Mluv s ní

Jako hustý, když bych začal takto neurvale. Tenhle dojemný příběh o dívce v komatu, jí posedlým muži a jeho kamarádovi patří mezi ty, o kterých klidně řeknete, že sklidil mnoho cen na různých festivalech, aniž byste si to ověřili. Co na tom, že podobné snímky jsou tak trochu nudné a neustálé dívání na ně zvyšuje pravděpodobnost, že spácháte sebevraždu (ten pesimismus a tak). Jednou za čas takovéto dojáky určitě neuškodí, vy si po jejich shlédnutí nakonec řeknete, že to doopravdy šlo, a v tomto případě to platí dvojnásob. Inu život není lehký, ženy v komatu jsou pěkný, tak proč to nevidět i filmu? (30.08.2007)

pedro je veľmi zvláštny týpek. Zatiaľ čo som stihol od neho pozrieť bolo o chlapoch čo aby mali sex s dievčaťom stratili všetky zábrany. V jednom filme ženu unesie a mláti, v druhom unesie chlapa a prerobí si ho na ženskú a v treťom síce žene "neublíži" ale nemá problém využiť kómu ... zvlástny Pedro veľmi zvlástny :D :D (18.06.2016)

Když bych oholil film na čistou dějovou línii, zbyde mi něco, co nebezpečně připomíná telenovelu. Pedro a herci filmu dali patřičnou formu, ale postrádal jsem to, co by v tomto případě mělo na diváka zafungovat nejvíc - emoce. Netvrdím, že ve filmu vůbec nejsou, ale mě osobně film jaksi minul, nemluvil se mnou. (23.03.2007)

Za mě dosud nejlepší Almodóvar. Jakkoliv mě v souvislosti s jeho rozmanitou filmografií nejvíce zasáhly tituly Vše o mé matce a zejména pak Bolest a sláva, již považuji za jeden z nejdůležitějších filmů, které jsem dosud zhlédl v kině, právě v Mluv s ní jakoby se spojilo snad vše, co mám na Almodóvarovi jako tvůrci nesmírně rád. Silný příběh, bizarní, ale dojemné figurky, barvitost, mocná role hudby a přirozená emocionální údernost. (10.06.2023)

Po štyroch videných filmoch od Almodóvara môžem konečne s čistým svedomím vyhlásiť, že jeho režisérsky štýl a telenovelské zápletky sú odo mňa na míle vzdialené. Jeho postavy, hoci sú psychologicky vycibrené, ma nevedia emocionálne rozkolísať, dejové zvraty mi pripomínajú mexické mydlové opery. Almodóvar siaha k hlbokým témam, snaží sa zaujať zmysluplným scenárom, ale stále mám pocit, že len pláva po povrchu a žiadneho vzrušujúceho vyvrcholenia sa nikdy nedočkám. Možno je to spôsobené príliš odosobneným režisérskym prístupom alebo jeho "vznešenému umeniu" jednoducho nerozumiem. Ak je pre mňa nejaký režisér v rámci španielskej kinematografie ukážkovým, tak je to Iňarritu - jeho príbehy sú preniknuté citom a tvorí postavy, ktoré dojímajú skrz ich nekonečné utrpenie a bolesť a nútia ma s nimi všetko naplno prežívať. Na Almodóvara som ešte psychicky nevyzrela a pravdupovediac, ani po tom netúžim. (27.10.2011)