Tenkrát podruhé

Milý nápad a výborní Auteuil i Ardantová ve vyhořelém manželství, kde se však dá pořád ještě vykřesat nějaká ta jiskra. Fajn je doprovodný příběh druhého páru, který je mladší a hádky mezi nimi tak četnější, protože jim přece jen chybí nadhled zkušeností. Je to romantické po francouzsku, takže nevěra je vcelku běžná věc. SHRNUTÍ: Kterak znovu vzkřísit staré city za pomoci starých propriet. (02.05.2023)

Mírně nahořklá komedie Tenkrát podruhé má sice trochu pomalejší rozjezd, ale jakmile Daniel Auteuil shodí prošedivělý plnovous a opět se z něj stane šarmantní švihák v nejlepších letech, dostane nostalgicky laděný příběh ty správné grády a začnou se dít věci... A teď ruku na srdce, kdo z nás by se nechtěl vrátit do doby, kdy se seznamoval se svou životní láskou a svět vypadal tak bezstarostně? Já tedy rozhodně ano, tím pádem se mi tenhle film prostě musel líbit. (80%) (18.10.2022)

Dobrou polovinu filmu se díváte na neskonale šťastnýho chlapa. Neuvěřitelně jsem mu záviděl, to kouzlo okamžiku, ty staré dobré časy, sedmdesátky, hudbu a samozřejmě nádhernou Dorii Tillier. Vše co se odehrávalo mimo kavárnu La Belle Époque už mě tak nebralo, pozadí příběhu byla jen taková kulisa pro cestování v čase. (14.05.2020)

„A víš ty co? Odcházím. Marianne, já odcházím! Přísahám ti, že odejdu!“ - „A já na to čekám!“ Jenže aby se opravdu nedočkala…Když nestíháte tuhle dobu, která vás bytostně štve, stejně jako váš úspěšný syn a manželka odmítající zestárnout, už to na moc radosti nevypadá. Ale co když se naskytne možnost zažít znovu dobu, ve které jste byli šťastní? Dlouho (téměř celou první půl hodinu) jsem se na film nedokázal tak úplně správně naladit. Ale od chvíle, kdy jsme se s hlavním hrdinou konečně přesunuli do 70. let, začalo mě to bavit, každou minutou čím dál více. Ne snad proto, že by byl snímek tak vtipný, vlastně těch dialogových výměn, které by mě dokázaly upřímně rozesmát, bylo jak šafránu. Film mi ovšem vytvořil moc příjemnou, uvolněnou a úsměvnou atmosféru, kterou mě bavilo nasávat každým okamžikem, tím spíš, když se zaměřil na sympaťáka Auteuila a okouzlující Tillier. A divákovi je sice jasné, jak to skončí, přesto se mě ta poslední scéna v kavárně, tak smutně krásná a všeříkající, dokázala emocionálně dotknout. Celkově dám slušné 4*. (21.03.2021)

Zábavná, úsměvná a nostalgická komedie, u které se párkrát zasmějete nahlas. Skvělé herecké výkony, příjemná atmosféra, která svým lehce nostalgickým duchem připomene Allenovu Půlnoc v Paříži (samozřejmě ne dobově, ale ta nostalgická atmosféra ani ne tak po starých časech jako po bezstarostnosti mládí a budoucích příslibů a očekávání). Po delší době se ve francouzské kinematografii zase vyloupl příjemný film z žánru komedie. 80% (Viděno v rámci 22. Festivalu francouzského filmu.) (22.11.2019)