Woodstock
VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh nadčasové události, která svou atmosférou a úžasnou muzikou psala dějiny populární hudby... V srpnu roku 1969 se téměř půl milionu lidí ze všech koutů Spojených států, ale i celého světa, sešlo na malé farmě ve státě New York na hudebním festivalu. Přišli za skvělou muzikou, ale zažili něco mnohem většího a hlubšího. Poznali atmosféru naprostého porozumění a souznění, která vycházela z ideálů květinové revoluce. Festival Woodstock se stal první velkou hudební akcí, které položila základy dalším velkým koncertům. Toto prvenství sebou neslo i obtíže, které byly dány nezkušeností pořadatelů a enormním zájmem posluchačů. Díky snaze organizátorů a okolního světa, ale i díky neskutečnému přístupu všech účastníků, proběhla celá akce bez vážnějšího incidentu. Dokument postavený na výpovědích přímých účastníků z řad pořadatelů i diváků přináší originální příběh festivalu ve Woodstocku od prvotní myšlenky až po závěrečné vystoupení Jimiho Hendrixe a odjezd posledních fanoušků. (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Kdybych si měl určitě vybrat jedinou popkulturní událost, která proběhla před mým narozením a kterou bych chtěl zažít, byl by to určitě první Woodstock, nasát tu atmosféru a svobodnou pospolitost těch lidí. San Francisco konce 60.let, rocková hudba právě čerstvě vylíhnutá z vajec a všechny ty radosti okolo, jo, to je moje :o) ()
Parádní “behind the scenes” a “in front of the stage” doplněk slavného hudebního dokumentu o nejlepším fesťáku všech dob. Najdete tam dobový kontext i pohled organizátorů, návštěvníků a místních. A všechno příjemně bez mluvících hlav. ()
9. augusta 1969 bola členmi Mansonovej hippie komunity zavraždená tehotná herečka Sharon Tateová, inak takto manželka režiséra Romana Polanského. Woodstock - hudobný festival slobodnej, mier a ideály kvetinovo psychedelickej vlny strážiaceho spoločenstva ľudí sa uskutočnil v dňoch 15. až 18. augusta 1969. Išlo o labutiu pieseň tohto hnutia, ktoré sa v neskorších rokoch veľmi nešťastne transformovalo do postáv yuppíkov. Šťastne zdieľali a zdieľajú americký kapitalistický sen individuálnej súťaže každého proti každému a ťažko vydrený úspech, z ich pohľadu zaslúžený. Sami sa často dodnes vidia ako nositelia ideálov kvetín. Spoločenský odraz to našlo v zopár, obsahovo nepatrných zmenách správania. Nuž a začal sa zavádzať jazykovo a myšlienkovo korektný nacizmus. S pôvodne ušľachtilým cieľom nahradiť niektoré slová inými výrazmi, presnejšie vystihujúcimi obsah toho, čo sa pomenúva. Dokument pomerne presne zaznamenáva priebeh festivalu Woodstock z organizačnej a ľudskej stránky. O niečo menej sa venuje hudbe. Ale o muzike tam sú iné filmy. V ďalších rokoch festival nepokračoval (ak nerátame pokus znovu si to zopakovať o niekoľko desiatok rokov neskôr - ale to už nebola tá istá rieka nádejí a filozofie, že svet môže byť láskavejším miestom na život). Vražda a vyčíňanie partičky okolo Charlesa Mansona totiž spoluspôsobilo postupný odmäk hippie hnutia, ktoré sa zdalo, že bude mať vplyv na politiku a spoločnosť. Ale ani ni tak samotný čin, ako predovšetkým obrazy, odrazy a heslá, ktoré tejto udalosti nastavili pre široké masy médiá a politici. A následne aj kinematografia (séria bronsonoviek Túžba zabiť (dead Wish, či ďalšia, tentoraz eastwoodovská séria začínajúca filmom Drsný Harry (Dirty Harry). Hipíci boli zrazu sfetovanou a agresívnou stokou spoločnosti. Kde sa stratila tá pozitívna energia? Kde bol prerod spoločnosti na solidarizujúcu svetovú komunitu? Nie, zabrzdilo sa to. Dôvodov bolo viac, nielen Manson (hoci do istej miery zapríčinil masové odvrátenie a odpor väčšinovej spoločnosti voči ušmudľaným kvetinovým zhulencom). Píše o nich ako Timothy Leary vo svojej skvelej autobiografii Záblesky pamäti (Flashbacks 1992, český preklad: Votobia 1996), ale aj napríklad taký Stephen King v románe Srdce v Atlantíde. ()
