Hořící Mississippi

Film hodně poplatný své době. Od tématu rasismu až po metody policejního vyšetřování. Tempo však není vůbec špatné a s tím i údernost dějových kliček. Gene Hackman je docela ostrý chlápek s nefalšovanou dávkou charismatu, Willem Dafoe pak svým způsobem zdatný protipól. S myšlenkou, která příliš nestárne, to bylo i po třiceti letech po všech stránkách velmi koukatelné. 7/10 (26.05.2019)

// U scény s věšením jsem normálně pauzoval a šel to rozdejchat na čerstvej vzduch. Nemám slov. Nikdo se nenarodí s nenávistí, ale ku*va co to bylo a dodnes je za lidi, aby zvládali páchat takovýhle zvěrstva? Kde se to v nich bere? Já vím, že mi na to nikdo neodpoví, dokonce ani tohle mrazivý drama s geniálním Hackmanem nenabízí příliš odpovědí, jen podává extrémně brutální výpověď o té době s pár kapkama kontextu, a následně naplňuje fantazii o sladké a zasloužené pomstě. Všichni přitom ale víme, že ta nikdy nebyla a nikdy nebude tím správným řešením. Jestli ten film něco vysvětluje, tak že Amerika směřovala do doby Trumpa už pekelně dlouho, a mě jen děsí představa, že díky němu lidé jako v tomhle filmu znovu dostávají hlas. A to fakt není dobře. (02.08.2020)

Snímok podľa skutočnosti o dvoch rozdielnym spôsobom pracujúcich agentoch prichádzajúcich do štátu Mississippi, aby prešetrili nezvestnosť troch mladých chlapcov. Dvoch bielych, a jedného čierneho. Sled udalostí následne spúšťa krvavú honbu niekoľkých miestnych ľudí voči mužom i ženám čiernej farby pleti. Výborný snímok zaoberajúci sa problematikou rasizmu v jednom zo štátov USA, kde bola táto fantazmagória prostredníctvom Ku-Klux-Klanu najviac rozšírená. Priznám sa ale, že aj napriek tomu, že ma film bavil, k štyrom hviezdam sa musím dosť prehovárať. Na konci sa divák dozvedá, že príbeh je natočený podľa skutočnosti. Neviem nakoľko realisticky sú vykreslené kroky FBI, no vzhľadom nato, že čo to o práci "VB" viem, pripadali mi ako banda idiotov, ktorých riadi samotný, "zasamovraždený" Spišiak. (12.12.2014)

Myslím, že jde o jednu z nejlepších amerických kriminálek (společně s Francouzkou spojkou, Čínskou čtvrtí a L.A. přísně tajné). Je to napínavé, nepostrádá to nadprůměrné herecké výkony - je to skvěle nasnímané (např. scéna, kdy Hackman a Dafoe vezou v autě černocha s pytlem přes hlavu, Dafoe si píská a kamera dělá divy) - takže dnes už Parkerova klasika, kterou by měl vidět každý, koho baví film. (24.09.2006)

85%. Béčko, kterému nechybí přesně to, co nízkorozpočtový snímek potřebuje, aby se mohl rovnat drahým blockbusterům - atmosféra a emoce. Mississippi Burning obojím doslova srší a především emoce vyvolává na úrovni skoro až filozofické, přičemž do sebe plynule proplétá dvě narativní linie - na jedné straně analyzuje morální dilemata problematiky rasismu v USA v době, kdy už do jisté míry pokračovala Kennedyho uvolňující vize rovnoprávnosti, což je ta klíčová funkční linie; jakoby bokem navíc sledujeme "bonusovou" linii primárně charakterovou, která předkládá v návaznosti na vyprávění dvě postavy, které nejsou nijak významně vrstveny do hloubky, ale jejichž komplex neúplatnosti, byť třeba ne vždy směrován stejnou cestou (i když pořád ke stejnému cíli), je silně motivační a má hluboký přesah daleko za filmové plátno. Tato linie možná nebyla záměrem, aby inspirovala, a s největší pravděpodobností byla rozvíjena ve scénáři nahodile v nutné paralele s dějem samotným, nicméně přístup obou agentů k situaci bere dech a měl by se stát vstupním záznamem pro všechny veřejně činné osoby (a to zdaleka ne jen co se týče přístupu k menšinám a problematiky rasismu obecně). Nakolik je dnes tak dogmatická loajalita svému poslání realistická, je otázka, nicméně Ward s Andersonem jsou encyklopedickou ukázkou hrdinství, stejně jako Mississippi Burning je ukázkou precizní atmosferické tvorby, jejíž význam není komerční nebo ryze kinematografický, ale nabízí odpovědi na otázky, které západní svět často a na mnoha místech v různé míře trápí dodnes, ale zároveň ukazuje profilový fundamentalismus Američanům vlastní, který v mírnější a skrytější podobě vidíme i nyní, o 50 let později, kdy už se rasismus zdá být přežitkem, asi proto, že už se o něm nemluví a že jeho podoba je spíše symbolická. I tak ale stále existuje a filmů naprosto devastujících veškeré předsudky a iluzi nerovných hodnot mnoho není; a už vůbec ne těch, které mají moc skutečně inspirovat. Mississippi Burning patří k těm nejlepším z nich. Alan Parker zdánlivě neřešitelná jednosměrná morální dilemata umí, což dokázal později s trestem smrti v The Life of David Gale, ale právě Mississippi Burning je jeden z těch snímků, které by měl vidět a především vnímat každý a přesto ho v žádných filmových učebnicích nenajdete. (08.01.2016)