Reklama

Reklama

Pink Floyd: The Wall

  • Velká Británie Pink Floyd: The Wall (více)
Trailer

Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (583)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Nikdy jsem nemiloval operu Leoše Janáčka, přesto mi "Lev s bílou hřívou" v průběhu let skončil ve filmové TOPce. Nikdy jsem neposlouchal a nevyhledával hudbu kapely Pink Floyd, některé skladby tady na mne působily depresivně, přesto jsem si Parkerův film The Wall, který na mne udělal silný dojem, pustil letos již podruhé a přidávám mu po opakované projekci i zbylou pátou hvězdičku. Zajímavé, jak film někdy dokáže ve mne vzbudit obdiv i k zcela jiným druhům umění. The Wall je krásným příkladem, jak lze vyjádřit pocity, názory na problém i kousek lidského příběhu různými způsoby... vizuálně, hudebně, textově... Alan Parker dokazuje, že to lze rozhodně i dohromady. Já prožil u tohoto filmu celou řádku silných pocitů, často se nacházel v nepříjemném mrazivém transu, ale tentokrát jsem se vedle obdivu nad vizuální stránkou a myšlenkovou hloubkou ještě více nadšeně zaposlouchal i do skvělé originální hudby. ,,To není bolest, to se jenom vyvíjíš..." Z veškerého dění ve dvou linkách na přeskáčku mezi současnou situací rockového hvězdy a jeho tíživých vzpomínek na dětství během války mně asi nejvíc zaujaly dvě až mrazivě podobné scény zobrazující podléhání "vůdci" a okolitému davu: poprvé v podání žáků během školního vyučování plného přísných direktiv ze strany učitele (završeno krásně výstižnou animací s masky a mlýnkem na maso!), podruhé v podání jásajících fanoušků na rockovém koncertě kapely. U holící scény vysloveně trpím, ale jsem rád, že film nekončí pesimisticky, naopak tolik něžnou písní s pozitivním poselstvím... 31.7.2020: Sbohem pane Parkere, odpočívejte v pokoji a děkujeme za úžasné filmy! 90% ()

BadoXXII 

všechny recenze uživatele

Sme len tehlami v múre!. Hudba skupiny Pink Floyd ma oslovila už dávno pred filmom, čo je len a len dobre. O to väčší bol totiž zážitok. Počuť obľúbené piesne pri nápaditých záberoch, skvelých a už kultových animáciách bolo niečo úžasné. Sám neviem, že čo na mňa z filmu zapôsobilo najviac. Obrazová stránka? hudobný podmaz? alebo myšlienka sama? Myslím si, že všetko dohromady. Je to film o nás všetkých............MUSICAL ORGASM..........90% ()

