Čas sluhů

Pavlásková někdy byla schopná napsat životné postavy? A k tomu všemu ještě psychologicky? No zírám, na základě jejích posledních filmů bych si to ani nedokázal představit. Rozhodně se to nevyhnulo jejímu typickému problému vystavět pořádný scénář, takže se tu některé postavy spíš objevují, než že by byly pevnější součástí celku (např. dcera Dany a Milana) a osobně se mi do jejího stylu opět hůř dostávalo, ale naštěstí mě docela rychle ta Danina psychická tyranie a manipulativní hra s muži okolo ní začala brzo bavit a napínalo mě, kam až bude gradovat. Po cestě k finále mě sice zarazilo, že ji nikdo neprohlédl ani v místech, kdy to bylo už víc než zřejmé, ale nejspíš si Dana vybírala muže, kteří by měli strach zasáhnout. Na to jsem taky rychle přistoupil. Zároveň to pro mě má dvě kuriozity - snad první pořádnou roli Ivany Chýlkové, ve které bych ji označil jako skvělou a taky malou roli Helgy Čočkové, ve které mi poprvé nelezla na nervy. Ani u jendoho bych nevěřil, že to někdy zažiju. I přes jisté nedostatky mě to bavilo jak svojí výstavbou scénáře, tak i filmařskými nápady s umístěním zvuku v záběru či hravým střihem tvořícím občasné gagy. Velmi milé překvapení. 4* (12.03.2024)

Jak je možné, že nejsme současnou světovou kinematografickou velmocí, když se u nás v roce 1989 natočil takový film? Hluboká myšlenka, skvěle podaný příběh, parádní kamera i střih, vynikající výkony hlavních představitelů, na svou dobu pokroková hudba, a jako zlatá třešnička - žena na režisérské stoličce. Čas sluhů je prvním českým filmem z osmdesátých let, který u mě nevyvolává záporné pocity z tehdejší doby. Na svědomí to má již předeslané moderní zpracování, ve kterém i Eva Holubová (můj věčný problém) působí sympaticky. (14.09.2010)

K časti filmov, ktoré som ohodnotil bez toho, aby som k nim niečo napísal, sa vraciam, aby som potvrdil alebo korigoval môj prvotný dojem. Patrí k nim aj Pavláskovej prvotina, o ktorej som časom nadobúdal pocit, že som ju nedocenil. Tak som si ju kritickým okom pozrel opakovane a ... bohužiaľ. Film má viacero silných momentov, ale približne aj toľko neprehliadnuteľných slabín. Je pochopiteľné, že vykreslenie doby a prostredia bolo s ohľadom na dobu vzniku filmu rozpačité a šablónovité. V každom prípade však sťahuje film, ktorý vo vzťahovej oblasti a hereckými výkonmi patrí k mimoriadnym, na úroveň lepšieho nadpriemeru. (17.08.2020)

Když jsem v r.1990 viděla tento film, byla jsem výkony všech herců přímo nadšena, ale nejvíce mě zaujal Karel RODEN. On hrál očima, hrál mimikou tváře, když se nechal vlákat do nechtěného manželství s vychytralou a podrázackou kolegyni Ivanou CHÝLKOVOU ,která studovala medicínu s jeho velkou láskou Jitkou ASTEROVOU. Byl to sice psychologický film, ale měl několik komických situací, že člověk věděl - ano, tak to v životě někdy chodí. Doma jsem řekla tuto památnou větu : " Roden je obrovský charismatický talent. Ten nám dlouho nezůstane, po něm sáhne brzy Hollywood." Přála bych vám vidět, jak se rodina chechtala ! No, dnes se už nechechtá. (10.10.2007)

Manipulativní a chladně vypočítavá Ivana Chýlková je fakt na ranu. Tahle role jí sedla perfektně a skoro jako všude, ukáže i zde svoje nádherné vnady. Ale nejen intriky hlavní postavy jsou náplní tohoto snímku. Prvotina režisérky Ireny Pavlásková je nestrašnější a nejhrůznější v tom, jak se tohle typické podlé čecháčství a malost vůbec nezměnily. Ukázkový příklad naší "krásné a čisté" národní povahy. V tomto marastu má výbornou roličku Bolek Polívka jako host v restauraci, který poslouchá svoje rádio, k pití si nic nedá a tak je vyhozen, což komentuje slovy : "To si člověk nemůže už vůbec nic dovolit?" Tohle se komoušské schvalovací komisi asi moc nelíbilo, leč ve filmu to zůstalo. Předrevoluční atmosféru podtrhuje úžasná hudba kapely ZOO. (23.08.2022)