A co všechny ty ženy

Cornelius: "Mimochodem, četl mistr mou skladbu? ... Bylo by skvělé, kdyby ji interpretoval." Jilker: "Ty interpretuješ jeho a on tebe?" Cornelius: "Interpretův vztah k interpetovanému." Jilker: "A najdete se nakonec?" Cornelius: "Cože?" _____Cornelius (Jarl Kulle) jako prototyp kritika-životopisce-darmošlapa, který se přiživuje skandálními životopisy známých hudebníků a skladatelů - toto byla jedna z nejlepších komedií, které jsem v životě viděla, přičemž beze studu dodávám, že jsem se smála tak, až mi tekly slzy z očí, a to nejsem příznivcem velkých komediálních šarád ani grotesek. _____Absurdní, gradující scény ztvárněné dokonalým pohybovým herectvím a mimickým rozsahem Jarla Kulleho (myslím, že tady hravě překonal Petera Sellerse, kdo viděl jistě ví, proč je srovnávám :-), které končí groteskně v uzším smyslu slova - ale především jde o vynikající scénář. Ironizující komedie o kriticích, životopiscích, impresáriích, umělcích (ale jen o těch s aureolou :-) a jejich milenkách. ______Cornelius plačtivě šeptá nad rakví mistra: "Co je to genialita?" Mistr ze záhrobí rázně odpovídá: "Genialita? - Schopnost přimět kritika změnit názor!" _____ Vivat Cornelius! Vivat Bergman! Vivat Kulle! _____ P.S. Nerozumím tomu, co má podle některých zde, tenhle film společného s Fellinim. Bergman - to je rozdílná optika, jiná filozofie, odlišná estetika ... (10.03.2009)

Jaké poznání vyplynulo pro mě z této neobyčejné švédské komedie? Že Bergman měl určitě velký smysl pro humor a že funkční komedii přesto natočit nedokázal... Kinematografie 60. let se často nesla ve znamení filmových experimentů, hledání nových forem a postupů vyprávění ze strany tvůrců i nových pojetí populárních žánrů. Není tedy divu, že ve víru uvolnění „zlatých šedesátek“ se zatoužil rozjásat i Bergman. Rozjásal se sice příliš hodně na to, abychom mohli A co všechny ty ženy vnímat i jako drama, ale bohužel se rozjásal i příliš málo na to, aby z toho vznikla skutečně svižná komedie. Pěkné nápady tento snímek rozhodně nepostrádá, výrazná nadsázka je zde přítomna ve formě i obsahu. Lechtivý příběh o muzikantovi, jenž upoutává hudebního kritika nikoliv svým dílem, ale sexuálními dýchánkami s houfem žen, doprovází klipovité vyprávění s výjevy navazujícími na staré grotesky a řada výtvarně nádherných obrazů zaranžovaných do posledního detailu. Nejednou jsem ale měl dojem, jakoby si Bergman neuvědomil jeden zásadní problém: že umělecky vyladěné statické obrazy, které můžou v komorním dramatu ohromně dodávat na působivosti díla, nemusí naopak vůbec fungovat v crazy komedii, která si žádná jistý spád a svižnější tempo. Výsledkem je film, který má šanci zaujmout formálně a snad i obsahově téměř každou scénou, ale jako celek budí hodně rozpačitý dojem a navzdory krátší stopáži (77 minut) začne velmi skoro nudit. Řada pěkných vtipů na úrovni replik i gagů působila na mě v kombinaci s artovým kabátkem spíše křečovitě a nuceně. Divadelní pojetí, které zde spočívá v převaze statických celků, odříkávání spousty vnitřních monologů a úmyslně afektovaném herectví, nepovažuji za šťastné řešení. 55% (07.11.2020)

Na Bergmanove pomery absolútna slabota. Kadencia humoru je častá, ale len zriedkakedy čo i len pousmeje na divákových očakávaniach. Totálne béčko, v ktorom síce uvidíte, akčné dialógy, množstvo erotiky, (pre tvorcu veľmi netypickú) fanfárnu dynamiku hudobného doprovodu, sépiový odtieň ako spomienka na Chaplinovky či rozhovory vzdialene pripomínajúce Felliniho filmy, je to však len mútenie slanej vody. Bergman sa narodil pre úplne iné filmy. Pre filmy, kde využíva divákovu neistotu ako nástroj rozprávania. Experimentálny úlet, z ktorého sa ako správny majster poučil. (15.07.2014)

Tohle se Bergmanovi moc nepovedlo. To, že natočil komedii mě už nepřekvapuje, už jsem od něj jednu viděl (Ďáblovo oko) a nebyla špatná. Tady se pokusil o crazy komedii a nějak to nedopadlo. Je to sice šílené, ale bohužel to není vtipné, ani zábavné, naštěstí to není ani trapné, ale až na dvě nebo tři scény to je nevtipné. A taky to celkem nudí a na Bergmana je to i docela prázdné. Filmařsky to ale je, u Bergmana klasicky, dobré. Snaha byla a zlé to není, jenže jako komedie to vůbec neobstojí a o ničem jiném tohle nebylo. Bohužel. 2* (19.10.2019)

Komedie od Bergmana není pro mne překvapením, líbily se mi už Úsměvy letní noci. Kromě velkých dramat uměl Bergman natočit komedi, ovšem tak, jak byl zvyklý pracovat - precizně, s promyšlenými vycezilovanými záběry, z herců dostal všechno co chtěl. Irgmanům humor je jiný, není tak lehce hravý, jak jsme zvyklí u jiných autorů, ale je svůj ,využívá techniky němé grotesky i situační komiky. Ve snímku je přesně odráží jeho vztah k ženám, tak trochu k nim vzhlíží, trochu se jich obává, s laskavou jemností si z nich utahuje. (04.02.2016)