Il Boemo

Před Il Boemo jsem ani netušila, že existoval nějaký skladatel Mysliveček, ale myslím si že jeho skladby nejsou tak populární jako Mozartovy a s filmem opět upadne do zapomnění společnosti. Nedostatkem je jen herecké obsazení, které je nevýrazné. Možná v Itálii jsou za celebrity, ale pro českého diváka... Prakticky film táhne Dyk a v ostatních postavách máte chaos. Film dokázal šokovat a než Myslivečkova tvorba zaujala spíš jeho nemoc. (23.03.2023)

Děs a běs. Ani nevím, kde bych měla začít s kritikou. Špatně všechno, včetně obsazení nehercem dykem, který nemá na víc, než blbě čumět jako spráskanej pes nebo se plazit po ženských či předstírat vervu při dirigování. Chudák Mysliveček, těžko uvěřit, že byl slavný. Celý film je jenom jakási maškaráda a předstírání, chybí tomu duše, chybí tomu opravdové emoce, něco, co chytne za srdce. Sex, krev, kýč, hnus a dokonce i smrad pohlcují hudbu jako těžká deka a tak není šance, aby  mě tento film povznesl nebo alespoň potěšil. Jedna hvězda za hudbu, která nezvítězila. (05.01.2024)

Bohužel se jedná o průměrný film, což je škoda. Nejlepší z celého filmu je Myslivečkova hudba a kostýmy. Nechápu, proč není film v ČR promítán v italštině, protože dabing je příšerný a rušivý.  Ach jo. (05.11.2022)

Na české poměry ambiciózní dobový kostýmový projekt s Vojtou Dykem aneb o tom jak se stát přes postele nahých italských šlechtičen slavným skladatelem, na kterého pak všichni zapomenou. Na jednu stranu velkolepá dobová záležitost se zahraničním obsazením a aspirací na Oscara, na druhou stranu strašně komorní věc odehrávající se v několika komnatách s vyjimkou scény v divadle. 140 minut pomalého tempa způsobem jakoby z dob televizních inscenací. Tři slabé hvězdy, ikdyž jsem tomu přál víc a Dyk byl herecky prvotřídní. (26.02.2023)

České stříbro i would say, víš co. Ale v dobrym. Jako o tom žádná, žejo. (06.03.2023)

Upřímně jsem rád za každý filmový počin, který je věnován jakékoliv poněkud pozapomenuté české osobnosti - v tomto ohledu mě tak Il Boemo velmi potěšil. Samotné zpracování mělo své mouchy, nicméně mě těch 140 minut velmi bavilo. Výborný Dyk spolu s podmanivým originálním italským zněním dokonce zastínili fakt, že se toho během té poměrně dlouhé stopáže moc nestalo. Český lev pro nejlepší film je letos v dobrých rukou. (01.04.2023)

Brilantní a ryzí skvost plný dojemné hudby. Nádhera. Malý Mozart fenomenální. Bravo! (05.01.2024)

