Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

Kdybych to měl srovnat s literaturou, tak bych seriál přirovnal k povídkám Raye Bradburyho. V nich byl neporazitelný, ale romány mu nikdy tak nešly. Film je příliš roztříštěný a některé scény jsou vyloženě odbyté. A ten patos na konci byl už příliš. Takhle by to probíhalo v reálu, prostě konec jedné strašné, ale vlastně báječné životní etapy. Já se ale nechávám filmy raději unášet někam do nereálna. (22.08.2010)

Ale Pohrobku, za prvé se ten seriál stal legendou, za druhé myslíš si snad, že po X letech společně strávených ve válce si všichni řeknou jen:"Tak čau, dík a naneviděnou"? Ne, jakkoli se nám to mohlo zdát emotivně přemrštěné, myslím si, že to bylo adekvátní tomu, co očekávali diváci, a hlavně tomu, jak by to asi bylo v reálu. (01.04.2006)

Tady jde jenom a jenom o loučení se herců navzájem, se svým štábem a především s diváky, kteří tomuto seriálu zachovávali dlouhá léta stálou přízeň, čemuž odpovídá herecká a především scénáristická kvalita celého "filmu". Není tu opravdu čemu se zasmát a pokusy o vtipy nepřijímáme jako trapné jenom proto, že jsme si tomuto stylu už jaksi navykli. To, že byl sentimentální typ vyroben i z Klingera, pak prostě nelze odpustit. Nejvěrnějším fanouškům, kteří nemohli pochopit, že nové díly svého milovaného seriálu už nikdy neuvidí, se v roce 1983 mohlo zdát závěrečné dvacetiminutové loučení, kdy se loučí doslova každý s každým, ještě příliš krátké, ale pro mě to už bylo moc. Ještě, že nakonec asi byla vystříhána jedna hodina (Alespoň v televizi to běželo o třetinu kratší.) (19.12.2004)

Scénář: Alan Alda, Burt Metcalfe, John Rappaport, Thad Mumford, Dan Wilcox, David Pollock, Elias Davis, Karen Hall .. Skvělý závěrečný díl skvělého seriálu. *M*A*S*H* (15.01.2005)

Seriál M*A*S*H mám moc ráda, takže jsem tušila, že filmové rozloučení nebude lehké. A taky nebylo. Ze začátku má trochu nevyrovnané tempo, ale jak děj nabírá na obrátkách a atmosféra houstne, člověk se snadno nechá polapit do pasti, která se kolem něj jedenáct sezón stahovala. Já jsem půlku filmu brečela jak malá a tu druhou jsem se smála. Alan Alda odvedl vážně skvělou práci. M*A*S*H je totiž jeden z nejsilnějších (proti)válečných filmů, které jsem (dosud) viděla. Teď tu emoční nálož půjdu rozchodit, tak moc mě to dostalo. P.S.: Kuře v autobuse? Vůbec se nedivím, že si pak Hawkeye musel odpočinout. Taky bych musela. (01.02.2016)