Babička

Zvláštní to verze, klasického to díla české literatury. Babička, šťastná to žena, na mě v rámci přípravy na test (prostě jsem to nechtěl číst dvakrát, opravdu, věřte mi), na mě prostě moc nezapůsobila. Nějak podivně se tam skákalo v čase, herecké výkony nemastné neslané (snad jen Petr Čepek jako Černý voják a Libuše Šafránková jako Barunka stojí za pozornost, ale jinak skoro nikdo). Přehnaná mluva, přehnaná babička, přehnaná délka, zbytečné změny v ději, ale celkem dobré a zvláštní obohacení o snové scény, to se mi líbilo. Jinak ale atmosféra působí více než dobře a režisér Moskalyk očividně věděl, co dělá, kdysi se mi to líbilo, ale teď už tolik ne a to jsem to nakonec i nadhodnotil. Jednou stačilo, ale teda, to musela být krásná to doba k života prožívání. 60%. (14.11.2014)

Tento film zpracoval knižní předlohu přece jen podrobněji a to je jeho největší klad oproti verzi z 30. let. Pak už bych vyzdvihl jen Libušku Šafránkovou coby Barunku, jelikož ostatní herci už tak výrazní nejsou. Bohužel to platí i o jinak skvělé Jarmile Kurandové, která mi babičku B. Němcové připomíná méně, než T. Brzková. (22.07.2002)

Zaručeného úspěchu při převodu slavného literárního díla do filmové podoby docílíte, pokud toto dílo budete respektovat v jeho duchu. Přesně to režisér Moskalyk udělal a přidal ještě úctu a to, že měl tohle dílo Boženy Němcové opravdu rád. Poznám to, protože mám k Babičce silné pouto z dětství, kdy mi je maminka nejednou předčítala a pak jsem jej několikrát přečetl sám, když jsem to už uměl. (17.04.2017)

Po letech jsem se opět s chutí rád podíval na Babicku. Babička je geniálně emotivně natočená. Boženu Nemcovou jsem měl rád i jako povinnou četbu ve škole. Mám rád filmovou podobu Babicky s Terezii Brzkovou a i s Marii Kurandovou. Obě jsou jsou krásné babičky a obě mají své kouzlo. Barunka je lepší v podání Libusky Safrankove. Za mě tenhle film je klenot Československého Filmu. 💯% Jen co me vadi jsou ty věčně flashbacky. (02.02.2020)

František Pavlíček a Antonín Moskalyk si zvolili cestu moderní adaptace a nespoléhají se tedy na pouhou ilustraci k původní předloze. Vzniklo tak pozoruhodné umělecké dílo, které má divákům co říci i dnes. František Pavlíček (pro něhož je Babička posledním filmem, kde se na dlouhou dobu mohlo v titulcích objevit jeho jméno) se soustředil především na ženské postavy, jež dostaly narozdíl od původní knihy silnější psychologický rozměr. Odvážným krokem bylo posunutí příběhu bláznivé Viktorky do přítomnosti. Viktorka tak není jenom figurkou z vyprávění, ale ženou s tragickým osudem. Dnes lze s klidným svědomím říci, že to bylo rozhodnutí šťastné. Jak je pozoruhodný Pavlíčkův scénář, velkou pochvalu si také zaslouží režisér Antonín Moskalyk. Jeho režie je plná lyriky, melancholie a celkově je velmi poetická (navíc umocněná nelineárním vyprávěním, kde se střídá sen a skutečnost), přičemž se mu podařilo vyvarovat selankovitému kýči. To vše je umocněno vynikající kamerou Jiřího Šámala a hlavně působivou hudbou Luboše Fišera. Ač určena původně pouze pro televizi, Babička svou moderní filmovou řečí výrazně převyšuje původní zpracování Karla Hašlera a Františka Čápa z roku 1940 a zasloužila by si obnovenou premiéru v kinech. (21.04.2014)