Babička

Druhé klasické ztvárnění nejklasičtější české literární látky je neméně přínosné jako to protektorátní. Základní rozdíl je dán pokrokem filmové řeči, který při srovnávání vyvolává jakoby silně diskontinuitní pocit. Pravda je to jen zdánlivá. Naopak v mezích možnosti Moskalyk usiluje o kontinuitu (příbuznost typů vytvářených Brzkovou a Kurandovou, v současnosti by na této pomyslné parketě byla nejvíce doma Libuše Havelková) v postavách i v pojetí. Usilování o blízkost pochopitelně nechce být totožností. Cykličnost literární předlohy je tu ještě více oslabena ve prospěch realistické linky. Z ženských - v tomto ztvárnění určujících postav - jsou vysoko nad průměrem Šafránková (v porovnání s Tanskou ve všech ohledech zralejší výkon) i nedoceněná Geprtová (Štěpničkovou bych nezavrhoval). Pominuta by neměla být ani Květa Fialová, svým osobitým herectvím dokonale odpovídající představě hodné paní kněžny, i slovenská komtesa Magda Vášáryová. Z mužských postav asi nejvíce vyniká myslivec Petra Čepka. Tato realistická pohádka pravdivého snu - tak to také odpovídalo idylicky založenému ženskému typu Němcové - není na první zhlédnutí dost často přiměřeně doceňována. Právě proto, že své největší přednosti zrcadlí hloubkou, která jí propůjčuje nadčasové poselství. Poselství lásky a naděje, poselství života silnějšího než smrt a ve své umělecké fikci silnějšího a pravdivějšího než jevová skutečnost našich všedních dnů. (04.01.2008)

Síce si na filmového predchodcu tohoto tu už veľmi nespomínam, ich porovnanie vychádza na narovnako. Je to tiež také milé, dobrácke, mierne poetické, staromilské, miestami psycho-surrealistické (to by som radšej z filmu vyhodil) s niektorými zaujímavými hereckými výkonmi. Je medzi nimi aj Šafránková. Len ten divný strih. (23.11.2015)

Babičku mě zprotivilo zejména české školství. Bylo to povinné představení a já nevěděl, jaký si mám na tu bábu, co žvaní nesmysly a pořekadla udělat názor. Názor na válečníka Tecumseha jsem měl ujasněn. Toto zpracování je vcelku dobré, však dlouhé, předlouhé. Děj, který v knize ani filmu žádný není by se vtěsnal do 80 minut. Hluchých míst habaděj. (15.02.2012)

Babička. Už když jsem četl knihu (tenkrát povinnou) tak jsem si říkál tady něco není v pořádku, mně to baví! A tenhle film ještě více, neuvěřitelné na rok který vznikl (1971) je to skoro zázrak. Povídka Viktorka drží celý příběh Jaroslava O. a Libuše Š (vlastně prvnotina!) podávají životní výkony. Spoiler (:-) děj graduje a z vesnického prostředí na východě Čech se stává drama z života v porovnání s životem "zhýralé" vrchnosti. Podpora teorii, že Božena Němcová byla nemanželského původu a byla dcerou kněžny Zaháňské a knížete Metternicha. Nemůžu jinak než *****5. (05.07.2011)

„Až keď sa človek musí lúčiť, tak až vtedy cíti, ako veľmi má rád.“ Toto musí roztrhnúť srdce každému normálnemu človeku a komu nie, môže si gratulovať: je monštrum. Ja som Babičku videl veľakrát (aj som čítal knihu), ale čím som starší, tým ju znášam horšie a horšie; naposledy to pre mňa bol taký masaker, že som si povedal, že už to nikdy nechcem vidieť. Babička vyvolá smutno-krásne spomienky na nostalgicky, v diaľke navždy stratené, detstvo (smrť či iná strata najbližších, učenie sa zodpovednosti, oproti zvyšku života bezstarostné detstvo). Dokonalá múdra starenka Jarmila Kurandová (Babička bola jej posledným a najslávnejším filmom) je skvelá diplomatka a mediátorka a do toho dobrosrdečná dospievajúca Libuše Šafránková, kroje, husi, príroda, ohne, púšťanie drakov, jesenné opekanie jabĺk na lúke. Zabudnúť nemožno ani na majstrovsky minimalistického Petra Čepka, ktorý to miestami dáva až do hororu a ktorý je súčasťou Viktorkinho tragického príbehu. "Ďěkuji ti." - "Vy mně, babičko?" (05.07.2008)