Portrét dívky v plamenech

Víc takových portrétů, prosím. (08.01.2020)

Na můj vkus na sebe zbytečně dlouho jen koukají, ale ta doba nebyla pro podobné situace přímočará. Je to ale krásně procítěné, krásně nasnímané. Některé ty záběry (moře, krajina) snad záměrně vypadají jako obrazy, jak jsou dokonalé. (06.11.2022)

Hrozně pomalej rozjezd. (03.01.2023)

Jemné komorní drama o vzplanutí něžné, avšak hluboké lesbické lásky v době, kdy to bylo společenské tabu. Láska přetrvala i po definitivním odloučení a popřela tak čas. Podobný prožitek možná není dopřán každému,  ale kdo něco takového zažil, nemůže tento film neocenit v jeho opravdovosti. K tomu skvělá až meditativní filmařina a výtečná výtvarná stránka, která je sledem uměleckých obrazů sama o sobě. (27.12.2023)

Něco mi říká, že se tento film nevyhne porovnání s Favoritkou od Lanthimose, ovšem realita je taková, že porovnávat zmíněné filmy je silně zbytečné a podobně bezduché jako porovnávat každý film, kde je ústředním párem dvojice žen s Blue is the Warmest Color - get over it, není třeba všechny wlw filmy porovnávat k jednomu průlomovému, díky. Portrét dívky v plamenech je subtilní drama, které používá poměrně jednoduchou kostru příběhu - ovšem o ten ve výsledku tolik nejde. Chemie mezi hlavními herečkami je doslova hmatatelná a způsobila to, že jsem celý film svírala napětím zuby, což by se asi nelíbilo mému zubaři, ale co by člověk pro kvalitní umění nesnesl. Každý záběr byl geniální, barvy dávaly pro jednou smysl a krásně dokreslovaly celé toto umělecké dílo (doufám, že při sezení u krbu budu vypadat aspoň z poloviny tak dobře jako N. Merlant). Adèle Haenel byla pro mě příjemným překvapením a ve spojení s Noémie Merlant musel slintat nejeden člověk v sále. Dvojice přímo stvořená k tomu, aby vedla tento slow-burn romance. Zvláště úchvatné byly - pro někoho nudné - tiché scény, kde na sebe obě postavy prostě jenom koukaly, co víc si jen přát. Ach. Krásný kontrast poté tvořily veselejší scény v podobě hraní karet. Ach. (03.01.2020)

Napriek obmedzenému prostrediu má film epicku kvalitu a romanticku intenzitu, ktorá predstavuje vyznamny skok vpred v tvorbe režiserky Celine Sciamma. Práve tu sa zda, že jej práca je uplne rozvinuta. Sama režiserka a herečka Adele Haenel boli kedysi pár, hoci sa rozišli skôr ako vznikol tento film. Formalizovane gesta, ako napriklad spôsob ako sa Heloise rozluči so svojou matkou dostavaju záhadny priam až okultný význam. Doležitu rolu vo filme hra aj Sophie, služka Heloise sotva dieta ale sexualne aktivna so svojim chlapcom, mimo obrazovky. Sophie,je tretie kolo pribehu, ale bez nej by to nefungovalo. Marriane a Heloise sa vdaka svojej ustretovej pritomnosti etablovali nielen ako milenky, ale aj ako vladkyne vlastneho miniaturného kralovstva. Majú všetci milenci pocit , že niečo vymyšlaju? Pyta sa v jednej scene Heloise. Jeden z poslednych zaberov je dlhy, nezabudnutelny pohlad na jednu so žien,ktora preživa radost a smutok, ulavu a lutost, to všetko naraz. (05.01.2020)

Mít nějakej smysl pro analytický přemýšlení nad filmy, u tohohle dílka bych se určitě zdržel. Zajímalo by mě totiž, proč mě to tak zajímalo. Tam, kde by člověk čekal střih, záběr jede vesele dál. Někdy kamera nesleduje pohyb postavy, ale prázdnej prostor, kam postava posléze dojde. Skrze tyhle ne zrovna konvenční filmový postupy vznikl plně filmovej zážitek. Magnetickej, krásnej na pohled a tak nějak...opravdovej. Krásně citlivá práce od všech zúčastněných, kterou ale kvůli tomu pomalýmu vyprávění znova v nejbližší době nedám. (25.01.2020)

Miluju francouzské filmy, ale tahle citovka u Atlantiku je celkem nuda. (20.03.2020)