Fantastický velkofilm, jaký se v porevoluční české kinematografii jen tak nevidí. Domnívám se, že se snímek snaží zachytit především ducha doby Myslivečkova působení v Itálii (jistě není náhodou, že se baroko zrodilo právě tam). Baroko jako divadlo světa - svět na scéně a za oponou. Il Boemo je pro mě esencí všeho, co baroko reprezentuje - zřetelné protiklady moci a bezmoci, bídy a bohatství, opravdovosti a zdání, víry a náboženských válek. Stejně jako bylo záměrem baroka zaujmout diváka svým patosem, oslnivostí a iluzionismem s cílem vtáhnout jej, se stejnou motivací přichází i Petr Václav ve svém dramatu, kterému by mohla konkurovat kdejaká antická či Shakespearova tragédie. Snímek zobrazuje drama pomíjivosti pozemského života, na který shlíží z nebe Bůh. Svět, ve kterém veškerou okázalost a pompu nezadržitelně dohání realita. Na počátku filmu se Mysliveček pokorně modlí k Bohu a prosí Jej o dar hudby jako službu Bohu. Bůh jej obdarovává, avšak Mysliveček poměrně záhy na tento příslib zapomíná. Je oslněn – nikoli však Bohem. Jeho srdce se postupně zatvrzuje natolik, že na plátno prosakují prvky až faustovských motivů zaprodání duše v touze po slávě. Ne náhodou ve snímku zazní: „Toužit po lepším může přinést to horší.“ Zdání (iluze) je reprezentována maskou, která se používala již v antickém divadle -  ta zde zpočátku figuruje jako sociální maska. Jenže - co se stane, když se pod maskou přestane skrývat tvář konkrétního člověka, která jej definuje a činí z něj nezaměnitelnou osobu? Co se stane, když má němá maska za úkol utvářet ztracenou tvář? Jako, kdyby byl rozklad Myslivečkovy tělesné schránky zároveň i zrcadlem jeho duševního rozkladu. Jako, kdyby se právě v jeho osobě odrážela celá tehdejší doba a společnost – její vzlety a pády v touze po uskutečnění Božího království. Mysliveček jako tulák v labyrintu světa hledající lásku, která však zůstává láskou nenaplněnou, avšak zároveň tou nejopravdovější. Provokativní otázka na závěr - proč se Petr Václav chopil tohoto tématu právě v dnešní době? Není snad Il Boemo zároveň i reflexí dnešní společnosti? (11.03.2023)

Podruhé jsem se pokusila zhlédnout tento film, ale opět jsem dlouho nevydržela. Oceňuji snahu připomenout našeho hudebního skladatele a krásnou hudbu. Slabý scénář, dlouhá stopáž a prkenné herectví Vojty Dyka  byly hlavní slabiny filmu. Co z toho, že se Dyk naučil italsky. To ho sice šlechtí, ale filmu to nepomohlo. Pokud u mě příběh nevyvolá žádné emoce, je něco špatně. Příliš mnoho zbytečných postelových scén. Proč? Aby to nebyla taková nuda? Jak by si s životopisem Myslivečka poradil jiný režisér, to nevím. Možná by to bývalo chtělo někoho přizvat ke spolupráci na scénáři. Mě Petr Václav o svých kvalitách nepřesvědčil. Navzdory Českým lvům. (06.01.2024)

Mrzí mě, že jsem dlouho váhal a nakonec nešel na Bohéma do kina. Rád bych poznal, jak by na mě působil na velkém plátně. Film bývá často porovnáván s Amadeem. Forman točil filmy s jasným cílem, myšlenkou, kterou se snažil předat výborným filmovým způsobem a zároveň vnímal diváka, vycházel mu vstříc. Od Petra Václava jsem viděl jenom tento film a je natočen jakoby nezúčastněně, ani dokumentárně, ani filmařsky, někde v meziprostoru. Připadalo mi že chodím vedle Myslivečka a sleduji co dělá, jsem kousek za ním, nebo vedle něj a neviditelný. Nemohu se ho dotknout. Mohu jen sledovat, práci, rozhovory, milování, otevřenou hnisavou ránu v obličeji, dívat se na vyměšování a následnou filozofickou disputaci o exkrementu, mohu si poslechnout krásnou hudbu. Vše se jen tak děje a je to dlouhé tak jak režisér chce. Není to utahané, jen to tak plyne. Jako bych byl v hlavě režiséra, který dlouho studuje tohoto skladatele a přemýšlí, jak o něm natočí film. Nesleduji natočený film, ale film v mysli režiséra. Nevím téměř nic o režisérovi Petru Václavovi, ale podle tohoto filmu mi přijde, že netočí jako většina současných českých tvůrců. Netvoří jako Čech, ale jako Evropan. Myšlenku, kterou chce filmem říct jsem viděl, ale byla někde v dálce, nedůležitá, prostě tam jen byla. Chápu, že jsou lidé, kterým se tento film velmi líbil a chápu i ty, které nudil. Já si ho pustil na ČT a chtěl jsem to vypnout, protože mě vyrušovalo předabování Vojty Dyka jiným hercem. Nechápal jsem proč?! Po pár minutách mi došlo, že to asi bylo natočeno v italštině a pustil si to v originále a bylo to mnohem lepší. (19.01.2024)

