Uzly a pomeranče

Já se českým filmům věnuju vskutku ve velkém a dost je hájím, i když spousta obdobných cinefilů, jako jsem já, novodobou tuzemskou tvorbu haní a odsuzuje. I mně se to ale musí semtam vymstít a s nadějí, že i to sebezapadlejší drama bude oplývat něčím poutavým, se čas od času hodně spálím a ztratím hodinu a půl života absolutně nezáživným nesmyslem. Nechápu, co v tak suché záležitosti dělá seriálová jistota ČT Standa Majer. (01.06.2020)

Velkým překvapením pro mě byla Ewa Farna a musím říct, že milým. Záběry na venkovskou krajinu s poli byly příjemné a vytvářely jakousi dávku poetičnosti. Myslela jsem si, že půjde o pohodovou letní romanci. Nestalo se tak. Nemyslím si, že tenhle snímek cílovku zaujme. Spíše to působí jako sonda do života lidí kdesi v zapadlých koutech naší země. Ale to se stejně dobře můžu podívat na nějaký dokument. (10.06.2020)

Nebylo by to zase tak špatné, kdyby to bylo dotažené do konce, tohle zůstalo v mnoha směrech tak nějak na půli cesty. Darek měl třetí nejlepší vysvědčení ve třídě a nedošlo mu, že vysloužilé povětšinou závodní koně někdo někde shromažďuje jen proto, aby je dal do buřtů? Co by s nima asi tak kdo dělal, kdo jiný by je koupil? To bylo zřejmé od samého začátku. Nejzajímavější je z toho nakonec asi prostředí, polorozpadlé baráky v krásné krajině česko-německého pomezí. (23.01.2021)

OK, tak teď už chápu, jaké je to mít rád koně...Ale co dál. Klasický příběh o dospívání, rámcovaný životem v příhraniční vesnici (Plus za to, že natáčecí místa znám). Snaha o společenský přesah skrze nezaměstnanost, vyloučené oblasti, konflikty mladých...Fajn postavy, fajn herci, ale na druhou stranu nic světoborného. Vizuál extrémně televizní, divím se, že to šlo vůbec do kin, tohle si zasloužilo nálepku TV film. Dost mimozní CGI oheň v závěru (Tvůrci neumí zapálit ohníček?) (21.06.2022)

Romanci pro teenagery do letního kina by se dalo vytknout mnoho chyb. Především je to nepřesvědčivá role chlapce, která neumožní vžít se do uzlů. Vlastně ani ty pomeranče nejsou z jeho dívky skrze plátno cítit. Naopak otec i jeho potenciální přítelkyně z pošty vyznívají přirozeně. Velmi efektní je volba pohraničního prostředí, stejně dobře by fungovala i nezaměstnanost a těžkost výchovy dítěte s Downovým syndromem v neúplné rodině... nebýt té všeobecné fádnosti, která vadí od začátku do konce. Něco tomu zkrátka chybí. Průměrnost také způsobila, že už teď, hodinu po opuštění kina není na co vzpomínat. Film jako by nebyl, přitom námět by výtěžný být mohl. (12.07.2019)