Na začiatok musím vypichnúť, že herečka Noemie Merlant vyzerá ako nejaký mix Emmy Watson a Daisy Ridley. Ale to ja len tak. Teraz k filmu. Je to krásne nasnímaný film, ktorý má cit a akúsi poetiku. Orfeus a Eurydika, prvý úsmev, oheň, 28, Héloise vo svadobných šatách, Vivaldi všetko krásne do seba zapadlo. Herecky to bolo fantastické, verila som im každý jeden pohľad, úsmev a povzdych. Mali chémiu, ktorá sa len tak nevidí. Scény s maľovaním boli pre mňa maximálne uspokojivé, veľmi dobre sa na to pozeralo. Koniec vo mne zanechal prázdnotu, ktorú som veľmi dlho po zhliadnutí filmu nepocítila. A určite si to pozriem znova, pretože si myslím, že toto je film pri ktorom si všimnete mnoho detailov pri opätovnom zhliadnutí, ktoré ste predtým nezaregistrovali. Portrét ženy v plameňoch jeden z najlepších filmov za rok 2019 a to bezpochyby. Čudujem sa, že nebol nominovaný na Oscara. PS. Adéle je tak pôvabná a nádherná žena až to bolí. (31.03.2020)

Sterilní nuda. (06.08.2020)

Obrazová balada o nečekané lásce mezi dívkami je dějově velmi střídmá a pomalu vystavěná, vizuálně přitažlivá forma však místy dosahuje kýženého pocitového účinku. Mužský svět je tady záměrně zcela nepřítomný, resp.představuje pouze vzdálenou hrozbu rozbití příjemné, svobodomyslné harmonie ženského kroužku na panství kdesi v Bretani. Ta feminizovaná společnost v roce 1760 působí trochu nepatřičně, ale o realistické vykreslení doby tu nejde. Jinak už už jsem se obával, že půjde pouze o takový letní románek, ale metafora s Euridikou a samotný závěr tomu nakonec dodali tolik potřebnou osudovost. (11.01.2023)

Je skvělé, že se francouzský film tu a tam vrací k poetice a civilnosti slavné Nové vlny. (06.02.2023)

Dvě velmi kontroverzní situace pro rok 1760 jsou zde vyportrétovány. Jednak žena jako malířka a pak také lesbický vztah. Hlavně za to druhé by možná obě upálili na hranici? Netuším jaký trest by za muckání dívek následoval. Pravdou je, že celý příběh je vyprávěn velmi decentně, jemně a bez zbytečných vulgarit a obscénností. Je vidět, že film točila žena, s mužem v čele by nejspíš vypadal jinak. Na druhé straně se emoce hrdinek, myslím ty skutečné, dostaví prakticky až v závěru, kdy jim dochází, že už se neuvidí. Do té doby je to celé takové plytké, jako by šlo o samozřejmý vývoj - na opuštěném místě samé ženy, nikdo nikde a ony se postupně sbližují. Proto na mě film, i obě hrdinky působí chladně. Jako by pro ně samotné šlo jen o pouhou epizodku jejich života, na kterou v důchodu vzpomínají. A přitom je jasné, že to tak nebylo. Holt se narodili ve špatné době. (11.12.2023)

Príbeh maliarky, ktorá dostane za úlohu vytvoriť portrét, ktorý nedokončil jej otec. Problém je v tom, že maliarka vytvára portrét bez možnosti pózovania svojho objektu, ktorou je psychicky nevyrovnaná príťažlivá mladá dáma, ktorá je traumatizovaná tragickou udalosťou. Zaujímavý príbeh sa nesie v art nádychu, kde je veľmi vierohodne vykreslené maliarske umenie, so skvele stvárnenými postavami príbehu. Maliarka dosiahne svoj ciel v podobe kvalitne namaľovaného obrazu, čo musí priznať aj laik, vďaka tomu, že vnikne, až príliš do duše svojho objektu, čo sama nezvláda a zanechá to pre ňu životný zážitok. Slušná podívaná od francúzskej produkcii. (06.01.2020)

Bomba, zas po dlouhe dobe neco kvalitniho, intenzivniho. Doporucuji! (24.11.2020)

Snímok, ktorým režisérka poukazuje na milostný príbeh dvoch žien vyvíjajúci sa v historickej dobe a za bizarných podmienok. Každopádne tento film ma nemohol až tak zaujať, keďže sa jednalo o tému, ktorá ide dosť mimo mňa a navyše s množstvom zbytočných a ničnehovoriach scén. Aspoň že ústredné herecké ženské duo bolo sympatické. 60 % (18.01.2021)