Reklama

HellFire 

všechny recenze uživatele

Pink Floyd neposlouchám a kromě jedné písně žádnou z těch, oc ve filmu zazní, neznám. Zpočátku jsem neztušil, o co ve filmu go, ale pak jsem pochopil, že je to sonda do života zpěváka? Pink Floyd. Jako malý přišel o otce a snažil se ho všude najít, ve škole ho šikanovali učitelé, jak zestárl a oženil se, tak mu zahýbala žena a poněkud se z toho zcvokl, beztak určitě proto, že bral drogy. Na koncertě, kde vypadal jako novodobý Hitler, si pak na publiku vybíjel svoje traumata. ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Jeden by se rád rozepsal o spoustě zajímavostí, ale všechny důležité shrnul don corleone ...tak to by bylo nošení dříví do lesa. Každopádně pro mne je Zeď jedním z nejlepších hudebních? rockových? no to je jedno, filmů. Popravdě řečeno, takovou vizuální žranici jsem od Alana Parkera nečekal. Velice podařené je skloubení složky hrané a animované. Animovaná část filmu je zčásti snová, zčásti bizarní, metaforická - něžný sex rostlin přechází v brutální zápas, kdy vagina nakonec požírá penis....letadla se mění v kříže, britská vlajka se mění v krvácející kříž, holubice pronásledovaná orlem a všudypřítomná zeď. Žáci ve škole bez tváří padají do obřího mlýnku na maso - všechny zprůměrovat, nikdo nevybočí. Hrůznost totalitních režimů - zkřížená kladiva, pozdravy, projevy. Rasismus. Válka. Justice - řvoucí zadnice se soudcovskou parukou nemá chybu. A nakonec - rozbití zdi, smíření, děti všech ras pospolu...a vynikající hudba, která nese příběh dopředu jako obří vlna tsunami. Stále a dokola si film pouštím a stále nemám dost... ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Pink Floyd: The Wall je dost možná jeden z nejzvláštnějších filmů všech dob a přesto právě o něm jeho titul zvláštního filmu znamená velmi lákavou lichotku. S použitím hudby Pink Floyd a inspirovaním skutečného života frontmana této skupiny Rogera Waterse vznikl film, který vznikl společně s novým albem Pink Floydů- The Wall. Režie se ujmul velký fanda Pink Floydů Alan Parker a právě on je strůjcem téhle šílené podívané, která vlastně vznikla bez žádného sepsaného scénáře a jenom stála na textech a vnitřních pocitech Rogera Waterse. A přesto vznikl jeden z dost možná nejosobitějších filmů všech dob. Pink Floyd má prvky muzikálu, fantasy a zároveň obsahuje výrazné a důležité animované sekvence. Je to celé velmi ambiciozní spojení Watersových vnitřních konfliktů s velmi silným pojetím, které velmi snadno jde do morků kostí. Hlavní hrdina Pink je na založen na traumatech ze života Rogera Waterse- Stejně jako Roger přišel Pink o otce za 2. světové války což byla zásadní událost jeho života, která ho ovlivnila a Waters velmi často na chybějícího otce vzpomínal i ve svých textech. Zároveň film pojednává o Watersově/Pinkově až příliš starostlivé matce, komplikovaného manželství a následného pohledu na svět. Celé tohle inspirování Watersovým životním příběhem je poté doprovázeno skutečně nepříjemnými výjevy a především je The Wall filmem, který vyniká především hudbě Pink Floydů. Hudba Pink Floydů, jejich album The Wall a film Pink Floyd- The Wall společně fungují v silné symbióze a ve finále dohromady tvoří opravdu výrazný filmový zážitek. Waters si měl původně zahrát i hlavní roli Pinka, Alan Parker mu ale upřímně řekl, že je jako herec neschopný a zvolil tak právě Boba Geldofa, který do role rozpolceného a zničeného umělce sedne bravurně. Zároveň na mně ale Geldof už pohledu působí nesympaticky a měl jsem kvůli tomu tak trochu problém k The Wall pevně přirůst. Tohle ale není film, který by sázel na herecké výkony či postavy samotné o sobě (ten film vlastně pořádně nemá ani jedno z toho). Jde totiž především o skutečnou ukázku silného vizuálního zpracování a především velmi komplikované mysli právě Rogera Waterse. Je Pink Floyd: The Wall vlastně skutečně film nebo jenom 90-minutový videoklip? Za mně jde o něco mezi tím a rozhodně to neznamená něco negativního. Je to velmi zvláštní snímek ke kterému se dost možná automatická cesta hledá příliš těžko. A přesto divák po zhlédnutí pozná, že viděl něco mimořádného. Pink Floyd: The Wall rozhodně není jen další kostkou ve zdi ale specifický filmařský unikát, který je dnes právem označován za kultovní klasiku....... ()

Galerie (57)

Zajímavosti (43)

  • Filmový projekt Rogera Waterse byl společností EMI zamítnut, jelikož podobný filmový žánr do té doby pokaždé končil kasovním neúspěchem. Když se však do projektu vložil Alan Parker a využil svých kontaktů v branži, plánovaného snímku se ujalo hollywoodské studio MGM a přidalo štědrý rozpočet 10 mililionů amerických dolarů. (Zeebonk)
  • Skladba „When The Tigers Broke Free“ měla zajímavý osud – původně ji Roger Waters chtěl zařadit na 2LP „The Wall“, ale ostatní členové skupiny jeho návrh vetovali. Vydána pak byla na singlu s poněkud matoucím dodatkem „Použito z LP The Final Cut“, jenže na tomto albu se také neobjevila. Její původní název měl být „Anzio, 1944“, posléze „When The Tigers Break Trough“ – v textu se Waters vyrovnává se smrtí svého otce. (Robbi)

Související novinky

Zemřel režisér Alan Parker

Zemřel režisér Alan Parker

31.07.2020

Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (více)

Reklama

Reklama