poster

Tenkrát podruhé

  • Francie

    La Belle Époque

  • Slovensko

    Zažiť to znovu

  • Nový Zéland

    La Belle Epoque

  • Velká Británie

    La Belle Epoque

Komedie / Drama / Romantický

Francie, 2019, 115 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mac000
    ****

    Romantické? Jistě, kdo by nechtěl prožít znovu největší lásku svého života! Nostalgické ? Rozhodně, komu by se nezasteslo po starých dobrých časech, kdy jsme nebyli 24 hodin v zajetí mobilních telefonů a když někde zazvonil telefon a někdo se po někom sháněl, dotyčný mohl jen zavolat: "Řekni, že tu nejsem!". Melodramatické? Přirozeně, zcela vypočítavě se zde kalkuluje s divákovy city. A přes všechny tyto šablony je děj filmu čím dál tím posouvá k vlastní originalitě a do poslední chvíle není jisté, kam nás dovede (nebo kde se zastaví). Za to patří Nikolasi Bedosovi velké smeknutí. Stejně jako skvělému Danielu Auteilovi a nestárnoucí Fanny Ardantové. Po dlouhé době film, který se nepochybně zařadí do zlatého fondu francouzské kinematogfie (a těším se na případný český dabing, skvělé a vtipné dialogy po tom přímo volají!)(13.1.2020)

  • psychohippo
    *****

    La Belle Époque. Každý ji měl. Tu svou "krásnou dobu". Ty svý "krásný časy". Měla je i francouzská kinematografie. Měli ji spolu s ní i diváci na celém světě, kteří se v oblacích cigaretového dýmu zamilovávali do krásných, přitom silných a nezkrotných femmes fatales. Kteří obdivovali charismatické, povětšinou nosaté a v obličeji poněkud nesouměrné, leč přesto božské chlapy. Zlatá doba filmů, kde se nehrálo na politickou korekci a kde znělé "merde!" bylo prostě půvabné. La Belle Époque. Žádný "Tenkrát podruhé". Překladatel názvu by se měl lískat tak často, jak si čistí zuby. Když ale oni si ti soudruzi od kultury pořád myslí, že diváci jsou povětšinou nevzdělaní soustružníci nebo kombajnéři a že debilní český název jich přiláká do kina víc, než malebně znějící originál. "Tenkrát podruhé" by se hodil tak akorát pro název nějaké druhořadé varianty na Prcičky, kdy se citově zakrnělí postadolescenti snaží o druhou ztrátu panenství/panictví, za pospolité opilosti, zvracení, blití atd. Dát tenhle název tak zralému, cituplnému filmu, který už, do prdele, svůj trefný název má, to je punc kreténství. La Belle Époque. Nabízí se vícero srovnání. Zejména s filmy Woodyho Allena. Tomu se bude asi hodně líbit. Jen je tam méně introspektivního monologu. Zato je tam víc pohledů do očí. A všichni je mají nádherné! ("Jak labrador", jak tam zazní...). Vynoří se asociace na Eternal Sunshine. Znovu zachytit, co už bylo, prostě nejde. A v jedné chvilce se mi vynořilo Zítra vstanu a opařím se čajem, v tom bunkru s Hitlerem. Ten film diváka prostě bere za spolutvůrce, nechá vás těmi asociacemi dotvářet děj. Bere vás za partnera. Ctí vás a dává vám prostor. I proto tolik slz a fronta na dámském záchodu u zrcadel a fronta u baru, kde to pánové zazdívali drinkem. Vodkou nebo whisky. Pivem nebo vínem. Jak v tom filmu. La Belle Époque. Doba je prý taková či onaká. Ale prd. Doba je vždy taková, jací jsou lidi. A ti jsou v tomhle filmu krásní. I epizodní postavičky mají svou pevnou funkci pro kontext filmu a všechny postavy jsou skvěle obsazené. Film ukazuje naději na další La Belle Époque francouzského filmu tím, jak na oldschoolovou parádu Auteila s Fanny Ardantovou skvěle navazují Canet s Dorií Tilierovou, kteří jsou oba ve vrcholné formě. A Doria je prostě ta klasická, stará dobrá francouzská femme fatal. S afektem i patosem, se slzami i s tím "merde". La Belle Époque. Každá minuta v sále u tohoto filmu byla pro mě La Belle Époque! Díky!(17.1.2020)