Znáte ten pocit, že se nemůžete odtrhnout, když spatříte nádherný barevný odstín nebo ladnou křivku čehokoliv? Pak je tento film přesně pro vás. Já si vybavím jednu ranní přednášku v nepříliš zaplněné aule a před sebou nádherně medové vlasy. Měly odstín, který byste chtěli ochutnat a hebkost, které byste se chtěli dotýkat. Když jejich hlava vstala - normální blond - kouzlo bylo pryč. Jindy přeplněný autobus a hlava opřená o sedadlo před sebou, takže se odkryla nádherná křivka šíje. Člověk se musí kousnout, aby se nenatáhnul a nepohladil, nebo dokonce nepolíbil šťavnatou kůži. Nejspíš jde o souhru světla, stínu, nálady i vnitřního rozpoložení recipienta, nikoliv objektu. První rovinu filmu tedy tvoří oslava výtvarného umění a estetiky vůbec. Druhá je pak společenská, přesněji feministická a lesbická. Film je historický a na podkladu společenských poměrů minulosti vyniká, jak bylo ženám zapovězeno jakékoliv svobodné rozhodování. Divák je nucen vžívat se do intimity hlavních protagonistek, aby pochopil, co se vlastně odehrává, jaká vnitřní muka prožívá bytost v rozletu, které však všechno kolem zapovídá volnost a vlastní vůli. Lesbický vztah byl tabu ještě donedávna, ale v 18. století bylo nemožné udržovat i běžné přátelství, pokud jste nepatřili k jedné společenské vrstvě. A pochopitelně jste nesměli žít na druhém konci Evropy. Malířka i Héloise jsou od počátku odsouzeny ke svým rolím, přestože samy by to chtěly jinak. Zdánlivě se ve filmu mnoho neděje, protože většina se odehrává pod povrchem. Pokud se ale člověk pokusí proniknout k podstatě, musí na konci plakat s Marianne, když na obrazu na stránce 28 dostane znamení a naposledy spatří Héloise, jak poprvé poslouchá Vivaldiho. Pro mě velmi silná scéna. Připomněla mi podobně působivou filmovou scénu se silnou hudbou při skonu Libertina. (11.02.2024)

Krásnej biják. Přeci jenom, holky s holkama o dost víc koukatelnější než leč bukvic v dubovym lese. Hjůmr, no. Ale k věci – je to krásně udělaný, uvěřitelný, melancholicky sentimentální jen trošku, jak se patří; film o lásce, o světě, o tom, jak holky tenkrát žily na téhle planetě. Líbilo se mi moc, netlačilo to na pilu, ochlupení realisticky podáno, stopáž jistě mohla být kratší, ale takhle byl aspoň film poctivě plynoucí, bez zbytečného přišlapávání plynu, … krásný a dík moc za to, jsem rád, že jsem šel a viděl. Fakt krásnej film... [90%; 2019-12-28 BioOKO] (28.12.2019)

Něžný pocitový film. Není ani tak o příběhu, jehož zápletka je velmi jednoduchá, jako spíše o atmosféře a všeříkající kameře. Ta pomalu a citlivě zachycuje každý detail ženské krásy takovým způsobem, že se z toho chce v některých scénách šílet. Zejména ve vrcholné scéně v plamenech, která je svým vygradováním tak silná, že něco obdobného jsem dlouho neviděl. Stejně tak závěrečná scéna. Vše dokresluje krásná krajina, ve které se děj odehrává. Opravdu filmový zážitek. 4+ (24.02.2020)

Vzalo mě to. Kostýmované drama o tajném a nemožném vzplanutí mladé bohaté dívky a nezávislé malířky, která kouří nahatá a má strašně velké oči :-) Ne, ale teď vážně. Film má pomalé tempo, nádhernou výtvarnou stránku a perfektní hudbu. Výkony obou hlavních hrdinek jsou velmi uvěřitelné, neseděla mi tam jen trochu plastiková Valeria Golino na matku. Bohužel trochu víc žhavých scén bychom asi všichni ocenili, ale bylo to cudné, tak jak jen 18. století může cudné být. Líbil se mi konec, který tam použil citaci z Oidipa a Euridiky (Otoč se) a odkaz na stránku v knize, i když se prý podobá jinému filmu, mělo to aspoň nějaké vyústění a hlavní hrdinka neodjela jen tak vlakem, což je oblíbený konec režisérů filmů s lesbičkama (Léto, Řekni to včelám...). (17.03.2020)