poster

Pink Floyd: The Wall

  • Velká Británie

    Pink Floyd: The Wall

  • Slovensko

    Pink Floyd: The Wall

  • Nový Zéland

    Pink Floyd: The Wall

  • USA

    Pink Floyd: The Wall

  • Kanada

    Pink Floyd: The Wall

  • Austrálie

    Pink Floyd: The Wall

  • Irsko

    Pink Floyd: The Wall

Drama / Hudební / Muzikál / Animovaný / Fantasy

Velká Británie, 1982, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • genetique
    ****

    Tento snímok sa úplne vymiká filmovým štandardám, no napriek tomu ponúka silné emócie a to, čo si z neho odnesiete. Alan Parker je bohový rozprávač a to, čo s nevídanou, partnerskou pomocou grupy, akou je Pink Floyd, vsunuli do pár piesní a zároveň na plátno je dosť silný zážitok. Ani nebudem menovať, čo všetko film kritizuje. Od vojny, cez spoločnosť, školstvo, mravy, etc. Zapasovanie piesní bolo presné a čo viac, okrem jednej, mali všetky explozívny náboj a šťavu. 80%.(3.9.2007)

  • swamp
    *****

    Když jsem začal poslouchat Pink floyd, bylo to právě album The Wall. Proto jsem se nemohl dočkat až uvidím tento kultovní snímek s Bobem Geldofem (jehož jsem měl tu možnost vidět i naživo na Colours of Ostrava). Vše, co mi po zhlédnutí snímku zůstalo, byla jen otevřená pusa, mráz v zádech a slza v oku..hluboké, drtivé, pinkfloydovské..(6.4.2005)

  • Vodnářka
    *****

    Upřímně bych tenhle film označila jako extrémně psychický náročný. To mu ovšem na kouzle neubírá, spíš nutí člověka fascinovaně zírat na tu přehlídku témat, obrazů a myšlenek, přičemž si ani při těch morbidnějších scénách oči zakrývat nebudete. Je až nepochopitelné, kolik symbolů ve filmu najdete – politických, hudebních i spojených s obyčejným životem. Čím víckrát film vidíte, tím více ho nejspíš chápete a tím více symbolů rozluštíte. Vždyť sama ‚zeď‘ toho může přece tolik ukrývat.(4.6.2009)

  • flanker.27
    *****

    Pink Floyd patří mezi mé nejoblíbenější hudební skupiny, zvláště díky emocím, které ve mě jejich hudba vyvolává. Naprosto absolutní je Final Cut, (bohužel) poslední společné album, strach doby studené války je naprosto hmatatelný. Obdobné je to s The Wall, Watersovou osobní zpovědí, ve které se dozvídáme, co cítí chlapec a později mladý úspěšný muž, jenž nepoznal otce, který je pro něj jen mlhavou autoritou a nahlas nevyřčenou touhou. Matka miluje a chrání, ale chybí jí vřelost. Strach z vlastní popularity, zbožštění. Deprese, neschopnost dát najevo cit. Zeď, do níž sami přidáváme cihly. V tomto filmu se vypravěčem stává rovnoměrně hudební i obrazová složka, která sestává jednak z hraných sekvencí (skvělé záběry například na pochodující kluky na nádraží nebo vojáky odcházející do večerního slunce), jednak z animovaných fází (Gerald Scarfe). O animované části už bylo napsáno mnoho, omezím se na konstatování, že takovou tvůrčí invenci jsem ještě neviděl. Spojení hudby a obrazu působí velice sugestivně, obě složky se dokonale doplňují. Proto toto dílo lze brát jen jako celek, poselství o důležitosti opravdových citů.(1.3.2006)

  • kinej
    *****

    V současné době Floydy poclouchám docela dost. Album the Wall se mi líbilo ze všech jejich alb téměř nejméně a nechápal jsem proč je zrovinka okolo tohoto alba takový humbuk. No a tak jsem se pustil film a už to chápu. V kombinaci s tímto filmem dostává hudba zcela nové obrysy a kombinace písniček, filmu a kreslených scén je úžasná. Waters si to tady účtuje s celým světem a jeho vztek/smutek efektivně přenáší i na diváky.(7.9.2005)

  • - Jenny Wright nebylo řečeno, že po ní bude Geldof házet sklo, takže její reakce byly spontánní. (don corleone)

  • - Filmový debut Joanne Whalley. (HellFire)

  • - V jedné scéně rovná postava Pinka černobílé fotografie při úklidu zničeného pokoje. Na těch fotografiích je chlápek v plášti, jde o Johnny Fingerse - klávesistu z kapely Boomtown Rats, kamaráda Geldofa. (don corleone)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace