Ten svetr si nesvlíkej

Příjemná komedie, která vyniká především konverzačním humorem a spostou nedorozumění a nečekaných rozuzlení. Za zmínku stojí samozřejmě herecké výkony Ivy Janžurové a Petra Nárožného, kteří se ve svých rolích opravdu vyřádili. Stačí se natáhnout do křesla, zapnout televizi a příjemně se bavit oddechovou komedií o tom, co se stane, když manžel odjede do lázní a dcera si najde kluka. (27.03.2006)

Neustále skvěle hláškující tatínek Petra Nárožného, flegmatická maminka Ivy Janžurové, rázná babička Stelly Zázvorkové a pár dalších postav, které z tohoto filmu dělají jednu z mých oblíbenějších českých komedií. Příběh sice není kdoví jaký zázrak a jde hlavně o konverzační humor, což někomu nemusí úplně sednout, ale když člověk v podobném (samozřejmě ne až takovém extrému) žije, dokáže ho pod stůl shodit jakákoliv věta. "Tam je Žatecká, TAM!" :D (06.09.2010)

Zvlástní je, že v té době mi tato komedie přišla jako trapná, nemastně neslaně režírovaná, postupem času vnímám herecké výkony, pan Nárožný jistě, ten je tady skvělý,  ale víc a víc doceňuji jak postavu uchopila paní Janžurová. Mladá dvojice je standardní šarže obou protagonistů, ani jeden nic moc, ne už tak zcela babička Stella, protože ta nehraje dobrotivou lehce cáklou babičku jako obvykle, ale vědomou svini a manipulátorku, a hraje ji skvěle. Je to takové televizní (to že to bylo vinohradské divadlo je zjevné, byt / lázně a pár dotáček, identické zkušené herecké obsazení i Míkova režie (plus minus, na divadle jsem nebyl), ale dnes to docela snesu. (30.07.2018)

Aktuálně se nechávám unést ryzí metodou Stanislavského v kontextu obrazu české domácnosti v zásadním krizovém momentu, kterému předcházela scénka s neskutečně iritujícím spolujezdcem, štaflemi, řešením prostoru a plánky v horních patrech... "Dobrý den, pane řidič, Žatecká 8, jako vždycky." Toto není běžné normalizační minimum, jest to mezistupeň mezi Papouškem a Troškou. (15.08.2011)

Tomáš už nevydržel dorážení Míšy a holt se teda šel "představit" rodičům, když to musí bejt. "Škoda, že není doma i pan otec, vzal bych to jedním vrzem...!" Tak přesně tohle jsem byl kdysi dávno i já. Jak se představit rodičům své dívky, krutě a nemilosrdně (jak už tak život s námi často zametá) "Ahoj, já jsem Pavel. Budeme si tykat!" ... Nezmohli se na odpor :-) (10.02.2013)