Režie:
Sam PeckinpahScénář:
Alan SharpKamera:
John CoquillonHudba:
Lalo SchifrinHrají:
Rutger Hauer, John Hurt, Craig T. Nelson, Dennis Hopper, Chris Sarandon, Meg Foster, Helen Shaver, Sandy McPeak, Burt Lancaster, Christopher Starr, Jan Tříska (více)Obsahy(2)
Nic není, jak vypadá na první pohled. Drama ze zákulisí sdělovacích prostředků a mezinárodní špionáže. John Tanner, populární speakr televizních show, je obviněn zástupcem CIA, že se v jeho domě scházejí zástupci špionáže jiných zemí. Aby se „vykoupil“ z obvinění, k němuž jsou mu předkládány důkazy, přistoupí Tanner na to, aby další schůzka byla pod kontrolou pomocí utajených videokamer. Nevědomky tak rozpoutá doslova peklo, v němž se ocitne i jeho vlatní žena a děti… Film podle románu Roberta Ludluma natočil známý americký režisér Sam Peckinpah (Jízda vysočinou, Divoká banda, Balada o Cable Hogueovi, Pat Garrett a Billy Kid, Železný kříž). Úlohu Johna Tannera ztvárnil Rutger Hauer, roli agenta CIA hraje John Hurt. Hudbu k filmu připravil Lalo Schifrin. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (49)
Peckinpahův styl mi nikdy neseděl (se dvěma výjimkami), přišel mi takový dryáčnický a nefilmový. Bohužel se to dotklo i této knižní akční klasiky. Kdo četl Ludlumovu předlohu, ví, že její předností a hlavním prvkem napětí je to, že NEVÍME, co se vlastně děje a proč, a mezi jednotlivými postavami si musíme sami udělat jasno. I v tom, komu fandit. Film nám naopak na úvod řekne v podstatě VŠE, takže tento prvek napětí je pryč, a v knize gradované napětí a interakce a skoro až psychologické thrillerové postupy jsou ve filmu nahrazeny několika nic neříkajícími dialogy. Kdyby to někdo natočil, jak to leží a běží v knížce, bude to napínavé. Tohle je jen další, vlastně poslední, Peckinpahovo dryáčnictví. ()
Okřídlený slogan "Kvalita za rozumnou cenu" se tentokrát ukázal být pravdivý jen z poloviny. Promarněný film. Na "Ostermanův víkend" jsem se těšil, očekávaje (naivně) pozdě sedmdesátkový odtažitý špionážní masakr. Coby buranovi mi jméno Sam Peckinpah nic konkrétního nepřipomínalo, a to byla zjevně (první) chyba. Bohužel. Dostalo se mi nejhoršího druhu osmdesátkového zboží (= nudné a podivně uhlazené) - saxofonových sólíček, nevábných topless žen a ondulací. Zpočátku jsem měl pocit, že ne vše úplně dobře chápu kvůli tomu, že si se mnou film hraje. Později vyšlo najevo, že je to prostě nevhodně napsáno / natočeno. Ale ani to by nevadilo (sraček člověk za život vidí milión), nemít v průběhu celého filmu, založeného na Ludlumově románu, pocit strašně, ale strašně zmařené šance, protože námět (ne tak zřejmě již scénář) a obsazení (za zvlášť démonického zde platí hlavně John Hurt) zakládalo na vynikající biják. Nerovnováha mezi námětem a výsledkem je v případě Ostarmanova víkendu k uzoufání. Ze setkání starých přátel, kdy jeden myslí, že něco ví, a ostatní si myslí, že ten jeden ví, co on vůbec neví, se dal s trochou správného přístupu vytřískat úplně jiný materiál i bez stříleček. Smutné, že právě toto je vytěženo nejméně. Long-story-short: chyba byla zkrátka v mých očekáváních. Mstím se hodnocením. Za dva, ha ha ha ha ha. ()
Na Ostermanův víkend mě nalákal ten naprosto cool americký plakát, aniž bych věděl, co mám vlastně čekat. A chápu, proč je poslední snímek Sama Peckinpaha vnímán tak rozporuplně. Je mírně znát ten produkční chaos, co natáčení doprovázel, ale mně se přesto líbil. Scénář a gradace děje fungují, hudba Lalo Schifrina baví a to herecké obsazení je velice zajímavé - John Hurt se překonává, Craig T. Nelson překvapuje a jindy excentrický Dennis Hopper je zde nezvykle v nejvíc uťápnuté roli. A jakmile se dostavila pro Peckinpaha typická akce se slow motion záběry, nemohl jsem odtrhnout oči a vyloženě mi to připomínalo styl Michaela Manna. Ostermanův víkend mohl být samozřejmě ještě lepším filmem (můžeme si jen domyslet, jak by to vypadalo, kdyby režisér nebyl před sestříháním snímku vyhozen), i přesto se podle mého názoru jedná o zajímavý thriller, který by si zasloužil více pozornosti. Jako finální dílo velkého režiséra žádná ostuda. ()
Ze začátku jsem pociťoval alespoň trochu zájmu: co, kdo, proč. Postupem doby mně to ale přestalo zajímat, protože motivace jednotlivých postav byla stále méně čitelná. A na konci jsem nevěděl, mám-li se smát. Co to je? Varování před establishmentem? Před vlivem televize na společnost? Před ochranou státních zájmů jakýmikoli prostředky? Možná, že Peckinpahova idea byla úplně jiná (srovnej alternativy na IMDb) a producenti ji bezohledně zmršili, v tom případě je výsledek spíše varováním před vlivem producentů na filmové tvůrce. ()
Inu, špičku režisérovy tvorby "Ostermanův víkend" určitě nepředstavuje. Ty tam jsou westernové kulisy "Divoké bandy" a "Pata Garretta...", znepokojivě apokaliptické Mexiko z "Alfreda Garcii", zběsilé tempo "Útěku" i zoufalý boj osamělého intelektuála proti přesile ze "Strašáků". A přece má poslední autorovo dílo s těmito snímky společného i něco víc, než tipicky zpomalené záběry. Je to výsostně peckinpahovské téma přátelství a jeho rozpadu, loiality tvrdě zkoušené okolnostmi a také vnějšímu tlaku vystaveného vztahu mezi mužem a ženou. "Ostermanovým víkendem" se Sam Peckinpah rozloučil s režií důstojně a já se k tomuto snímku vrátím určitě raději, než třeba k dnes již hodně naivně působící "Jízdě vysočinou". ()
Reklama