Nůžky - to je hlavní problém tohoto snímku! 140 minut je vzhledem k dění na plátně naprosto neadekvátní délka, která zasloužila ve střižně zkrátit ideálně na klasických 90 minut. Né, že by se zde nenašlo několik pozoruhodných či vypjatých scén (pikantní a husté jsou třeba ty s králem), ty ale nemohou vyvážit množství (někdy až "televizní") prázdné vaty. Určitou nezáživnost protahují i dlouhé operní árie, které zde vzhledem k tématu mají pochopitelně své zřejmé místo, ovšem pro udržení tempa filmu i pro současného diváka by naprosto postačila maximálně třetinová délka každého takového výstupu. Na druhou stranu je třeba před tvůrci smeknout, že vůbec dali vzniknout takto bohulibému počinu, kde vzdali hold jednomu z našich hudebních mistrů dob minulých. A navíc to tak úplně naposrali. A smekám i před Dykem, který se speciálně kvůli této roli naučil plynně italsky. Bohužel už se tak sklonit nedá před jeho herectvím, kde je však otázkou, zda mu scénář a režie vůbec dali možnost zkusit nějak zásadně vyniknout. To hlavní, tedy rozervaná duše umělce a jeho vnitřní boje se totiž do tohoto filmu -vyjma smutku z jedné nenaplněné lásky- emocionálně takřka nepromítnou. Přitom důvodů pro ně bylo dost, od počátečního čekání na úspěch, přes podřizování se požadavkům operních interpretů, přizpůsobování se povrchnímu vkusu publika, až po jeho kruté onemocnění. Na hlubší vyjádření takových prožitků ale opravdu nestačí jeden prohranej kabát, ani syfilidou znetvořený obličej... (28.02.2023)

Rozpolcená jsem. Dyk je úžasný herec dávající maximum do role, ale nestačilo mi to. Neutáhl to na 5 hvězdiček. Dozvěděla jsem se o Myslivečkovi a užívala si operu maximálně. Ani mi nevadily naturalistické sexuální a fekální scény doba byla taková, tak co? Ale nebyl to Amadeus, tak bych to řekla. (08.09.2023)

Dlouhá úchylárna. Škoda, že jsme nešli víc do hloubky. (06.01.2024)

Když srovnám s jiným životopisným filmem Amadeus, dal by se tento označit jako propadák. Žádný spád děje - takové jednotlivé obrazy, natož aby jednoho něco chytlo za srdce. O panu Myslivečkovi jsme se nic kromobyčejného nedozvěděli, zato máme jasno o průběhu ošklivé nemoci a jejím dermatologickém projevu - dost se v tom patlali. Toto, že byl portrét umělce ktetému Itálie ležela u nohou? Vždyť celou dobu působil jako začínající lůzr a skučel jak je vše drahé. Kde jsou ta díla, která mu onen věhlas vydobyla? Světlou chvilkou bylo setkání s malým Wolfíkem a jeho roztomile vypočítavý způsob komponování. To se fakt povedlo. Škoda, že ve filmu nebylo více takových momentů. (06.01.2024)

Hudba a kostýmy převyšují dějovou složku. Vášně nejvíce promlouvají skrze árie. Až zbytečně moc postav a rádoby orgií. Mysliveček se usilovně modlí o příležitost prosadit se jako hudebník, ale pak zase působí, jako by se mu všechno přihodilo. Nějak přijde a tam se něco stane. Potká nějako ženu a pak se s ní octne v posteli, aniž by do toho vložil něco sám za sebe. Chybělo mně víc niternosti, propracovanější psychologie a větší autentičnost. Na talentovaného umělce působí poněkud neživotně. Není žádná sjednocující linka, žádná hlavní zpráva. (22.10.2022)

