poster

Tenkrát podruhé

  • Francie

    La Belle Époque

  • Slovensko

    Zažiť to znovu

  • Austrálie

    La Belle Epoque

  • Nový Zéland

    La Belle Epoque

  • Velká Británie

    La Belle Epoque

Komedie / Drama / Romantický

Francie, 2019, 115 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • easaque
    ****

    4* po měsíci od sledování jsem se konečně dokopal k tomu, abych něco napsal k tomuto zajímavému romantickému snímku, který si užijí více spíš starší diváci než puberťáci. Nostalgické vzpomínky mají tu sílu překonat nástrahy krize středního věku a tento film se to snaží dokázat vtipnou formou. Když pominu fakt, že lze tak přesně rekonstruovat události z minula, jak to film předvádí, tak jsem si ho slušně užil. Pomohli k tomu kvalitní herecké osobnosti, beznátlakový nadhled a příjemný feeling. Nezbývá tedy než doporučit dalším. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ](30.9.2020)

  • Rathalos
    *****

    Len vo Francuzsku vedia tocit taketo krasne,pohodove a mile filmy,lebo tento je toho dokazom,trosku vesele,z casti smutne a romanticke,asi tieto pocity clovek ma pri sledovani tejto zalezitosti,Daniel Auteuil a Doria Tillier boli uzasni,perfektne sa na nich pozeralo,som nadseny z toho,mam vybornu naladu a taketo pocity zahreju na srdci i na dusi,odporucam si to pozriet kazdemu,kto rad sniva s otvorenymi ocami...:-)(7.5.2020)

  • classic
    ***

    „Dobré časy” sú už nenávratne preč, teda minimálne, čo sa Victora Drumonda týka. Tento starší, prešedivený pánko má už dobre po šesťdesiatke, k tomu je asi pod papučou manželky Marianne, ktorá ho dokonca ešte i z bytu vyhodila, skrátka absolútne im to neklape, a tak vlastne, čo teraz so životom ? Ďalší bonus sa skrýva pod podvádzaním z jej strany, čiže rovno môže ísť skočiť pod TGV, čiže smrť bude strašne rýchla a bezbolestná, či snáď nakoniec vôbec nie... ? Nedovolím si ho považovať za šialeného samovraha, pretože má jednak veľmi veľký talent na kreslenie, ktoré čochvíľa i zúžitkuje, ale trochu netradične, a predsa zaujímavo. Totiž, jestvuje agentúra: „Cestovanie v čase” , ktorá sa priam špecializuje na sprostredkovania "historických večierkov" , doslova na vlastnej koži. Dokážu naprosto realisticky navodiť danú dobu, na akú si snobská myseľ čo by len pomyslí a priplatí si, trebárs povečerať so samotným Adolfom Hitlerom, ak chcete, t. j. v rôznych ateliéroch, či zapožičaných interiéroch, vám typickým, filmovým spôsobom zinscenujú výpravu, kostýmy a samých hercov, či aj komparzistov, bez ktorých by sa to sotva zaobišlo, keď na všetko tiež dohliada bystré oko režiséra zo zvukového štúdia, je to taký mix divadelného javiska a skrytých kamier. Je to väčšinou statická scéna, ktorá je ale dopredu poriadne pripravená a nacvičená, viď poznámky vyššie. Jednoducho celá ožíva. Ok, je načase konečne prejsť ku Victorovi. Áno, aj on si objedná služby tejto dejepisnej agentúry, ale dokážete uhádnuť, kam sa chce ísť pozrieť... ? Menšia pauza... V poriadku, prezradím vám to, lebo nemám ani na výber: Viktor sa rázne rozhodne, že si chce opäť pripomenúť staré, « dobré časy » , keď prvýkrát stretol Marianne, čo bolo 16. mája 1974, čiže presúvame sa do retro obdobia. Už som spomínal, že je vynikajúci kreslič, a tak tým pádom kreslí samé » storyboardy « , ktoré putujú rovno do réžie k režisérovi Antoineovi, ktorý obsadí hlavnú herečku Margot. Na základe toho je úplne každá sekvencia maximálne hodnoverná, každý presne vie, čo má v daný moment urobiť a povedať. Ale čo v takom prípade, ak sa Victor nebodaj zamiluje do herečky, ktorá "stelesňuje" jeho budúcu ženu za mladých liet ? Vykľučkuje z tejto trápnej situácie, pokiaľ sa ešte vôbec dá ? Existuje možnosť návratu do normálu ? / Francúzi sa snažia byť strašne cool, čiže si často vypomáhajú šťavnato-okysličeným, pôvodným, Bedosovým scenárom bez servítky, áno, je ostrý, ako žiletky Astra Platinum ! Taktiež sa trochu vnucujú anglickými pesničkami, čo bolo miestami už otravné. No na druhej strane - vychválim šikovnú výpravu Stéphane Rozenbaum, ocenenú prestížnym Césarom, ktorá je neuveriteľne nápaditá, interesantná a rozmanitá + kostýmy a masky. Hereckí veteráni Daniel Auteuil a Fanny Ardant, sú univerzálni, najmä Danči má o niečo viac priestoru, než kolegyňa, že i ona je na málo hereckej ploche naozaj omračujúca. (Ne)vkusne ich dopĺňajú Guillaume Canet a Doria Tillier. Film mi nesadol tak, ako som sprvoti (naivne) dúfal, možno som tiež staromódny, ale nejako som sa nemohol stotožniť s postavami a s celkovou štruktúrou, inak celkom obstojného filmu.(4.9.2020)

