Po životě

Pokud vás Gervais nepřesvědčil o tom, že má velký srdce, už seriálem Derek, tak vás o tom najisto přesvědčí seriálem After Life, i když tak činí způsobem, že vás nejdřív pošle do prdele. Po první epizodě zatím spíš očekávání, než nekritické nadšení, ale jak toho anglickýho génia znám, tak už teď vím, že si mě, jak budou epizody přibývat, zase omotá kolem prstu. A kdo dá méně než 3*, tak je tubby little ginger cunt. (12.03.2019)

S01: S rezervou - komu se tohle nelíbí, může za to buď věk, netrpělivost (a v tom případě jsi tomu dal max dva díly), anebo jsi jen zhovadilá bezcitná p*ča. Mile sarkastická, decentní a hluboce lidská humorná smutňárna o dealování se smrtí a smyslem života, se spoustou klasických gervaisáckých témat a motivů. Hlupáctví, ateismus, zvířátka. ♪♫ 90% S02: Stejně dobrá, ne-li lepší řada - jednoduchá s hloubkou, prostor poznat lépe jednotlivé postavy, přičemž ani jedna není otravná, zármutku a srandy kopec. Nemusí to sednout všem, kdo ale rád Rickyho, tady to je jeho top. 90% S03: 80% "It’s funny, sad, and it’s not very long. Just like life." (11.03.2019)

Kdybych měl najít seriálovou definici pro nádherný Hrabalův neologismus Krasosmutnění, vybral bych jednoznačně tuhle Gervaisovu lahůdku, která je smutně krásná, krásně smutná a prošpikovaná originálním humorem, který umí už snad jen on. Mockrát jsem měl pocit, že jsem nervově labilní, protože na záchvaty smíchu bezprostředně navazoval pověstný "knedlík v krku". Dostal mě. (12.10.2020)

I když tu Ricky na potkání každého stírá, není to řachanda, ale naopak dost deprimující záležitost, která se postupně překlopí do feel good story. Má to fajn postavy a hlavně srdíčko, velmi silný moment byla Rickyho kontroverzní pomoc feťákovi, ale všechno to rozjímání o smyslu života vyústilo jen do pár ohraných mouder. (25.04.2020)

1. série: Pan Žervé zasahuje svým počinem. Takovým, který je jednoduše v jeho podání skoro až klasický. Ale stále podaný jinak. A to za mne osobně dokonale. Ricky dokázal totiž zkombinovat za mne dokonalý klenot cynického humoru se špetkou toho absurdního. Funguje to skvěle. Člověk, který má rád tyto kombinace bude osvícen. To ani nemluvím o tom, že série umí být dosti filozofická snad i v rámci samotného existencionalismu. Nestačím se divit. Je spíše zvláštní, že zpracování vypadá skoro až béčkově a tuctově. Někdy vlastně jako Kancl. Což vás asi ani nepřekvapí, když si dáte pět a pět dohromady. 2. série: After Life je další zářný příklad toho, že nic netrvá věčně a ne každý úspěch lze zopakovat dvakrát. Zvláště pokud nemáte myšlenku a nemáte to pro myšlení. Důvod proč byla první série skvělá je jasné. Měla silnou myšlenku, životní otázky, smutnou tématiku říznutou cynickým a černým humorem. Bylo jasné, že aby druhá série byla stejně dobrá nebo i lepší musela přijít s něčím podobným, ale logicky jiným. A to se nestalo. Máme zde v podstatě stejný precedens, který je ukotvený v pohodovém životě hlavní postavy, která nemá žádné větší problémy, a když už, tak je během pár minut v pořádku vyřeší. To není drama, to není příběh. To je procházka v růžové zahradě bez ordinace. Když už se ukáže nějaký problém, ukáže se moc pozdě a jeho "řešení" přijde najednou hopem, že to vypadá totálně na palici. Série se drží nějakého humoru hlavní postavy a jiným, který občas potěší, vytvoří úsměv na tváří, ale tím to končí. Více vás spíše iritují nové a nezajímavé hlavní postavy, které nemají žádnou zajímavou linku svého děje a jenom jej uměle zaplňují. Obrovské zklamání, které se dalo čekat, ale i přesto se lehce doufalo. Nebylo to však tak neočekávané zklamání, takže se to dá přežít. Třetí série? Nemyslitelná. (29.03.2019)