Opravdu skvělý dovětek k dokumentu, spousta skvělých podrobností pro nadšence a doživotní obdivovatele téhle svobodné sešlosti, jež nabrala rozměry krajského města, naštěstí si nevytvořila jeho klasické, všemi schválené civilizační a společenské návyky, ti nádherní lidé se snažili vlastně o pravý opak, chtěli pár dní žít jinak...jak? Jednoduše tak, jak to doopravdy a nepokrytě cítí, každý sám v sobě, nebudeš odsuzovat druhého, obtěžovat ho svým chováním, užívat si hudbu i přírodu a dobrovolně pomáhat ku prospěchu celé společnosti...tak jednoduché, až je to pro nás neuskutečnitelné, jak lze vidět stovky i tisíce let zpět, dnes či včera. Věřím, že být tam, se všemi těmi, již asi nikdy více přirozenějšími, nádhernými děvčaty, slyšet to jamování a předlouhá sóla, tu hudbu od srdce a v pondělí ráno s otevřenou hubou, a jelikož jsem na Woodstocku, tak i možná s dlouhou slinou v koutku, čumět na Jimiho, jak pomocí elektrické kytary pronáší celému světu obžalobu své vlasti za Vietnam, což je zde skvěle rozebráno, a svým tělem nechat projíždět jeho nekompromisní tóny, muselo člověka skutečně ovlivnit, což se dnes na jakémkoli koncertě či párty člověku nestává. Díky všem za to, co tam vytvořili, za další fotky a záběry, za výpovědi organizátorů, účastníků i umělců...rád se podívám znovu a za nějaký čas opět. ()
Woodstock 69 myslím, že k tomu netřeba nic dodávat ☮❤ ()
No, kdo by to v dnešní uspěchaný době nechtěl zažít? ()
O tom, ako to celé vzniklo, ako našli vhodné miesto, informácie z pozadia organizácie a archívne zábery účastníkov a promiskuitných divákov, ktorých často vidieť v drogovom rauši, tie zábery na ohromné zástupy sú však nepopísateľné: https://dokumenty.tv/woodstock-festival-jedne-generace-dokument/ ()
Jako absolvent mnoha našich a zahraničních hudebních festivalů jsem jen koukal s otevřenou pusou s úsměvem. Navíc probíhá nejhorší , třetí vlna pandemie covidu-19 s určitou beznadějí a únavou a ti lidi na filmovém plátně mají obrovskou energii. Na koncert Joe Cockera jsem byl v Praze v roce 2013, rok před jeho smrtí. Zde na koncertě je takový mladíček a zpívá slavný hit Little help from my friends. Zahrál zde i Jimi Hendrix, Janis Joplin, na pátečním folkovém programu Joan Baez, která měla předloni svůj poslední báječný koncert v pražské Lucerně aj.). Dokument je zde: https://dokumenty.tv/woodstock-festival-jedne-generace-dokument/ ()
Výborně pojaté. Stručně, jasně, mnoho zajímavostí. ()
Moci tak cestovat v čase, vím přesně, kam bych se vypravila... ;-) <3 ()
Moci tam tak být... ()
With a little help from my friends ()
Hudbu z Woodstocku rad posloucham dodnes. Fascinujici doba, jedinecny festival, ktery se uz nikdy nezopakuje. Jak nejsem festivalovy typ a nemusim moc lidi pohromade, tam bych chtel byt... Dokument je jakoby ze dvou casti, obrazove a zvukove. Kdy se jednotlive zabery sice doplnuji, ale uplne na sebe nenavazuji. Minimum hudby, ale nekolik zajimavosti a nasati atmosfery se zde najde. ()
