Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Předmětem doličným o mikrobu zla, jenž pomalu pronikl do organismu českého národa, je tento film, pohlížející analytickým okem na život nás všech. Prostřednictvím prolínajících se osudů tří dvojic evokuje tuzemský život před listopadem 1989, zatížený dusivou atmosférou nesvobody, i po listopadu, kdy se relativně nic nezměnilo, protože se nezměnili lidé. Pochmurný závěr naznačuje, že morová epidemie dosud trvá. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (55)

Piškotka 

všechny recenze uživatele

Nechutný a dráždivý bolševický marasmus, co kosil lidské osudy a křivil jejich charaktery. Postavy byly roztodivné, taková menší přehlídka vyšinutosti a zvláštnosti. Karel Roden bombastický a největší ubožák, co navenek zdůrazňuje své bolístky. Jiřina Bohdalová velmi afektovaná a vtipná, se na konci ukáže jako poctivá a milující manželka. Mišo Dočolomanský sehrál dost nezáviděníhodnou roli. Fuj. Otisk I. Pavláskové je evidentní, jednak hudbou skupiny Zoo, jednak záběry. ()

gonga 

všechny recenze uživatele

Nejhorší je, když se v tom poznáte...Tenhle film je pravdivý, jako málokterý po revoluci. Zdejších 55% nejspíš bude díky divákům, kteří tu dobu nazažili. Říkám si, kdo je horší, Rodenův neschopný slaboch a pozérský žvanil, vymlouvající se vždy na vše, neschopný nahlédnout svou malost a ubohost nebo Pánkův naivní snivý krasoduch, že kterého je nakonec také jen směšný Oblomov, nimrající se ve své nemohoucnosti. Jedině ženské postavy v čele s Janou , která svět a lidi okolo sebe vidí takové jací jsou a je případně ochotna také něco se světem okolo sebe udělat, vycházejí ze srovnání pozitivně. Muži zde jsou prázdní, falešní a slabí, pouze ženy dokážou žít nebo alespoň milovat autenticky a přirozeně. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Marazmus vzťahov a klamania v práci, utvrdzovania v sebaklamoch, špinavosti a podvody spáchané v mene zabezpečenia seba, svojho postavenia na tých najbližších, nedorozumenia a špinavosti v mene akejsi istoty, reči o nemožnosti uplatnenia kryté situáciou, pričom v skutočnosti ide len o neschopnosť. To všetko v neveselom, nepeknom filme Ireny Pavláskovej, zachytávajúcom prostredníctvom vzťahových príbehov troch trojíc pomerne verne – aspoň ako som si ju pamätal - obraz doby a ľudí pred novembrovým prevratom a tesne po ňom. Nepozeralo sa to najľahšie, film pôsobí občas trochu rozťahane a na druhé pozretie asi dlhšiu dobu nebudem mať chuť - rovnako ako na návrat tých čias. "Plácaní sa od ničoho k ničemu" ako píše gouryella; hej súhlasím - ale nebol taký život za komunizmu ? ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Pokus o filmové podobenství o době a lidech. 1) Třetí film tehdy 31leté Ireny Pavláskové jsem si matně pamatoval z popřevratové euforie jako trefné trochu děsivé podobenství lidí a doby. Po opětovném shlédnutí musím konstatovat, že film má dva, bohužel velmi zásadní, nedostatky. Především je nudný, zejména v první polovině. 2) Polopatická popisnost, tak trefná v době svého vzniku, dnes působí poněkud vyšeptale, nevýrazně. A to je ten druhý nedostatek. Snímek postrádá potřebný odstup od doby, událostí a osobních prožitků tvůrců. Obávám se, že generace, která 80. léta nezažila, nepochopí desítky, možná stovky drobných odkazů, narážek, souvislostí, zřejmých pamětníkům, ale příliš zašifrovaných pro lidi minulým režimem nezasažené. Vše jim pak musí zákonitě připadat ještě nudnější. 3) Film přitom vlastně ani není tolik o socialistickém marasmu, jako spíše o bídě vybraných lidských duší, kterým se daří či nedaří bez souvislosti s politickou situací. Atmosféra uvadajícího reálného socialismu samozřejmě takovým osudům přála, ale neodvážil bych se tvrdit, že je vysloveně vytvářela. 4) Chcete kávu teplou nebo studenou? ()

BoredSeal 

všechny recenze uživatele

Dvacet let po revoluci překvapivě shledávám, že Corpus Delicti je velmi výstižný film. Skoro mě překvapuje, že už v roce 1991 vzniklo tak pesimistické dílo ohledně společenských změn, které přesně vědělo, na co poukázat. Film chvílemi působí jako lehký derivát Věry Chytilové svým smyslem pro absurdní komiku, což není ke škodě. Atmosféru depresivního života v zacyklené smyčce v komunismu pomáhá kromě nápaditě nasnímaných lokací i kvalitní soundtrack. A v neposlední řadě jsou vedle chytrého scénáře i výborní herci - Bohdalová má šanci ukázat se v nezvyklé vážné roli, i ústřední duo Kořínková a Pánek hraje překvapivě solidně a všechno korunuje Karel Roden v roli slizkého bezcharakterního pisálka prorežimních článků - výborně napsaná šťavnatá postava stejně jako většina ostatních ve filmu. Rodenova sebeobranná věta "Mám alergii na ten tvůj smetáček, přiroste ti k ruce!" je jednou z nejkultovnějších hlášek porevolučního filmu. :) ()

Galerie (3)

Zajímavosti (3)

  • Pro Lenku Kořínkovou to byla první velká role poté, co v roce 1981 spolu se svým manželem emigrovala do Austrálie, kde se herectví vůbec nevěnovala. (rublik05)
  • Natáčelo se v Praze (Vinohrady, Josefov, Staré Město, Malá Strana, Strašnice, Nové Město a Ďáblice). Nádraží se natáčelo ve Vráži u Berouna. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno