Volání divočiny

Krásný dobrodružný nebo životopisný snímek o naší rodačce z Opavy Joy Adamsonové a jejího muže Jířím a jejich dětech tedy lvíčatech a zvláště te jedné, zvané Elza, kterou učili samostatnosti. Příbě podtrhuje nádherná hudba a známá píseň Born Free. Jako dítě jsem miloval sice jinou knihu Joy a to Příběh levhartice Penny. Ale lvice Elza mi byla taky blízká. Navíc tenkrát nebylo potřeba počítačů (a ani nebyli) a všechny zvířata hrála sama a byla přirozená. (14.08.2022)

"A je svoboda tak důležitá?" Jako malá jsem ten film milovala, teď ho viděla s odstupem tak 10 let a funguje pořád stejně silně. Akorát jsem u něj tentokrát víc brečela. Příběh manželů Adamsových a lvice Elsy, která se svobodná narodila a jako svobodná také žila, má prostě sílu splašeného stáda slonů. A nemalý podíl na tom má také skvělá hudba, která celou atmosféru ještě umocňuje. Po shlédnutí jsem zpětně hledala rok výroby filmu a překvapilo mě, že spadá až do 60.let, ale jen to podtvrzuje nestárnoucí nadčasovost a kvalitu snímku. Scény se zvířaty jsou perfektní, jak toho filmaři docílili ať zůstane tajemstvím africké divočiny...born free as free as the wind blows... (01.04.2011)

Ačkoliv by šel komentář k tomuto skvostu vystihnout jedním, dvěma superlativními slovy, nemohu nevzpomenout na dětské dojetí, když jsem Volání divočiny jako malý kluk viděl poprvé. Polykal jsem slzy tenkrát, pak ještě mnohokrát a dojetí se neubráním ani dnes.. Film je po všech stránkách dokonalý, nemá jediné slabé místo - od překrásných záběrů africké krajiny, přes neskutečně silný příběh, úžasnou kameru střih, režii i herecké výkony představitelů manželů Adamsonových. (asi každý neví, že Joy A. pocházela z Opavy) Hudba Johna Barryho - strhující Born Free dává filmu další rozměr a definitivně ho posílá mezi klenoty světové kinematografie. . I já jsem polidštil jednu Elsu, která mi právě leží u nohou. Jmenuje se Fatima a má svoji postel. :-) Téma návratu do přírody je hluboké a choulostivé.. O to křečovitěji a trapněji působí snaha lidstva o návrat a přiblížení k přírodě. Nakupují houfně outdoorové oblečení, pokud možno od Bushmana, směšné klobouky od Vietnamců, půjčují si kánoe, nasedají do naleštěných bouráků a jsou "šťastni a spokojeni" Absence sprchy a postele je však záhy zažene zpět do svých přepychově a sterilně vybavených bytů. Já jsem naopak šťastný, že jsem se přírodě nikdy nevzdálil, umím v ní žít a i když v ní nejsem denně, nikdy jsem z ní vlastně neodešel.. (05.07.2011)

Nadhodnotený film, aj keď vizuálom určite pekný, ľubezný. Levy sú k zožratiu, ešte viac ich majiteľka. Divočina je taká, aká má byť, dýcha z toho africká romantika a záver je pekne dojímavý. Oceňujem tiež naozaj skvelú prácu so zvieratami, určite nie bežná záležitosť. Škoda len, že dramatických prvkov je ako šafránu...tu je niekto chorý, tam sme rozliali mliečko, tu si ideme zaplávať a tam zasa komicky obťažuje levíča nášho šéfa. Domorodí černosi sú zasa samé...áno, pane...áno, pani. Príbeh je tvorený samostatnými mikropríbehmi a celok tvorí až k záveru. Aj kvôli tomu o chlp, ale predsa nemôžem ísť v hodnotení vyššie. Nezvyknem komentovať dabingy, ale tu si nemôžem odpustiť...český dabing používa v britskom filme mená ako Jiŕí, Jan alebo Cvalík...prišlo mi to trápne a do konca filmu som si na mená nedokázal zvyknúť. Ešteže Elsu nepremenovali na Eliška. (26.04.2020)

Kedysi som mal psa menom Elza. Rozmyslal som odkial priatelka prisla na take meno... Skutocny pribeh levice, ktoru sa ako prvu podarilo skutocne navratit zo zajatia do volnej prirody, obmakci aj to najtvrdsie kamenne srdce. Raz za cas sa k tomuto dojimavemu snimku vraciam. Vzdy ma dostane a rad si pri nom radostne poplacem. A myslim, spominam aj na tu nasu Elzu... (13.11.2014)