Sandokan

Starej dobrej Sollima...tenhle chlapík potěšil tím, že jako hudební skladatele povolal bratry de Angelisovy (Guido + Maurizuo) a ti vytvořili snad srovnatelný fenomén jako byl celý film - neuvěřitelně zapamatovatelnou melodii, kterou zná dnes každej, stejně jako jméno Sandokan, stejně jako jméno Kabir Bedi. Naivní, přesto mnohem lepší než dnešní megapopulární shity, co letí a jsou "in". (10.01.2007)

Hudba, znělka, lokality, zápletka, velká lákadla pro kluky, a i když jsem Sandokana v 80 ´s minul, dneska si ho v původním dabingu mého ročníku narození užívám dosyta. Je to sice v hodně kolísavém tempu (začátek fajn, pak se půl dílu díváme na břišní tance domorodců, a do posledního dílu narvali tak 50 % příběhu celku), ale Kabir a Philippe Leroy všechno utáhnou. Právě postavu Yaneze jsem si postupně hodně oblíbil, od první scény, kde jako machýrek seděl v kádi z vodou a byl protivnej, se z něj stal postupně velkej frajer s cigárem. Pro postavu perly Marianny mohli vybrat přeci jen někoho víc sexy. Ve své době tohle musela být pecka, magionovka a vegovka jak hrom (žádná krev v soubojích vidět není). (01.12.2018)

Věru těžké hodnocení... Zdá se, že pobláznit děti kolem osmi, deseti let něčím ne zcela okoukaným a exoticky vyhlížejícím bylo strašně snadné. Skutečně slaboučké herecké výkony, minimum akce, v podstatě konverzačka v hezkých kulisách a s dobře zapamatovatelnou ústřední melodií. Každopádně největší záhada toho příběhu je, jak spolu všichni ti lidé mluvili. Domorodci uměli anglicky? Nebo ti evropané rozuměli jednomu z těch asi pěti jazyků, kterým se v Malajsii mluví? Prostě záhada... Celkový dojem: 55% (03.05.2019)

Oproti většině místních komentářů nemíním nostalgicky vzpomínat, kdy jsem seriál viděl poprvé či jaké emoce ve mne vzpomínky na mládí vyvolávají. Rok vzniku je samozřejmě znát na vizuálním provedení, ekonomická síla produkce na výpravě, ale to vše může být v době velkolepě vypadajících slátanin také příslibem. Ano, akční scény vyvolávají úsměv, nicméně příběh má logiku, postavy nejsou černobílé a řeší mnoho rozporů (už jen Sandokanův "únos" Mariany je spojen se zabíjením vojáků její tělesné stráže, kteří jí jen o pár sekund dříve vyjadřovali oddanost). Otevřený a temný konec je na výtečnou a pokusy dodat do seriálu etnografické zajímavosti jsou překvapivé. Samozřejmě, svatba ústřední dvojice se pak neúnosně protáhne, nicméně pokus o cestopisný dokument byl vlastně zajímavým nápadem. Rovněž reálie (dost možná dané chudou výpravou) jsou skutečně reálné a piráti tak operují dobově uvěřitelnou a vůči Británii směšnou silou. Sandokan je výborným příběhem s orientálním způsobem vyprávění. A k tomuto typu vyprávění tak nějak patří i zabíjení tygrů ve skoku či uspávací prášky v prstenech. Sandokanovi ubližuje zásadně jen jedna věc. Sandokan samotný, Kabir Bedi se tak moc položil do své životní role "tygra", že vzbuzuje úsměv a navozuje pocit trapnosti. Po place se pohybuje spíše jako opice a dává tak herecky vyniknout dalším hlavním postavám, z nichž nejen vynikající Adolfo Celi a vtipný Philippe Leroy, ale za mne překvapivě také Carole André v roli Mariany podávají přesvědčivé výkony. Heterosexuální "červená knihovna" je v současnosti vzácností. A pokud vás pohoršuje... ruku na srdce, minimálně bílý rádža ze Saravaku si jako výtečný záporák zaslouží vaše sympatie. (16.10.2023)

Je to prostě můj oblíbenej seriál už od mala. Hele vemte si, že román Tři mušketýři taky nemaj celkem žádnou uměleckou hodnotu, propracovaný zápletky jsou fajn, ale hrdinové se nijak nevyvíjej. (Taky co čekat od továrny na romány jako byl Dumas, ale to jsem moc nepatří, takže jenom tak na okraj.) No a Sandokan je na tom obdobně. Umělecká hodnota nulová, ale Sandokan je prostě zábavnej, exotickej, charismatickej a jednodušše klasika, takže si hodnoťte, jak chcete, ale mý čtyři hvězdičky mi neberte :D (13.01.2009)