Ten svetr si nesvlíkej

Mám normalizační komedie celkem rád, většinou bývají takový prostý, až je to hezký. Bohužel zápletka s mylně doručeným dopisem, zatímco je tatínek v lázních, je zpracovaná poměrně bídně. Film je nudný, Bydžovská - Zázvorková - Janžurová není dostatečně silnou sestavou pro zabavení filmu, a tatínek Nárožný tam hraje spíš vedlejší housle. A když tam v úvodu je, tak ta jeho akurátnost mi příliš nesedla. "Formujte přesně" mě prostě nepobavilo. (11.10.2016)

Zvlástní je, že v té době mi tato komedie přišla jako trapná, nemastně neslaně režírovaná, postupem času vnímám herecké výkony, pan Nárožný jistě, ten je tady skvělý,  ale víc a víc doceňuji jak postavu uchopila paní Janžurová. Mladá dvojice je standardní šarže obou protagonistů, ani jeden nic moc, ne už tak zcela babička Stella, protože ta nehraje dobrotivou lehce cáklou babičku jako obvykle, ale vědomou svini a manipulátorku, a hraje ji skvěle. Je to takové televizní (to že to bylo vinohradské divadlo je zjevné, byt / lázně a pár dotáček, identické zkušené herecké obsazení i Míkova režie (plus minus, na divadle jsem nebyl), ale dnes to docela snesu. (30.07.2018)

Neustále skvěle hláškující tatínek Petra Nárožného, flegmatická maminka Ivy Janžurové, rázná babička Stelly Zázvorkové a pár dalších postav, které z tohoto filmu dělají jednu z mých oblíbenějších českých komedií. Příběh sice není kdoví jaký zázrak a jde hlavně o konverzační humor, což někomu nemusí úplně sednout, ale když člověk v podobném (samozřejmě ne až takovém extrému) žije, dokáže ho pod stůl shodit jakákoliv věta. "Tam je Žatecká, TAM!" :D (06.09.2010)

Povedená česká konverzační komedie, jejíž kouzlo tmelí zejména velmi dobře napsané postavy a samozřejmě herecké výkony hlavních představitelů. Ti na minimálním prostoru rozehrávají tak úžasné konfrontační drama, až nad tím zůstavá rozum stát. Na české poměry se jedná vůbec o vyvážené dílo, které nijak výrazně nepochybuje. Jedním z mála záporů je postava jiřího Krampola, jehož jednoúčelnost je přímo do očí bijící. Divadelní předloha je více než zřejmá, ale tentokrát to vůbec není na škodu. Děj funguje a příběh se příjemně sune až do samotného konce. Petr Nárožný v roli otce pří exceluje a strhává veškerou pozornost jen na sebe. Na diváka se hrne jeden zvrat za durhým a tak je stále se na co dívat. Ač české filmy nemám zrovna rád, některé socialistické komedie stále mají své kouzlo. Za Ten svetr si nesvlíkej můžu dát tvůrcům jedině palec nahoru. (07.07.2007)

Aktuálně se nechávám unést ryzí metodou Stanislavského v kontextu obrazu české domácnosti v zásadním krizovém momentu, kterému předcházela scénka s neskutečně iritujícím spolujezdcem, štaflemi, řešením prostoru a plánky v horních patrech... "Dobrý den, pane řidič, Žatecká 8, jako vždycky." Toto není běžné normalizační minimum, jest to mezistupeň mezi Papouškem a Troškou. (15.08.2011)