poster

Persona

  • Švédsko

    Persona

  • anglický

    Persona

  • Slovensko

    Persona

Drama / Psychologický

Švédsko, 1966, 85 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Kamera:

Sven Nykvist

Producenti:

Ingmar Bergman

Střih:

Ulla Ryghe

Scénografie:

Bibi Lindström

Masky:

Börje Lundh

Kostýmy:

Mago
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (238)

  • tomtomtoma
    *****

    Přepsáno v lednu 2019. Persona dráždí všemožné osoby, vyznávající intelektuální kult, k sáhodlouhým rozborům pravého odhalení významů. Persona je Bergmanův ztopořený penis a zprostředkovává stav jeho duše i chtíče skrze vlastní fascinaci ženou i přes pokusy jejího plného uchopení a jejího úplného ovládnutí. Persona je surrealismus představ a úvah. Obraz si užívá každý okamžik výsostného postavení, výraz se přesvědčivě drží své nejniternější intimity a vyplavuje ji celou na obdiv světu. Dualita je nezpochybnitelná, jedinec je ve srovnání s celkem bezvýznamný a zranitelný. Život je divadelní scéna, je zvrácený a neměnný ve své podstatě a jediným proměnlivým faktorem jsou kulisy a míra zaujatosti. Některé role jsou nám vnuceny, jiné si vybíráme dobrovolně, dobro a zlo jsou spojenou a vzájemně zaměnitelnou hodnotou. Podvědomí se dostalo do schizofrenní situace, Bergmanův oidipovský syndrom je příčinou všech jeho snah o ucelené pochopení neslučitelné rozdvojenosti mezi ženou - matkou a ženou - milenkou. Persona je svéráznou psychoanalytickou terapií samotného Bergmana, odhaluje nejskrytější tajemství lidských duší, nejednoznačnost a nevyrovnanou rozpolcenost života. Jednou tváří ženy je Alma (vynikající Bibi Andersson), zdravotní sestra. Je přitahována slavnou pacientkou, touží po pochopení, brání se pocitu zneužití a nechává se manipulovat ve chtíči poznávání. Svoboda ducha je tělesnost bez zábran, vše ostatní je pouze pocitem vlastní zodpovědnosti ke společenskému uspořádání. Druhou tváří ženy je Elisabet Vogler (pozoruhodná Liv Ullmann), obdivovaná herečka v osobitém protestu proti realitě. Vyčerpanost odmítá plnit své role a přijímá pouze jedinou, novou, neznámou, ta ji na chvíli přináší nenadálý závan pocitu svobody, i když za cenu destrukce. Láska je nesrozumitelným pojmem a předstíraným obrazem citu. Zde jsou položeny autorovy základy fascinací ženou, otázky nemají přímé odpovědi, smyslnost v poloze podvědomí je rozervaností osobnosti, idol je nepoddajný a nedosažitelný v intimnosti. Z dalších rolí: citlivá Elisabetina lékařka (zajímavá Margaretha Krook), bezradný Elisabetin manžel (Gunnar Björnstrand), či osamělý Elisabetin syn (Jörgen Lindström). Persona je úchvatným filmem pro svůj výrazný způsob uměleckého zpracování surrealistky předkládaných obrazů a stanovisek. V jeho stínu se i Palach zdá být plagiátorským pozérem. Persona je nejintimnějším nitrem podstaty Ingmara Bergmana. Láska i nenávist jednou jsou, mateřství je posláním i zkázou ženské duše. Persona je schizofrenie života. Persona je originální a upřímnou umělcovou sebereflexí.(3.6.2009)

  • sator
    ****

    Uhrančivé.(21.6.2012)

  • zdenny
    **

    Nepochybně se jedná o mistrovské dílo. Které jde ale totálně mimo mě. Pro to, abych to vnímal jinak, by to musel natočit Lars von Trier. Prostě mě nebavilo se celý film dívat na ksicht jedné ženské.(11.8.2018)

  • ranp
    ***

    Tak strašně moc psychologický film, až se mi z toho málem zavařila hlava, je mi líto, ale nemůžu dát víc než ***.(29.8.2009)

