Chlast

Zajímalo mě, jak Vinterberg zkalí ústřední experiment, který se zcela očekávatelně zvrtne, a nakonec to tedy opravdu není protialkoholická agitka, jako spíš perlivý portrét společnosti, která alkoholem oblévá všechny možné příležitosti, aby něco cítila. V alkoholivých pasážích to je přesně na jiskřivých 0,5 promile, jen by se to nemuselo tolik opakovat. Nikdy to proto úplně nekopne a bude se určitě psát, že to není ani moc vtipné, ani moc dramatické, přesto doufám, že si Mikkelsen zopakuje ten závěrečný taneček třeba na Oscarech. (29.09.2020)

Živě si představuji, jak by námět tohoto filmmu přetvořila česká produkce do zoufale trapné komedie bez špetky noblesy. Právě noblesa mě totiž napadá jako jedna z prvních věcí ve spojení s Vinterbergovým Chlastem. On je to totiž film myšlenkově vcelku plytký. Naštěstí samotné pojetí tématu denního chlastání je zde... noblestní. Poměrně inteligentní, uvěřitelné postavy ve vší skromnosti objevují zákonitosti denního chlastání. Jsou části filmu, kde se cituje Hemingway a jsou části filmu, kde se chčije do postele. Oba rozměry zde mají své místo, oba vedle sebe koexistují a ve své podstatě fungují. Přeci jen mi jako pěst na oko přišlo chování všudypřítomných studentů, kteří dle mého názoru měli za úkol dotvářet realistické vyznění filmu a to se příliš nepovedlo... Jako lehká komedie však ok. 7/10 (14.04.2021)

Potemnělé drama a další klenot do sbírky s Maddsem Mikkelsenenem. Dílo ihned zaujme teorií o alkoholovém deficitu a čtveřice hlavních postav, učitelů na střední škole, se tuto hypotézu rozhodne podrobit testu. Jedná se tedy o velice zajímavý příbeh z reálného života s několika vtipnými momenty a poměrně smutným, i když optimistickým závěrem. 81% (23.04.2021)

Hogo Fogo tvrdí, že alkohol podávaný v malých dávkach neškodí v akomkoľvek množstve. Lekári tvrdia, že alkohol škodí aj v minimálnom množstve. Rozšíreným zvykom je otráviť ráno červíka a/alebo piť červené víno, lebo podporuje tvorbu krvi. Lasica so Satinským tvrdia, že ľahko je byť abstinentom, ak vám alkohol nechutí. A tak som sa, vyzbrojený týmito múdrosťami, pustil do Chľastu. Napriek kvalitnému personálu, ktorý ho vytváral a akademikom, ktorí ho ocenili, ma film nezaujal. Tá pôvodná, a bohužiaľ i jediná, myšlienka podľa mňa nestačila a vystavanie dvojhodinového filmu. Namiesto ďalších som sa dočkal nekonečných komentovaných pokusov. ktoré vysvetľovali a obhajovali chľast, prípadne už iba bľabotu pod jeho vplyvom. Čakal som viac. (25.04.2022)

Někdo by už měl nahlas říct, jak jsou tyhle filmy nudné - tím, jak se vlamují do dávno otevřených dveří - pokud jde o mě, alkoholismus mi přijde - spolu s historickými filmy z časů WWII a filmy o zlých komunistech - jako nejnudnější námět na světě - existuje už tolik filmů, které hlásají stokrát omletou poučku o škodlivosti notorického pití, až mě to prostě už nezajímá, všechny jsou příšerně stejné a nepřicházejí s ničím novým. (Vlastně už začínám být alergický i na ten label "skandinávské kinematografie", který je u nás vydáván automaticky za známku kvality). Navíc se ani nepočítám k fanouškům Vinterbergových filmů nebo Mikkelsenova herectví, obojí mi je v podstatě zcela ukradené, a tak se o mě tento film mohl nanejvýš tak lehce otřít. Čekal jsem - když už ne nějaký závan filmařské invence (za kterou fakt nepovažuji prostřihy na naskakující hodnotu promile hlavních postav) - tak aspoň nějaký brutálně depresivní závěr, který by mnou otřásl a nechal mě něco prožít - nedostal jsem z toho filmu ale v podstatě nic víc, než chuť si taky pořádně přihnout. Podle mě je to jeden z nejpřeceňovanějších filmů poslední doby, který jsem ani původně vidět nechtěl, ale okolnosti nakonec rozhodly jinak, a za sebe nemám problém napsat, že kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. (29.03.2021)