Režie:
Theodor PištěkKamera:
Jan RothHrají:
František Kreuzmann st., Helena Bušová, Ladislav Pešek, Jára Kohout, Zita Kabátová, Jiřina Sedláčková, František Roland, Eman Fiala, Anna Letenská (více)Obsahy(1)
Bohatá mladá vdova Klára Zvonečková se chce znovu vdát. Častý návštěvník jejího domu pan Šukálek ji tajně miluje. A právě jeho požádá vdova o dohození manžela. Šukálek přivede svého přítele Růžičku, který Kláru kdysi rovněž miloval. U Kláry bydlí její strýc pán z Hejlů, bankéř, který si vydržuje náročnou milenku. Po náhlém odjezdu Hejlova účetního Jedličky je zjištěna ztráta vysoké sumy peněz. Růžička se s Klárou zasnoubí, ale spíše s ohledem na minulost. Jednoho večera ubrání Růžička mladou květinářku Teklu před starým dotěrou. Do dívky se zamiluje a ani ona k němu není lhostejná. Přesto však zanedlouho zmizí a Růžička ji marně hledá. Když se má u Kláry podepsat svatební smlouva, přichází náhle Tekla s květinami a Růžička uteče za ní. Dotčená Klára oba vyhledá v Teklině novém bydlišti a prozradí, že dívka je dcerou zloděje Jedličky... (ČSFD)
(více)Recenze (10)
Děvče z předměstí anebo Všecko příjde najevo jest sice stařičká látka, kterou Tyl odkoukal u Nestroye, ale i o století později měla stále cosi do sebe. V dějinně napjaté době se znovu setkal režisér Pištěk s hudebním skladatelem Piskáčkem a opět vytvořili zdařilé dílo české filmové operety, v mnohém navazující na jejich první triumf v podobě operety Aničko, vrať se! (1926). Tylovské panoptikum nabídlo mnoho roztomilých příležitostí pro přísnou, ale neskonale nádhernou Helenu Bušovou, pro naivní a ještě krásnější Jiřinu Sedláčkovou a samozřejmě pro báječnou Zitu Kabátovou, která neváhala a celý film si bezmála ukradla pro sebe. Kabátové pikantní herečka Valerie Dupla prochází každou scénu v novém kostýmu (z nichž nejlepší je Salomé), střídá několik hereckých poloh a zazpívá i několik roztomilých Piskáčkových písní. Nu, a ještě ke všemu je příběh s humorem a poučením, ve kterém nad lží a nenávistí zvítězí svým důvtipem krajánek Šukálek. Nelze si přát víc. ()
Theodor Pištěk si zkusil filmovou režii. Výsledkem je příjemný a stylově čistý staropražský příběh podle předlohy Josefa Kajetána Tyla. Bez většího problému zde ožívá atmosféra roku 1845 a všechny figurky tehdejšího městského koloritu. Film nezapírá, že si neklade vysoké nároky, a to je jeho největší výhoda. Tuto skvostnou iluzi pak doprovází herecky velmi dobře volený soubor. Vzhledem k tomu, že naše televize tento film jako spoustu jiných ignorují, pouštím si ho zhruba jednou za rok na kazetě. Zatím nezklamal. ()
Excelentní herectví i přehlídka překrásných žen v dokonale podchycené atmosféře předminulého století. Jediným rušivým elementem je zde snad pouze příjmení dobrosrdečného dohazovače. Theodor Pištěk dokazuje, že lze točit i jinak. ()
Uvést v předvečer nacistické okupace něco tak nemoderního a starodávného je sice na pováženou, ale možná, že právě tehdy diváci zatoužili víc než kdy jindy schovat se do útulné atmosféry tohoto nevinného příběhu. Nutno dodat, že překvapil nejen Pištěk coby režisér, ale také Cámara, jehož scénář podtrhl barvité charaktery tylovských figurek, hemžících se kolem mladé, vdavekchtivé vdovy či komického dohazovače s ještě komičtějším jménem. Méně vídaný kousek, možná až zbytečně přehlížený. ()
Problém filmu tkví v tom, že většina Tylových textů ve srovnání s jeho součastníky (Havlíček, Němcová, Erben, Čelakovský, Mácha) nenabízí nějakou nadčasovou kvalitu, ale dobový mainstream v mezích měšťanských konvencí, navíc hodně výchovně zaměřený. Jinak asi nelze míti moc výhrad, pojetí je takové, jaké bychom od frašky se zpěvy čekali tehdy i dnes. ()
moja zaujímavosť: Natáčanie filmu prebiehalo na rôznych miestach Prahy. (dyfur) ()
Za začátku mi to příliš zábavné nepřipadalo, ale časem se to trochu rozjelo, zejména díky Zitě Kabátové (pobavilo hlavně její vyjednávání s Marvanem o odstupném). Trocha legrace je z dnešního pohledu i se jménem postavy Járy Kohouta "Tak se na to podíváme a spolehla se, že Šukálek vyšuká všecko a pan z Hejlů bude koukat" ()
Příjemný a milý filmeček. 60% ()
Opomíjený film dle předlohy Josefa Kajetána Tyla mě překvapil. Tylův styl je natolik osobitý, že se mu přizpůsobili i herci z počátku Protektorátu, ale jistě se při něm dost vyřádili, především Jára Kohout a František Kreuzmann. Děj je ovšem velmi jednoduchý včetně zápletky, jenže v době národního obrození jistě diváci rádi za takovými příběhy chodili. Takže dobré tři hvězdičky. ()
Tak nějak jsem myslel, že mne zaujme alespoň Piskáčkova hudba. Hm, hm. Začalo to hudbou, tedy ječením, ale nenadchlo mne to. Film jako takový na mne až moc zamotaný. Také jekotu jsem si užil ažaž. Byla to sice veselá taškařice, ale místy to bylo hodně nudné. ()
Reklama