Tiché doteky

Příběh o dívce, která se rozhodla pracovat v zahraničí, ale její zaměstnavatelé se nechovají tak úplně normálně. Ta úmyslná sterilita a odosobněnost objevující se v celém filmu mě na jednu stranu fascinovala a na druhou otravovala. Víte, že se v novém domově hlavní hrdinky děje něco zlého, ale nejste schopni to přesně pojmenovat (k tomu slouží až titulkový dovětek v samotném závěru). Na české poměry hodně specifický snímek, nelze mu upřít kvality, ale znovu ho asi vidět nepotřebuji. (08.07.2019)

Silný film pro silné povahy. O mně to tak úplně neplatí, musel jsem se trochu přemáhat, abych to vydržel až do úplného konce. Někdo se tu v komentáři dožaduje hororu, pro mě to z mantinelů uvedeného žánru v podstatě nevybočilo. Bylo to děsivé a znepokojující. Nejprve se člověk bál o Míšu, pak o Sebastiána a po závěrečných titulcích o sebe. Magoři nikdy nebudou úzkej profil, o ty se bát netřeba. Hoge umí 👍 (23.02.2020)

Na Tichých dotecích oceňuji, že mají vysoce evropský formát a řemeslně je to opravdu nadprůměrná lahůdka. Dost lidí tu Hogenauera přirovnávà právě k některým evropským režisérům, proto jsem měla vyšší očekávání. A byla bych i spokojenější, kdyby scénář tlačil více na pilu a nenechával všechno jen tak symbolické a v podstatě pod pokličkou. Divák si tu totiž párkrát musí lecco domýšlet a odhadovat. Na to, že film není dlouhý, tak se mi vlastně táhnul. Věřím, že téma to je vážné a na větší rozbory, ale dějově mě to úplně neuspokojilo a působilo to na mě občas mdle. Viděno v rámci Šary Vary. (19.07.2019)

Jednoznačné potvrdenie, že daj kunde žezlo a ona sa z dobrej ženy zmení na špinu. Sám so zažil, ako sa z normálnych žien stali po udelení nejakej funkcie alebo významnejšej úlohy totálne neľudské mrchy. Tento film to jasne dokazuje a ukazuje to psychologicky veľmi dobre, hoci dalo sa aj vyhrotenejšie a silnejšie. Ono to je presne s tou ľudskou psychikou ako v lágroch. Proste dali mi úlohu, dali mi prácu,tak som to proste musel robiť. Človek je naozaj náchylný prijať aj zlo ako povinnosť. (10.02.2020)

Sektářství mi problémy nedělá, výchova dětí ovšem ano. Výchova je to samozřejmě vzájemná. Vychovatelka (Eliška Křensková) se učí od vychovávaného, a dá se říct, že se učí dobře. A co se týče výchovných metod, ty mě také nepřekvapí; za život jsem jich viděl nesčetně a některé i pocítil. Dítě pro svůj rozvoj potřebuje rodiče a vychovatele (ať už je to au-pair, (soukromý) učitel, či kluci z ulice). Zde byl problém ten, že Sebastian měl několik vychovatelů a žádného rodiče. Jinak: film byl natočen striktně dobově, precizně, snad jen příliš studeně. O sektě uvedeného jména a uvedenými záměry nic nevím, ani po ní nebudu pátrat. (06.06.2022)