Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod

Podobně jako novější filmová adaptace Stopařova průvodce po galaxii i Řada nešťastných příhod trpí dosti podobným problémem, který je poměrně silná provázanost s knihou. Ať už Lemony Snicket napsal co chtěl a jak chtěl, je jisté že toto „oživnutí písmenek“ si užijí spíše čtenáři, kteří se asi mnohem lépe vyznají v charakterech jednotlivých hrdinů a hlavně v ději, který snad jako by byl dosti necitlivě sestříhán se odvíjí sice rychlým tempem, ale při jeho vnímání jsem občas musel díky vlastní fantazii překlenou poměrně dost „děr“. Rozhodně však nejde zatratit celková audiovizuální forma, v níž se vyřádili hlavně výtvarníci, kteří se dle poněkud dekadentně odvíjeného režisérova taktu (a pravděpodobně i knižního, když se hlavní hrdinové jmenují Baudelairovy) vyřádili hlavně na viktoriánských budovách a hned za nimi zase trikaři, kteří připravili velmi opulentní scénografii, která jako by z oka vypadla Adamsově rodině – na postu výkonného producenta najdeme Barryho Sonnenfelda, takže každý si dá dvě a dvě dohromady. A už vůbec nejsou k zatracení samotní herci, ať už trojice malých Baudelairovců, hlavně malá Sunny je dokonalá, a samozřejmě Jim Carrey, který si opět dokázal svým mimicko - pohybovým uměním získat diváka na svou stranu. Inu, Řada nešťastných příhod je sice hezké pokoukání, ale absence logicky odvíjeného děje jí vysloveně škodí. (17.08.2005)

Asi se mi to zdálo, ale půlka filmu vypadá jako by s Tim Burton odskočil do špatného ateliéru. Kapku si hrál s barvičkama, domyslel pár scén a pak odešel a přišel Brad Silberling, kterému se to líbilo a rychle natočil komiksovou adaptaci Lemony Snicketových neštastných příběhů. Co z toho? Nezvladnutá adaptace komiksu, která musí poděkovat Jimu Carrey za jeho chameleonské kvality a božsky gumový obličej. Ta malá holčina vypadalo na mnohem víc než měla, což není žádná škoda, ale její bratr byl jak spadlí z marsu. Třeba se v druhém díle zlepší(a snad se Tim zase splete :-)) (05.01.2006)

Kdyby se zapracovalo na scenáři stejně jako na kouzelné, detailní výpravě, byla by to bomba. Expresivní, výrazné kulisy jsou skvělé, spojení starých viktoriánských prvků s výdobytky moderní civilizace neokoukané a o výkonu Carreyho můžu říct jen to, že už dlouho mně tak nebavilo pozorovat herce, který s gustem přehrává. Ale celé je to emočně prázdné, člověk se ani nazasměje, ani nedojme, ani se nevyděsí a celý příběh stojí na jednoduché zápletce a stereotypní změně čtyř lokací. Ale docela jsem zvědavý na případné pokračování. (20.06.2005)

Knihu sice vůbec neznám, a ani jsem o ní nikdy neslyšel, ale když jsem tento film zahlédl, okamžitě jsem ho chtěl vidět, a jako fantasy rodinná podívaná, mě opravdu překvapil, více než jsem skutečně tušil, takže svůj účel opravdu splnil. No a já jsem sem zase napsal souvětí, které budou češtinářky luštit ještě generaci po mně. (02.01.2010)

Nevím, co z tohohle počinu budou mít děti. Ponurá stylizace (která mě ovšem moc nenadchla - to, co mělo být temné bylo jen "tmavé" s barevnými filtry nebo CGI pozadím a tmu řešil akorát naprostý nedostatek ppřirozeného světla), ne zrovna silný a rychle ubýhající děj a pár"dospěláckých" narážek a vtípků dětem asi sedět nebude. Pro dospělé je zase děj moc předvídatelný, přímý, kvůli dětem málo drsný. Tvůrci si měli ujasnit, pro koho vlastně film točí. Kdyby se atmosféra skutečně potemnila a postavy dovedly do extrému (ne pitvořivého, ale opravdové výstřednosti), mohlo vzniknout moc pěkné "burtonovské" fantasy. Takhle jde o podivný mišmaš, který neví kam sám sebe zařadit (rodinná temná fantasy komedie? Radši ne..), ale má i pár kladů - dobré herce (Jim Carrey zase jednou k nepoznání, Meryl Streep je krásně zmatená a i děti hrajou obstojně), několik pěkných momentů (mimino zakousnuté ve stolu, příprava večeře pro Olafovy hosty) a místy i zajímavou vizuální stylizaci (kulisy, kostýmy, mix viktoriánské doby a současnosti - všimli jste si, že Poe jezdil Tatrovkou?). (18.08.2007)