  • MaMitti
    ***

    Přijde mi, že ač je Bergman uznáván za znalce ženské psýché, je to velmi mužský pohled, přestože (objektivně zřejmě mistrně) protékající skrze ženské herecké výkony. Persona mi přišla něčím divně chladná, snad až s takovým laboratorním přídechem, ani já jsem s ní nesplynula, sledovala jsem ji a sledovala...bylo to pořád tady já a tam ona, nic moc ve mně nezarezonovalo, přestože jsem měla pocit, že obě (jednu - jejich dvě strany jako u mince) ty ženy chápu, nebylo v tom osobní propojení. Brilantní, bezchybné, ale nějak daleko....(24.6.2012)

  • klima777
    ****

    Existuje PROSTOR mimo slova i mlčení. Bergman to jistě ví, ale nereflektuje. Jinak ovšem zásah do černého (i bílého).(9.7.2012)

  • Almásy
    *****

    vobec tomu nerozumiem ale kupodivu mi to vobec nevadi.(11.3.2006)

  • ondrech
    *****

    Kamera: Sven Nykvist ... OMG!!!! Největší Bergmanovo psycho. Proč se řeší sedmá pečeť, jenž je lehce pochopitelná a radši nikdo pořádně nevysvětlí, co má znamenat tady toto?(4.9.2007)

  • RockChick
    *

    Klidně mě intelektuálové všech zemí ukamenujte, ale u žádného jiného filmu jsem se v poslední době nenudila tak jako u Persony. Tak trochu Bergmana podezřívám, že ve svých filmech spoléhá pouze na dokonalé herecké výkony (a že jsou skutečně dokonalé!) a na skvělou technickou stránku (a že to on umí). Stačí to ale? Mně ne. Děj absolutně o ničem... Hrdinové, jejichž chování nemůže snad ani samotný Bergman rozumět... Nevím, někdo se třeba v tomhle "umění" přímo rochní (a podle hodnocení a komentářů jde vidět, že asi většina...), ale já už do budoucna Bergmanovi říkám s díky NE.(5.4.2010)

  • Bernhardiner
    ****

    Tenhle Bergmanův film mě rozhodně nezasáhl tak, jako jeho předešlé počiny. Buď je to tím, že jsem chlap, nebo je to tím, že jsem toho s ženami zatím prožil mnohem méně než Bergman. Nevím... Občas to na mě působilo tak, že se Bergman vydal ze svého domu na ostrově Faarö k moři, nabral do hrnce vodu a snažil se z ní uvařit film. Možná, že s příbývajícími životními zkušenostmi se na to budu dívat trochu jinak a je potřeba brát také v úvahu Bergmanovu těžkou nemoc, která jeho tvorbu jistě ovlivnila. Tuto - z mého nezkušeného pohledu - scénáristickou plytkost však vynahrazují perfektní herecké výkony obou hlavních představitelek (předvším Liv Illmann v roli herečky, která se rozhodla nemluvit) a skvělá práce s kamerou. Tento snímek si z mé strany zaslouží ještě minimálně jedno zhlédnutí. Ale raději až za několik let, až budu vědět o životě zas něco víc. 70%(5.6.2014)

  • BarryLyndon
    ***

    Uf, jak jsem byl neskutečně nadšený Sedmou pečetí a Lesními jahodami, tak tohle mi těžce nesedlo. Chápu myšlenku, ale je tak primitivní, že to ani špičkové herecké výkony nedokázaly pozvednout na komplexní dílo. Kraťoučká délka je plusem a to dobře není. 6/10(23.12.2015)

  • misstake
    ***

    Každopádně. Tak je to snímek zvláštní, což na filmech oceňuju. v momentu, kdy jsem to asi po dvaceti minutách chtěl vzdát, mě sestřička svým strhujícím vyprávěním přesvědčila, ať to nedělám. Těžko říct, zda se mi to vyplatilo. Moudřejší jsem z toho nebyl. Ke konci jsem si připadal jako na konci Mulholland drive po prvním shlédnutí. Zajímavá podívaná, ale pouze pro náročného diváka a především pro ty mírně šílené filmové fandy, co hodně snesou:-).(7.7.2005)

  • LEATHERFAC
    *

    Vážení přátelé...dneska jsem se myslím definitivně utvrdil v názoru, že Bergman je pro mě dalším režisérem-klasikem na odpis...Stejně, jako třeba Fellini, či Visconti. Sedmá pečeť mě totálně nudila a třeba Vláčilovým filmům o středověku nesahá ani po kolena. Další Bergmanův kousek - Personu, jsem rozkoukal už kdysi a už tehdy mě to ničím nezaujalo. Dnesko zhruba po 8 - 10ti letech se nic nezměnilo... Persona je jen další prázdná psycho intelektuálština pro otrlé psychofily a intoše, libující si v rochnění se v cizích depkách. Zlatej Evald Shorm a zlatá česká nová vlna. Tihle světoví klasikové mi nic neříkají...(16.8.2007)