Amadeus šmrncnutý Libertinem - chtělo by se napsat. Jenže kvality ani jednoho snímku nedosahuje. Amadeus vynikal neskutečně dynamickým propojením znějící hudby a děje - biografie W. A. Mozarta byla podána tak, že jste skoro měli pocit, že sledujete akční film v historických kulisách. Zde se na pozadí soundtracku často vlastně nic neděje a to film trvá neúprosných 140 minut. Na dekadentního Libertina snímku zase chybí více odvahy ve zobrazení prostopášného bohémského života tehdejší rozežrané šlechty. A našli bychom i další některými motivy blízké filmy (např. Farinelli) většinou poutavěji zpracované. Zklamáním byl pro mě také monotónní herecký projev V. Dyka, kterého uznávám jako technicky a improvizačně výborného zpěváka - bohužel jako herec ve velké roli zdaleka nepřesvědčil. Ale abych jen nekritizoval - je třeba ocenit snahu českých filmařů přiblížit a připomenout světu dílo u nás méně zprofanovaného českého skladatele a také chvályhodné výkony některých hereček ve vedlejších rolích. A jelikož těchto historicko-hudebních biografií vzniká nejen v české, ale i ve světové kinematografii jako šafránu, díky i za tento příspěvek... 69% (28.02.2023)

Víte jaký je rozdíl mezi Kinder Bueno a Il Bohemo? Ne? Kinder Bueno  je lahodná čokoládová tyčinka s nezapomenutelnou chutí, zatímco Il Boemo historické drama s lehce zapomenutelným dějem. Určitě je v pořádku připomínat významné osobnosti našich dějin. Obzvláště ty jako je Josef Mysliveček, o kterém si troufnu tvrdit, že většinový divák nemá mnoho znalostí. Ale v tomto případě se bavíme o stočtyřiceti minutách prakticky o ničem. Strašně nevýrazné, bez silných momentů, jiskry…..přirovnání k leklé rybě sedí asi ze všeho nejvíc. Zajímal by mne názor nějakého historika zabývajícího se osmnáctým stoletím a nebo přímo Myslivečkem, protože mě to nejvíc za všeho evokovalo Lafonténovu bajku Zajíc a želva, jen s tím, že želva je ještě pořád na trati. (17.03.2023)

Film, na ktorý som sa, čoby praktický hudobník, tešila a ktorý som nebola schopná dopozerať do konca.. O tvorbe som sa veľa nedozvedela, čo by mi nevadilo, ak by šlo o dobrý film. Tu však na scénu prichádzali a zo scény odchádzali postavy, o ktorých ste sa takmer nič nedozvedeli, na stupni sympatie voči nim ste napočítali 0  až -10 a popri nich sa ako tieň v pozadí mihal úbohý Josef Mysliveček. Film by sa pokojne a snáď aj o dosť trefnejšie mohol volať "Sexuálny život talianskej šľachty v období raného klasicizmu". A porovnanie s Amadeom je tu úplne regulérne - človek si po zhliadnutí oboch filmov uvedomí, čo znamená dobrý casting,  scenár a réžia. (03.09.2023)

Kdysi ještě v době VHS kazet jsem narazil na soft-core porno, které se nahrálo za nějakým jiným filmem, když se nahrávání nezastavilo. Bylo mi tehdy něco-náct a to soft porno na mě udělalo silný dojem. Tenhle film mi ho silně připomněl, i když si myslím, že příběh toho soft porna byl o něco lepší. Skončil jsem, když zpod sukně vylezl Roden. (05.01.2024)

Historie málo. (23.01.2024)