  • Arsenal83
    **

    V tomto filme sa starci do seba zamilujú dvakrát. To by aj mohlo fungovať, keby tá žena nebola taká mrcha. Aj za mlada, aj za stara, ten chlap sa mal na ňu vykašlať a nie naopak. Niekto má rád ostré ženy, ale v tomto prípade ja by som ostal radšej len pri ostrej klobáse. Hlavne pri náznake romantiky to tam ženská špiní zbytočnými sexuálnymi narážkami ako "orál v roku 1841". Nehovorím, že niektoré situácie neboli vtipné, ale inak mi ostal skôr negatívny pocit. Hlavne teda kvôli tým ženským postavám a feminizmom - ženská je macho a muž handra. Plusom boli jedine občasne dobré retro piesne.(6.5.2020)

  • Othello
    ****

    Staří bílí Francouzi dokáží jako málokdo vlastně zhmotnit svou melancholii po starých časech do prostoru, kterým je typická zakouřená kavárna s výlohou ve které se dá strávit celý den a je pozorovat okolí. Z té sledovali revoluce, proměny společnosti i elit, z té si vytvořili svůj iluzorní safe space, ve kterém mohli celé dny sedět v koutě a předstírat, že tvoří, případně přemýšlí o něčem velkém a přelomovém. Pak jednoho dne se najednou museli zvednout a jít s každou cigaretou ven, potom zjistili, že z kavárny se stalo vlastně wellness bistro s wifinou a nakonec jim došlo, že jim je vlastně přes šedesát a nemají místo, kde by mohli dožít ve společenském ruchu. La Belle Époque se zpočátku tváří, že je o tom, nakolik jsme schopni přijmout iluzi za realitu jen proto, abychom měli možnost se vrátit do časů mládí, čímž v zásadě i komentuje proč se tak rádi schováváme do filmů ze 60. a 70. let, nicméně ve výsledku v trendu současné francouzské komedie nabízí jako jediné východisko přizpůsobení se současnosti, znázorněnému zde protagonistou, který si v metru otevře apple počítač nebo v open space produkční firmě svého syna hraje ping-pong s nějakou z tamních krys. Naštěstí se film nezvrhne do jednostranného povýšeného kázání, protože úhlů pohledu je ve filmu více a aby se došlo ke šťastnému finále, musí nastat nějaký všeobecný kompromis. Což se zde podaří naštěstí bez toho, aby se kterákoli postava zde musela úplně popřít.(31.3.2020)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 20. května 2019 na filmovém festivalu v Cannes. (Stoka)

  • - Natáčení probíhalo od 25. září do 28. listopadu 2018 v Île-de-France, zejména v Asnières-sur-Seine (Hauts-de-Seine), ve čtvrti La Défense a v Paříži. Interiérové ​​scény vznikaly v kinematografických studiích v Saint-Ouen (Seine-Saint-Denis). (bianci)

  • - Hrdina filmu Victor (Daniel Auteuil) se ocitne zpět v roce 1974. Když se spolu se svou budoucí ženou (Doria Tillier) v roce 1974 ocitnou na hippie večírku a ona tančí na stole, zazní skladba od dua Baccara „Yes sir, I can boogie“. Tato skladba byla však nahraná až v roce 1976, a na desce vyšla dokonce až v roce 1977. (bubun)