Režie:
Antonín MoskalykScénář:
František PavlíčekKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Luboš FišerHrají:
Jarmila Kurandová, Zdeněk Matouš, Míla Myslíková, Libuše Šafránková, Erik Pardus, Jaroslav Moučka, Lenka Kolegarová, Libuše Geprtová, Květa Fialová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jednu a tutéž událost vidí jinak dítě, jinak člověk dospělý, jinak člověk starý. I "Babičku" Boženy Němcové jsme četli, čteme a budeme číst stále jinak. Jako děti jsme ji četli bezmála jako pohádku a nejvíc nás zaujaly postavy Jeníka, Adélky, Barunky, psů Sultána a Tyrla. Příběh Kristly z hospody a jejího milého Jakuba nás zaujal ve dvaceti, mnohem, mnohem později jsme porozuměli nářku Viktorky. Ale to jsme se pak dívali zase docela jinak na hry dětí ze Starého bělidla, to už jsme v Adélčiných věčných otázkách slyšeli otázky vlastních dětí, to už jsme věděli, co znamená prázdnota, kterou po sobě zanechává smrt blízkého člověka... Pavlíčkův a Moskalykův dvoudílný přepis Babičky dokonale překládá a tlumočí řeč prózy do řeči filmu. To znamená, že nepřekládá otrocky a tedy špatně, proti duchu jazyka, ale překládá a tlumočí obrazem i rytmus, který je v těchto slovech skryt. Překládá a tlumočí i prázdné místo, tu bludičku stesku, která tu nakonec po babičce zbývá ve všech srdcích, jež ji milovala. (Česká televize)
(více)Recenze (176)
Jak už jsem psal v hodnocení filmu Babička z roku 1940: „Babička je jednou z nejpřeceňovanějších a nejvíc vnucovaných knih povinnou školní četbou. Proto jsem se dávno zasekl a nikdy si ji nepřečetl… „ To stále dodržuji. Jen jsem se mrkl i na další filmovou adaptaci. Srovnání filmů se tak nabízí. Terezie Brzková pro mě navždy zůstane tu nejznámější filmovou babičkou, také pro další role babiček v jiných filmech a pohádkách. Jarmila Kurandová ve filmu z roku 1971 ovšem zahrála babičku rovněž skvěle a nelze jí nic vyčítal. Příběh je dostatečně známý a také není potřeba jej rozebírat. Vlastně se divím, zda je nutné se u téhle látky pouštět do nového zpracování. Hlavní změna je zejména to, že přibyla barva. :-) Z hlediska filmového zpracování byla pak viditelná snaha tvůrců druhou půlku umělecky ozvláštnit. Příběh se přestal odehrávat lineárně, dějová linka začala přeskakovat, současnost se střídala s minulostí a přibyly snové sekvence. Popravdě mi to moc nesedlo. Podobné experimenty se do žánru poklidného vesnického románu nehodí. ()
Idylická vesnická žánrovka, ve které byly potlačeny romantické rysy ve prospěch realističnosti. Přestože šlo o nejslavnější roli Jarmily Kurandové, její babička se mi nikdy nelíbila. Naopak vynikající debut Libuše Šafránkové a skvělá dvojice Petr Čepek a Libuše Geprtové, kteří vnesly do jinak nudné vesnické selanky trochu dramatičnosti. Čtyři hvězdy za uhrančivého myslivce Petra Čepka. ()
Krásné a dojemné, také velmi idylické a zároveň silně emotivní provedení babičky, jež sice má více dramatického ztvárnění a možné méně přesné vůči předloze, ale zaujme velmi nádhernou spíše melancholickou až dramatickou hudbou Fischera, naturalistické natočení některých scén a zároveň i hezkou barevností. Hodnocení: 80 % Jde o klenot mezi českými filmy. ()
Nepřekonatelně nádherné a dojemné..... pane Moskalyku, opět skládám poklonu..... dokazuje velikost českého filmu a některých jeho nedílných persón..! Naprosto geniální hudba v pozadí dodává dramatu z dávných dob zámků a podzámčí celistvost dovršenou v mém případě slzami..:-) Tak krásnou Babičku by chtěl snad každý... scény loučení-odjezdu do Vídně či s včelkami... je to klenot. ()
Moskalyk se toho zhostil se ctí, ale i tak mi přijde ta první verze Babičky taková...babičkovější. Rozhodně je těžký pro Jarmilu Kurandovou měřit síly s paní Brzkovou, která je babičkou jedna báseň. Na druhou stranu je tahle verze určitě filmovější a Libuše Šafránková byla vyloženě trefa do černého. ()
Galerie (6)
Photo © Filmové studio Barrandov / Josef Vítek
Zajímavosti (13)
- Poslední scéna se točila jako první. (M.B)
- Natáčelo se v Novém Městě nad Metují, Ratibořicích (Starém Bělidle), Opočně, Dobrušce, Havlovicích-Poklekově a Jaroměři. (hippyman)
- Předobrazem pro paní kněžnu (Květa Fialová) byla vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská. Ta však byla ve skutečnosti spíše ženou pohybující se ve vysoké společnosti a blízkou přítelkyní mnoha dobových osobností, nikoliv romantizovanou a idealizovanou kněžnou starající se v první řadě o své poddané. (sator)
Reklama