Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (586)
Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše, The Wall je neuvěřitelně působivá a nadčasová záležitost, mnohem víc, než jen hudební film o /nějaké/ kapele. Nemohu s určitostí říct, zda vizuálno je plně podřízeno zvukové stránce s hlavním úkolem - zvýraznit její emocionální dopad, či naopak zvuk podbarvuje fantastické, psychedelické obrazy, kterými nás, múzou přímo znásilněný, Alan Parker bombarduje od začátku do konce. Každopádně, já po tu hodinu a půl zkrátka NEMOHL odrthnout oči (a uši) od obrazovky... Je to odvážné, je to depresivní, je to mnohovýznamnové (pravda, budováno z velké části "jen" na efekt), je to šílené, je to geniální... A nejvíc si cením toho, že k The Wall není vůbec potřeba býti fanouškem Pink Floyd, já se k nim, jako takovým, stavím naprosto lhostejně. 9/10 ()
Nicota, zmar a rouhání životu - to vše zabalené do (nutno uznat) vysoce uměleckého roucha. Proto chápu celkem vysoké hodnocení, ale já ho pro obsah dát nemohu. (Umělecké hodnocení 5!): tohle ovšem naprosto skvělé: https://www.youtube.com/watch?v=P2zpA5dvUl4 ()
We don’t need no education, we don’t need no thought control, no dark sarcasm in the classroom, hey, teacher leave them kids alone, all in all it's just an another brick in the wall. Zážitek (ať filmový či hudební), který nelze popsat slovy. Zážitek, pro jehož objektivní zhodnocení je málo hvězdiček. Film, který se vám bude líbit, nebo ne, ale nikdy na něj nezapomenete. ()
Slovy nelze vyjádřit pocity, které mnou probíhaly při sledování tohoto skvostu. Jednoznačně nejlepší hudební film všech dob. 100% (jediný co zamrzelo bylo zkrácení písně Waiting for the Worms a vynechání písně Hey you a The Show Must Go On)...... || "All alone, or in twos. The ones who really love you walk up and down outside the wall. " ()
Písničky od Floydů, které znám názvem, bych mohl spočítat na jedné ruce. Z osazenstva znám jenom Waterse a celkově mě ta skupina nijak nebere, takže The Wall je spíš jen doplňokovou podívanou. A jak to dopadlo? No nic moc. Sice filmem zněly povětšinou chytlavé melodie a animované sekvence byly naprosto dokonalé a geniální, ale výsledek je trošku jedna velká nuda. Alan Parker mi prostě moc nesedí. ()
Galerie (57)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (43)
- Skladba „When The Tigers Broke Free“ měla zajímavý osud – původně ji Roger Waters chtěl zařadit na 2LP „The Wall“, ale ostatní členové skupiny jeho návrh vetovali. Vydána pak byla na singlu s poněkud matoucím dodatkem „Použito z LP The Final Cut“, jenže na tomto albu se také neobjevila. Její původní název měl být „Anzio, 1944“, posléze „When The Tigers Break Trough“ – v textu se Waters vyrovnává se smrtí svého otce. (Robbi)
- Během natáčení filmu režisér Alan Parker několikrát hodlal projekt opustit kvůli neshodám s Rogerem Watersem. Důvodem byly rozdílné názory na konečnou podobu: Waters chtěl natočit spíše kultovní snímek, Parker hollywoodský film. Waters na dalším albu skupiny "The Final Cut" (1983) v některých textech režiséra osočil, Parker zase po letech prohlásil, že jde o nejdražší studentský film. (don corleone)
- "Hey You" z původního dvojalba ve filmu nezazní celá, ale 80 % můžeme slyšet v podobě hudebních motivů a fragmentů. Naproti tomu zcela chybí skladba "Show Must Go On". (Beckett51)
Reklama