dvakrát za sebou. Navíc je tady spousta nápadů, které by stály za hlubší prozkoumání a některé volby vedou až k příliš rychlému konci. Druhý problém je spíš o filozofování a nemá ho tady moc cenu rozebírat. Bandersnatch je dost možná prvním z řady interaktivních filmů, které nás v budoucnu čekají a jako startovací bod je naprosto v pohodě, ale jsem zvědav kam tenhle subžánr posunou jiní tvůrci. (10.01.2019)

Black Mirror veľmi nesledujem, ale tento film ma zaujal. Ide o príjemnú zmenu a konečne som nemal pocit, že moje rozhodnutia menia iba časť deja, ale celý príbeh. Film má viac rôznych koncov a je zaujímavé skúsiť sa k nim dopracovať. Dobrou funkciou je aj cestovanie v čase vďaka ktorému po zlom rozhodnutí netreba opakovať celý film, ale iba jeho časť. Na plné hodnotenie to však nie je. 80 % (31.12.2018)

Iluze volby. Přesně jak Stephan popsal ve svém "happy endingu", kdy dal hráči na výběr z možností, ale stejně konec určoval on. Stejný postup je uplatněn v tomto filmu. Interaktivní film tohoto typu je tedy naprosto zbytečný - žádná volba ve skutečnosti volbou není. Otázka zní, jestli tvůrci chtěli, aby toto divákovi došlo? Pokud ano, tak tento díl nádherně ukazuje, jak se nemají dělat interaktivní filmy a pokud ne, tak se jedná o nedotaženou hloupost. (04.01.2019)

Mnohem víc než o interaktivní film jde o hru (s divákem). Bláznivých či překvapivých voleb mnoho není, hlavní postava dříve či později spadne do těžkých psychických stavů, kterým se nejde vyhnout a ať člověk chce nebo ne, se slizkým Colinem si v rámci zápletky zkrátka pokecat musí. Nemluvě o volbách pro volby samotné, které jen koncept naplňují (výběr cereálií a hudby), aniž by příběh změnily a interaktivitě pomohly. Typické trollení diváka, ve kterém se Brooker vyžívá, vidím v koncích, alespoň v pěti základních. Dva z nich jsou čistě depresivní a v rámci zápletky nic neřeší, dva jsou natolik bláznivou odbočkou, že mi i přes zábavnost přišly už při prvním hraní jako ztráta času. Ten poslední (vlak), ke kterému jsem se paradoxně napoprvé nedostal, mi přijde jako jediný opravdový konec, přesto mu chybí lepší katarze, pořádné emoce, zkrátka něco, co by z něj udělalo volbu správnou a ne jen nejméně špatnou. O slepou uličku nejde, naopak. Mrazivá králičí nora s meta nápadem filmu s volbami o hře s volbami podle knihy s volbami je parádní. Jen si teď připadám, jak když práci na něm vzdali v půlce. (15.01.2019)