Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod

Řada nešťastných událostí je z mého pohledu slušný nástřel na čtyři hvězdičky, bohužel Brad Silberling neměl vždy úplně pevnou ruku a jeho fantazijní počin inspirovaný knihami Lemony Snicketa nakonec balancuje přesně na hranici dělící tří a čtyřhvězdičkový zážitek. Pokud by měl název filmu vystihovat jeho scénáristické kvality, dopuročoval bych jej překřít na "Řadu ne vždy šťastně podaných příhod" - v průběhu filmu se mění akorát dějiště a převlek hraběte Olafa, jinak vidíme jen sérii čtyř epizodek s permutovanou dějovou náplní. Režijně se jedná o průměr, výtvarná stylizace odkazuje k Burtonovi, je však výrazně chudší, kýčovitější a velmi okatě digitální. Ještě víc zamrzí absence emocí a nepříliš putavé postavy. Ale nebudu se tvářit, že se mi Řada nešťastných příhod nelíbila, když je opak pravdou. Herci jsou slušní, včetně těch dětských (Emily Browning má moc pěkný kukuč ;-) ) a několik podařených scének ruku v ruce s dobrým vypravěčským over-voicem drží film spolehlivě nad vodou. Pokud si dětské filmy udrží alespoň kvalitu tohoto dílka, případného rodičovství a s ním spojených návštěv dětsých filmových představení se vůbec nebojím. (02.11.2007)

Asi se mi to zdálo, ale půlka filmu vypadá jako by s Tim Burton odskočil do špatného ateliéru. Kapku si hrál s barvičkama, domyslel pár scén a pak odešel a přišel Brad Silberling, kterému se to líbilo a rychle natočil komiksovou adaptaci Lemony Snicketových neštastných příběhů. Co z toho? Nezvladnutá adaptace komiksu, která musí poděkovat Jimu Carrey za jeho chameleonské kvality a božsky gumový obličej. Ta malá holčina vypadalo na mnohem víc než měla, což není žádná škoda, ale její bratr byl jak spadlí z marsu. Třeba se v druhém díle zlepší(a snad se Tim zase splete :-)) (05.01.2006)

Literární předlohu neznám a po pravdě řečeno se s ní ani po zhlédnutí Silberlingova filmu seznamovat nechci. Film měl exkluzivní obsazení s celou plejádou známých hollywoodských jmen, měl i velkolepou výpravu s řadou triků a se scénou, která dává znát, že štáb nemusel řešit nějaké kompromisy ohledně rozpočtu. Výsledek je ale z mého pohledu velmi hubený a ta jedna hvězdička je vlastně jen s ohledem na výpravu, která bez ohledu na děj někdy dělá svoje, a viktoriánská pochmurnost filmových staveb a kostýmů je účinnější než škleby hlavního padoucha v podání Jima Carreyho. Nemám problém s jeho výkonem, je to zkrátka herec, který se přizpůsobuje požadavkům scénáře a režiséra, ale ta míra stylizované nadsázky byla pro mě nefunkční a nestravitelná. I tříleté dítě by v odporném šklebu i slovníku strýce Olafa nejpozději po třech desetinách sekundy zjistilo, že něco nehraje, a tady se všichni dospělí tváří, že mu věří i tu nejméně pravděpodobnou charitu. Je to zkrátka moc přeexponované a u mě by to fungovalo, kdyby se nejméně o polovinu hercův projev umírnil. A to jsem se ještě nezmínil o takových ingrediencích, jako je nejmladší člen Baudelairovic rodiny, takový ten typicky americký nevinný andílek, který se mi zhnusí už při prvním úsměvu a kterého bych bez váhání odpravil sám.. Celkový dojem: 25 %. (03.01.2011)

Na filmu se najde hodně pozitiv: především je nutné vyzdvihnout skvěle stylizovanou (ano, jistě - burtonovskou) výpravu, které jakoby byl podřízen celý způsob vyprávění. Výborné jsou herecké výkony - hlavně bych vyzdvihl obě děti (ty větší) a pak třeba ještě skvělou Meryl Streep. Jim Carrey mě po chvíli tím přehráváním spíš už štval. Mně se docela líbila i hudba Thomase Newmana, i když je pravda, že předvádí to, co v posledních letech všude jinde. No a kde je problém filmu? Ačkoli jsou mnohé scény skvěle vygradovány (zvláště scény zachraňovací), velice brzy jsou měl pocit, že se dívám pořád na to stejné. To co uvidíme v prvních asi dvaceti minutách je pak znovu variováno s jinými postavami a v jiném prostředí. Především toto způsobilo, že jsem se po nějaké chvíli docela slušně nudil. (06.07.2005)

Z hlediska dětského diváka jde o zcela netradiční počin, neboť filmy o dětech stíhaných ranami "osudu" (zde velmi dobře zastoupeného Jimem Carreyem v roli Olafa) se zase tak často nevidí. Vlastně si nejsem jist, zda to není vůbec první takový film. Pokud se na to ale podívám jako dospělák, jsem poněkud zklamán. I přes onu proklamovanou (a taky skutečně přítomnou) "burtonovskou" vizuální stránku tomu filmu něco chybí. Podle mě uvízl snímek přesně na pomezí, kdy se dětem (asi) ještě nelíbí a dospělým (asi) už nelíbí. Má hlavní výtka směřuje k samotnému ději - na to, co se o filmu psalo, se v něm poměrně málo stane. Ne že bych snad chtěl dětem ubližovat v jednom kuse, jen mi to přišlo pouze jako slabý odvárek (ale dětské diváky to vylekat mohlo, uznávám). No nic, na závěr už jen tolik, že hlavní dětská herečka měla v obličeji takový dospělý výraz a že z ní jednou asi bude pěkná kočka, ale to už se samotným filmem nemá tak moc společného... (01.09.2005)