poster

Jako v zrcadle

  • švédský

    Sasom i en spegel

  • slovenský

    Ako v zrkadle

  • anglický

    Through a Glass Darkly

Drama

Švédsko, 1961, 89 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Kamera:

Sven Nykvist

Producenti:

Allan Ekelund

Střih:

Ulla Ryghe

Scénografie:

P.A. Lundgren

Masky:

Börje Lundh

Kostýmy:

Mago
(další profese)
  • Cimr
    ****

    Kdyby se mě někdo zeptal ,,A co ten Bergman jako dělal za filmy?", asi bych ho odkázal k Jako v zrcadle. To je totiž rozhodně jeden z nejtypičtějších Ingmarových filmů, díky kterým přešlo do běžné filmové řeči přídavné jméno bergmanovský. Minimum postav, promluv, děje, naopak hodně mlčení a stínů, opuštěný ostrov, psychická porucha, zničené rodinné vztahy, pointa, po které lze jen vypnout televizi a mlčet. Mnozí nevydrží, ale kdo ano, odměnou mu bude silná katarze. U Bergmana totiž víc než u kohokoliv jiného platí, že se vyplatí počkat si.(2.3.2010)

  • troufalka
    *****

    Bergmanův styl vyprávění je mi bllízký. Zde je zrcadlo nastaveno na jednu poklidně vyhlížející rodinu. Otec, jeho syn a dcera, její manžel, odříznuti od civilizace, uzavřeni do svého světa na ostrově. Znánlivě banání činnosti a rozhovory postupně odhalují vztahy, zranění i napětí mezi čtveřicí. Zaměřeno je hlavně na Karin, která trpí psychickou poruchou, ale afektivní jednání a náhlá změna nálad je patrná i u otce a bratra. Nemocná je obklopená třemi milujícími muži, každý z nich může být jistou oporou, ale stejnou měrou může být z její strany ohrožen. Deresivní nálada a vnitřní nejistota je podtržena vypracovanou kamerou, která si hraje se světlem a stíny. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií(3.4.2015)

  • lamps
    ***

    Stojím pevně za Bergmanem a respektuji jeho tvůrčí myšlení, v tomto případě hledání lásky a boží naděje skrze duševní utrpení milovaného bližního, ale Jako v zrcadle mi až moc nápadně připomínalo melancholické snímky Michelangela Antonioniho. Ukrutně vleklé tempo, spousta existenciálních dialogů, dlouhé detailní záběry na obličej klíčové ženské hrdinky a hlavně spousta povinné tématické vaty, která vyplňuje prázdný prostor v jednoduchém, ale zbytečně nafouknutém příběhu čtyř postav. Opět oceňuji mystickou formální úroveň a působivou hru stínů, ale obsahově jsem zklamán - zápletka kolem těžké duševní choroby vypadá zajímavě, ale v souhře s tradičně neuchopitelnými charaktery svých postav, více racionálních než emocionálních, působí dost neuvěřitelně a falešně. Kéž by Ingmar raději napsal trochu více uvolněných komedií, Úsměvy letní noci mě oslovily daleko více....(13.2.2016)

  • MontyBrogan
    *****

    Entuziazmus Bergmana vo viere v Boha, ktorý mi stále viac predostiera, s režisérom síce nezdieľam, no spôsob akým ho vie podať, je fascinujúci. A tiež si tam každý môže nájsť niečo svoje. Napríklad sledovanie psychicky chorého človeka, ktorý má už problém rozlíšiť, čo je skutočnosť a pravda, slúži ostatným zúčastneným paradoxne na poznanie týchto javov. Toľko aj k názvu filmu z môjho pohľadu.(3.2.2013)

  • mchnk
    ****

    Necelé dva dny, a přesto jako celý život. Bez mrknutí oka tu klasičtí i nárazoví bergmanovi herci sehrávají hru o naplnění lidských představ. Jsou lákavé, ale děsivé...zvrácené, málem incestní. Karin___zajatá ve svém těle a mysli bloumá kolem zdí, ve kterých hledá odpověď pro svou existenci. Raději nalézt neměla. Minus___talentovaný poeta toužící po pozornosti, ale také slabý chlapec ovládaný psychicky nemocnou sestrou. David___(ne)dobrovolný pokrytec, milující své bližní stejně, jako sebe a svou profesi...tíha na jeho srdci je proto velmi velká. Martin___oběť, snažící se pomáhat, pochopit, léčit...v jeho srdci svádí boj marnost s nadějí. Bergman opět vše rozbíjí na atomy, aby nakonec přispěchal s rychlým řešením. A proto můj plný počet odletě společně se závěrečnou helikoptérou.(17.5.2016)

  • - "Svita pro violoncello č. 2" Johanna Sebastiana Bacha (BWV 1008), která ve filmu zní, pochází ze slavného Bachova souboru svit pro violoncello z první čtvrtiny 18. století. Z tohoto souboru svit použil Bergman ještě jednu skladbu (svitu č. 5 - BWV 1011), kterou nechal zaznít ve svém filmu Saraband (2003). (Belsazar)

  • - Název filmu je narážkou na verš z Bible z prvního listu Korintským 13,12, kde se praví: "Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne." (gjjm)

  • - Jedná se o první film Ingmara Bergmana, který se točil na ostrově Faro, kde si později zakoupil dům, ve kterém ve stáří bydlel. Dalšími snímky, které zde filmoval, byly Hodina vlků (1968) a Hanba (1968). (Zdroj: ČSFD.cz)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace