Třicet případů majora Zemana - Série 1 (1974) (série)
Rubínové kríže – 1947
Režie:
Jiří Sequens st.Scénář:
Jiří Sequens st.Kamera:
Václav HanušHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vladimír Brabec, Petr Haničinec, Karel Hlušička, Rudolf Jelínek, Miloš Willig, Jiří Adamíra, Gustav Heverle, František Husák, Vladimír Ráž, František Hanus, Lenka Machoninová, Karel Engel (více)Obsahy(1)
Vojáci zastřelí muže, který při běžné vlakové kontrole uprchne. V obličeji je velmi podobný Zemanovi, a proto Kalina svého chráněnce povolá do Prahy a zapojí ho do bezpečností operace proti banderovcům. Zeman hraje roli jednoho ze zločinců a za pomoci Hradce, jenž se vydává za najetého převaděče, dovede operaci do úspěšného konce... Zdroj: Kniha Daniela Růžičky: Major Zeman – propaganda nebo krimi? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Pro mě nejlepší díl ze všech třiceti. Už první setkání "Lipinského" s Mauerem končící Brabcovým amokem je boží. Willy Kleiber aspiruje na nejlepší vedlejší postavu seriálu. Hlavně mě však jako malého vystrašila společná "lázeňská" scéna pánů Haničince a Hlušičky. První jmenovaný si během škrcení střihl menší mimický orgasmus.Kdo by to do Toníka Karase řekl. 100% ()
Slušne nakrútená krimi epizóda. Tvorcovia v nej opäť ukotvujú v mysli divákov ideoheslá. Ide o nespochybniteľné, generalizujúce pravdy. Prežívajú v knihách, článkoch, vedeckých štúdiách & prednáškach marxistických či poslušne post boľševických historikov. Aby som len jalovo neteoretizoval. V Rubínových krížoch ide o nasledujúce postuláty: a) všetci banderovci boli a sú odporní fašistickí prisluhovači, neštítiaci sa akejkoľvek ohavnosti a zločinu; b) akcieschopní sú len boľševizujúci fízli, stará škola len prizerá a chváli nastupujúce trendy, c) zločinci nemajú žiadnu morálku, ani jej nádych, to komunisti dobre vedia, a režisér skvele podáva. Pretože propaganda, ak má naozaj fungovať, by okrem fráz, viet a poučiek, slúžiacich ideomasáži mala byť obstojne a divácky príťažlivo zvládnutá. Jiřímu Sequensovi st. sa to v niekoľkých epizódach podarilo. V tejto, vďaka démonickému Petrovi Haničincovi, v úlohe hlavného banderovského arcizloducha, tiež. ()
Po slabším minulém díle, výrazné zlepšení. Nejen co se samotné zápletky a atmosféry týče, ale i hereckých výkonů a charakteristik vedlejších postav. Nejlepší byl Petr Haničinec a ten jeho psychopatický výraz, když topil kasaře ve vaně. Mělo to šmrnc, odsýpalo to a hlavně se u toho člověk nenudil. Takže v tomto případě se vracím zpátky k průměru. A pak že černoprdelníci nemyslí jen na prachy a zlato… ()
"Opatrně, chlapci, náklad je háklivej. Uklouznutí se trestá smrtí." Ještěže Šestka Kleiber měla smysl pro humor, když Osmička Mauer ani falešná Jedenáctka Lipinski ho neměli. I když úvodní jízda Zemana s Hradcem na dvojkoni jistou zábavnost nepostrádala. Ale tady šlo o vážnou věc, protože proradná církev chtěla zachránit své nakradené majetky, čemuž Honza statečně zabránil až do příchodu proradného vyslance pekla zvaného Kalousek. I ten si však musel počkat na to, až bude Honza v důchodu, protože jinak by s církevními restitucemi neměl šanci. ()
Prelátovi s hlasem Jiřího Adamíry bych snad odpustila i tu kolaboraci s válečnými zločinci prchajícímí přes naši zemi za svobodou. Petr Haničinec ve své snad životní roli sehrál krásného fanatika a jeho vyčinění kasaři za prohřešek bylo skutečně parádní. Dokonce jsem málem i věřila Willigovi, že z parapetu v prvním patře nespadl a dokonce se mu podařilo zastřelit zloducha. Bylo to poprvé a naposledy, kdy jsem tomuto z rozhodnutí strany herci něco věřila. Za to náleží má hluboká úcta Sequensovi, protože jen skutečně špičkoví fežiséři dokážou vykřesat špetku hraní i z totálních polen úrovně Williga. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (15)
- Zbídačený klášterní areál, kde dochází ke konspirativní schůzce, je Barokní poutní areál Skalka. Areál je dnes již částečně rekonstruován. (sator)
- Nacisti používajú pištole Walther P38, príslušník SNB na začiatku používa samopal Sa Vz. 24. (ČSFD)
- Příslušníci SNB zasahující ve vlaku proti Lipinskému, používají Sa vz. 48a (k přeznačení na Sa vz. 23 došlo až v roce 1950 a dalšímu přeznačení na Sa vz. 24 po přechodu na sovětskou ráži 7,62x25 Tokarev pak v roce 1951). Co je ale důležité je, že Sa vz. 48a byl zaveden do výzbroje až v roce 1948, kdežto Rubínové kříže se odehrávají v roce 1947. (dudydudy)
Reklama