  • IceQueen
    ****

    Smiala som sa, zamilovala a dokonca sa mi aj slzička do oka vtlačila. Daniel Auteuil je vo svojej úlohe dokonalý a neskutočne sympatický, Guillaume Canet roztomilý a dámy krásne. A ako tak o tom píšem, uvažujem o piatich hviezdach. Možno jednu prihodím, keď La Belle Époque Zažijem znovu Tenkrát podruhé.(27.11.2019)

  • Ivi06
    ****

    Dnešní uspěchaná doba není pro každého. Zatímco Marianne odmítá stárnutí, žije naplno a v symbióze s technickým pokrokem, její manžel Victor modernímu světu příliš nerozumí, nenachází v něm smysl ani naplnění. Díky svému synovi ale dostává příležitost se navrátit do minulosti. Nečekejte vesmírné lodě, cestování rychlostí světla do vzdálených dimenzí, ani hvězdné portály. Budou stačit kulisy, precizně instruovaní herci a puntičkářský režisér, který své okolí bude dohánět k šílenství, jen aby zajistil perfektní autenticitu situace a tím i Vaší spokojenost. Už si jen stačí vybrat dobu a určitý moment. Victor si vybírá konkrétní týden ze 70. let, kdy se seznámil se svou životní láskou Marianne. Vrací se do své osobní Belle Époque. Zbytek je potřeba vidět. Herecké výkony vás nemůžou nebavit - Daniel Auteuil coby sympatický, ale otupělý Victor, Fanny Ardant jako živelná a přidrzlá Marianne, Guillaume Canet coby cholerický a pedantský režisér Antoine, a v neposlední řadě Doria Tillier jako talentovaná a půvabná herečka Margot, která ve Victorově Belle Époque ztvárňuje mladičkou Marianne. Tento film oplývá vtipem, ale i příjemnou melancholií, a zároveň dodává i velkou škálu emocí. Nicolas Bedos svým neotřelým a svěžím námětem bez pochyby obohatil svět komedie.(15.2.2020)

  • bearmeedek
    ****

    Nerad bych použil frázi, že tato komedie téměř není komedií, ale spíš drama. Já místo toho řeknu, že jsem šel na francouzskou komedii a překvapivě to téměř nebyla komedie. Začátek byl opravdu v kategorii dramatu, když starý pán, který se provinil věkem a odstupem k novým, současným věcem, dostal pořádně na frak. Následně drama neopustíme, ale přidá se nostalgie a romantika. A všechno to má ten pěkný francouzský nádech. Všechno přitom působí přirozeně. Viktor stále miluje svou starou ženu, která ho vykopla z domu, ale touží si připomenout okamžiky jejich prvních setkání, a přitom je schopen velice rychle zamilovat se do mladé "herečky", která představuje jeho bývalou lásku. V situaci, v jaké momentálně je, proč ne? Nádherné byly jeho výlety mezi hipíky. Pěkný je pohled zážitkového scénáristy na tento vztah, který mu něco uvolní v mozku. Konec může působit trochu růžově, ale byla jen jedna z logicky možných cest přece. V kině nás bylo celých 3, náhodou sedících vedle sebe. Závěrečnou kapku slzy bylo hodně těžké zatlačovat. Ale celkově - není to divné, když zatím hodnotilo jen 428 lidí?(6.2.2020)

  • - Hrdina filmu Victor (Daniel Auteuil) se ocitne zpět v roce 1974. Když se spolu se svou budoucí ženou (Doria Tillier) v roce 1974 ocitnou na hippie večírku a ona tančí na stole, zazní skladba od dua Baccara „Yes sir, I can boogie“. Tato skladba byla však nahraná až v roce 1976, a na desce vyšla dokonce až v roce 1977. (bubun)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 20. května 2019 na filmovém festivalu v Cannes. (Stoka)

  • - Na hippie večírku v roce 1974 je v několika záběrech vidět lahvové pivo Pilsner Urquell. (honza.kuzel)