Nádherný záznam festivalu sounáležitosti, přátelství a hudby, který vhání slzy do očí...Zažil jsem folkovou Portu,také to bylo moc fajn, akorát nikdo nedistribuoval trávu... ()
Jooo, to byly časy. Do tědlech bych si přesně přál vrátit v čase, ale muselo by to bejt do USA a ne do ČR, kde už rok pevnou rukou vládli proradní komoušové! Joo, to v americe, to bylo jiný kafčo :o). Tady se dozvíme spoustu statistickejch údajů o fesťáku. Hlavně teda o tom, že to byl naprosto finanční propadák a že se z toho pořadatelé možná ani dnes ještě nevzpamatovali. Mazec bylo, že se mohli rozhodnout mezi 1) postavíme ploty a nebo 2) postavíme stage a ploty nebudou (neměli na to čas). Takže bez plotů a půl míče hipísáků ne jedný perfektní louce :o). Mazec záběry z konce fesťáku, kde to fakt vypadalo jako na bojišti (ne na tom trutnofským). Dokument na tebe dejchne přijemnej hipísáckej kouř a aspoň o kousek tě vrátí časem do dob, kdy si každej dělal co chtěl s kým chtěl :o) ()
"We kind of sensed, we can change the word for 3 days, but the rest of the world wasn't with us." Môže ešte niečo o Woodstocku povedať viac ako slávny, veľmi obsiahly dokument Woodstock (1970)? Áno môže. Pokiaľ spomínaný film ponúka pohľad z vonka a výborne sprostredkúva atmosféru festivalu, tento dokument ide viac do hĺbky, nazerá do zákulisia, vypovedá o danej dobe. Je tu vyzdvihnuté to obrovské nasadenie organizátorov a neustále problémy, s ktorými sa potýkali (zo všetkých spomeniem narazenie na "Výbor uvedomelých občanov"). Dokument sa nevyhol istej idealizácii tejto historickej udalosti, snaži sa zachovať si vyslovene pozitívny postoj k nej. Všadeprítomné drogy sú akosi bagatelizované, obete na životoch sa ani nespomínajú (zato tu máme podrobný výpočet zranení, ako pohryzenie mývalom, alebo potkanom), všadeprítomná nahota sa ukazuje len v malej miere a keď už, tak zahmlene (to dnes žijeme v takej puritánskej dobe?). Vzhľadom na to, že festival bol predovšetkým o hudbe, je v tomto dokumente hudba až príliš v pozadí, čo nie je veľmi dobré (kde je preboha Janice Joplin?). Ale ako doplnok k Woodstock (1970) slúži dokument výborne. Nie som veľmi stotožnený ani s použitým hudobným podkreslením (Woodstock bol hlavne rockový festival!). "Maybe we were hicks, but we did go, as the Bible says, to welcome the stranger." ()
Krásný fotky, čístý záběry, spousta zajímavejch informací...hodně pozitivní a fakt hezký...jen mi tam chybělo ještě těch pár nepřijemnejch informací a výsledků, aby to bylo komplet. ()
(82min.) Stačí nechtěně udělat festival zdarma a legenda je na světě... Ale vážně. Woodstock pro mě byl jen název jedné často zmiňované akce plné hipíků. Díky tomuto dokumentu plného kvalitních dobových záznamů a vyjádření pamětníků všech zúčastněných stran, mám konečně docela jasnou představu, proč se stal Woodstock, který se vlastně nekonal ve Woodstocku, legendární. A skoro až zamrazí, jak velkým průšvihem to mohlo skončit vzhledem k množství lidí a nedostatku času na pořádnou přípravu festivalu. ()
Krásne pripomenutie jednej udalosti, ktorá nemá snáď doteraz obdobu z úst dnes už pokročilých dôchodcov: organizátorov, návštevníkov, hudobníkov aj miestnych obyvateľov. Máte z toho skrátka dobrý pocit, zimomriavky a usmievate sa celý čas od ucha k uchu. ()
Jednoduché, věcné a právě proto asi tak silné. Dozvíte se i mnoho zajímavostí, které jste asi nevěděli. Doporučuji. ()