  • nylo
    *****

    Můj první Bergman...a.....ne všechno moje " první " dokázalo přeskočit laťku vysoko nastavenou..minimalistická sonda do duše žen - y s maximálním důrazem na detail...rozbor, rozpor, odpor...protiklad, spojitost...dokonalost neexistuje.....hooodně osobní věc(3.6.2009)

  • mohamedsfinger
    ****

    Úžasná kamera, výborné herečky a neskutečná atmosféra. Pořád přemýšlím nad tím, co to vlastně znamená a až se k něčemu aspoň přiblížím, tak tady bude zářit janých pět hvězd.(9.1.2010)

  • bari68
    ****

    Ženský rozum, jej psychiku a veci čo sa v nej odohrávajú, nejde pochopiť...To isté platí asi aj u tohto snímku.Každopádne Bergman ukazuje kam až môžu siahať možnosti psychologického filmu.(7.4.2010)

  • see_sawandrew
    *****

    Filmový modernismus v té nejkrystaličtější podobě. Persona je precizní analýzou nalomené ženské identity a asi nejlepším dosud natočeným pojednáním o psychologickém sváru emoce a masky. Anderssonová a Ullmannová zde rozehrávají své životní výkony - plamenná Alma jako jeden princip, a v kontrastu s ní tichá a kamenná Elisabeth, oběť "persony". Během dlouhých monologů se podprahově spojují složité nitky vedoucí až k surrealistickému prologu, který zpočátku působil více provokativně než sdílně, i když nesmírně sugestivně. Tomu napomáhá až mrazivě dokonalá forma, která nejen že poukazuje na filmovost díla, ale také pomáhá skrytému obsahu vystoupit na povrch. Kompozice záběrů na dvě ženy jsou tak precizní, že jeden plán obrazu často tvoří významovou zkratku dalšího plánu (většinou jde o hru s obličejovou mimikou) při zachování maximální přirozenosti, takže je divák vnímá intuitivně. Persona je film plný narativních experimentů, ambivalentních situací a komplikovaných vodítek, díky nimž není vůbec jednoduché jej interpretovat. Při každé projekci vlastně řekne něco nového, podobně jako Antonioniho Zvětšenina, a proto si zaslouží cenné místo mezi filmy nikoli nepochopitelnými, pouze o něco abstraktnějšími, než je v kinematografii obvyklé. Persona, má láska. 100%(15.9.2010)

  • Aqualung
    *****

    Co napsat k tomuhle dílu pana Bergamana?Jeden musí mít docela hluboké znalosti psychologie, aby pronikl a uchopil.Herečka, která po děsivé a surrealistické overtuře šílených šotů z okolního světa, ztopořený mužský úd nevyjímaje ??!!, upadne do pozoruhodného stavu, který se navenek projevuje mlčením.Protějšek, a sice jak ve filmu, tak ve skutečném životě představuje ošetřovatelka, která se snaží rozbořit tu zeď, kterou kolem sebe herečka postavila.Dlouhými monology jako hlavní zbraní, posléze náznaky lesbického sblížení až fyzickým násilím, tím vším se snaží prolomit hereččino mlčení.Místy jde o osobní zpověd ošetřovatřovatelky, místy o surové popisování hereččiných peripetií kolem dítěte, které...., ale až ve finále dochází k disociaci, či snad k syntéze světů každé z žen-nádherný moment propojení poloviny obličeje každé z hrdinek v jeden, či jednu duši, které přesto odděluje šílená propast.Bušením do stolu a slovně se ošetřovatelka oproti herečce surově a jasně vymezuje, aby nakonec opět splynuly v něžném kontaktu. Nádherná sonda do ženských.Hodnotím vysoko, hodně vysoko....(25.3.2011)

  • pasteur.II
    ****

    líbí se mi i cizí krize identity, tahle je však nějak zbytečně zmatená..(31.5.2012)

  • Autogram
    **

    Tak neviem, čo vo filme hľadať. Potešenie alebo naopak? Hlavne úvodné scény boli zvlášť nepríjemné. Mlčanie ako vlastné rozhodnutie, životný štýl. Herecký koncerta sa pre mňa nekoná. –––– To by mal urobiť každý človek. Mal by pre iných niečo znamenať.(27.1.2018)