Tenkrát podruhé

Zajímavý předpoklad, že by člověka strhla inscenace vlastních vzpomínek.  Osobně se tomu zdráhám uvěřit, proto, ale jen proto, hvězda dolů.  Na druhou stranu jsem asi dopadl jako Victor, který  se  nechal pohltit (svým vlastním) příběhem. Prostě jsem si na toho červíka nevěřícnosti zvyknul a vytěsnil ho. Hodně tomu tedy napomohly dámy Fanny Ardant a Doria Tillier, ta druhá tedy i nepatrně víc, nádherná, talentovaná, nebezpečná. Na druhou stranu postupné  prozření Marianne mělo rozhodně větší tah na branku než divoká vášeň  Margot, to zcela bez pochyb.   Při scéně se snoby mi okamžitě naskočila podobná z Lelouchova Šťastného nového roku a vzhledem k nenápadné zmínce o mistru Lelouchovi je vzor pana Bedose pak víc než jasný.  Na Auteuila pak byla radost pohledět a už se těším, až se za pár let oholím, vezmu si džízku, bohužel tedy i paruku, lehce natrhlý džíny a vyrazím do ulic o čtyřicet let mladší.. (25.01.2024)

V jedné trampské písni se zpívá "pohádko mládí, mějme se rádi, šťasten ten kdo je mlád". Včera jsem se svou drahou ženou byl na Tenkrát Podruhé poprvé, a je to velmi podařená záležitost o tom, že na štěstí není potřeba být mlád, i když někdy to s tím mětím rád (in your face, češtino:)) je po desetiletích soužití těžké. Ano, je to trochu moc růžově zakončené, ale to, jakými cestami se vztahy v průběhu let ubírají, je tam zachycené úžasně. Stejně jako to, že nikdo není stoprocentní klaďas, a v čase se jeho "kvality" mění. Nádavkem k tomu je to i příběh muže, kterému všechny ty VR helmy, online platformy, navigace a podobné ptákoviny lezou krkem. A taky příběh vášnivého italského (dnes by se možná řeklo toxického:P) vztahu krapet šáhlého režiséra a jeho múzy:) Herecké výkony excelentní (aby ne), navíc jak víme, všechny pěkné Francouzky - těch asi dvacet:) - jsou u filmu (Doria Tillier, OMG). K tomu skvělá hudba z přelomu 60. a 70. let (ale ne, není to jako Tarantinovka...). No a humor v mnoha podobách - verbální, vizuální, situační, laskavý, ironický, černý, prostě skvělé. Vřele doporučuji zejména dlouhodobě zadaným:) A těm, kdo se chtějí smát hipsterům:D I když, jestli je pravda, že v Cannes to mělo osmiminutové standing ovations, tak je to poněkud přehnané... 80% (03.01.2020)

Dobrou polovinu filmu se díváte na neskonale šťastnýho chlapa. Neuvěřitelně jsem mu záviděl, to kouzlo okamžiku, ty staré dobré časy, sedmdesátky, hudbu a samozřejmě nádhernou Dorii Tillier. Vše co se odehrávalo mimo kavárnu La Belle Époque už mě tak nebralo, pozadí příběhu byla jen taková kulisa pro cestování v čase. (14.05.2020)

Staří bílí Francouzi dokáží jako málokdo vlastně zhmotnit svou melancholii po starých časech do prostoru, kterým je typická zakouřená kavárna s výlohou ve které se dá strávit celý den a je pozorovat okolí. Z té sledovali revoluce, proměny společnosti i elit, z té si vytvořili svůj iluzorní safe space, ve kterém mohli celé dny sedět v koutě a předstírat, že tvoří, případně přemýšlí o něčem velkém a přelomovém. Pak jednoho dne se najednou museli zvednout a jít s každou cigaretou ven, potom zjistili, že z kavárny se stalo vlastně wellness bistro s wifinou a nakonec jim došlo, že jim je vlastně přes šedesát a nemají místo, kde by mohli dožít ve společenském ruchu. La Belle Époque se zpočátku tváří, že je o tom, nakolik jsme schopni přijmout iluzi za realitu jen proto, abychom měli možnost se vrátit do časů mládí, čímž v zásadě i komentuje proč se tak rádi schováváme do filmů ze 60. a 70. let, nicméně ve výsledku v trendu současné francouzské komedie nabízí jako jediné východisko přizpůsobení se současnosti, znázorněnému zde protagonistou, který si v metru otevře apple počítač nebo v open space produkční firmě svého syna hraje ping-pong s nějakou z tamních krys. Naštěstí se film nezvrhne do jednostranného povýšeného kázání, protože úhlů pohledu je ve filmu více a aby se došlo ke šťastnému finále, musí nastat nějaký všeobecný kompromis. Což se zde podaří naštěstí bez toho, aby se kterákoli postava zde musela úplně popřít. (31.03.2020)

Kvalitné kostýmy musím pochváliť, kulisu rovnako a hudba dokonale pasovala do príbehu postáv. Jedinu výhradu mám k úvodu filmu. Ten mi prišiel neucelený, chaotický a nevedel som pochopiť ani pointu k čomu ten film vlastne smeruje. A tam som sa začal nudiť a pochybovať či to dopozerám. No povedal som si, že dám tomu šancu a potom sa to pekne rozbehlo. Druhý krát by som si to už nepozrel no za mňa spokojnosť na 60% (23.05.2020)