Chlast

Chlast zarývá nehty pod kůži pomalu. Ty žlutý špinavý nehty bagrujou tělem natolik trpělivě a požitkářsky, že si toho člověk často všimne až pozdě s tupým, nepřítomným výrazem a pomatenou myslí při pohledu na vyčuhující pařáty, které prošly skrz na skrz druhou stranou ven, jen aby se jak písečnej had zase zanořily do těla o kus dále. __ Snímek ale není (jen) kritikou alkoholu. Daří se mu držet odstup, tempo a notu cynického pozorovatele a nebojí se ani uznat to dobré a svůdné, co alkohol dává ať už na prchavou chvíli nebo delší dobu. Lakonicky konstatuje, jak se proleptal naší kulturou až se stal její nedílnou součástí. Že se jako vir svou opojností, schopností uvolnit ztuhlé šrouby v mysli a kamufláží brání varování našeho konzervativního racia, jež postupně rozpustí ve svém objetí. __ Snimek také pozvolna zarývá své nehty do diváka, který je pro absenci přepjatých scén přistižen nepřipravený. __ Chlast má potenciál zrát v hlavě. Prokousávat si cestu myšlenkama ještě několik dní po projekci. Protože nestaví vše co chce sdělit hned z první na odiv, protože moralisticky neukazuje prstíčkem. Vnímal jsem v něm spoustu marnosti v radosti a v opakovaných chybách, které trocha (nebo celé řeky) ethanolu na okamžik zaplaví. A přes střídmost, se kterou režisér snímek vypráví, mi bylo zle z té neschopnosti hlavních hrdinů vykročit z kruhu. A ono, proč vlastně? K čemu? Ten, koho chlast chytí, daleko neuteče. A on je beztak nedržel zase až tak pevně. Ne vsechny... Vše se beztak děje zas a znovu, jen aby ostražitost časem polevila, přes oči nám natáhla zaslepující saténový šátek a pod nos vrazila voňavě opojný příslib, že bude zas vše bezstarostné, zábavné, že se strach rozplyne a věk se rozplyne a ostych zmizí a starosti s ním a už zase nebudeme nudně všední a vše bude lepší. A na chvíli to fakt funguje. A pak na další chvíli. A pak je to najednou jedno. (hezký komentář napsal Marigold) (25.12.2020)

Potemnělé drama a další klenot do sbírky s Maddsem Mikkelsenenem. Dílo ihned zaujme teorií o alkoholovém deficitu a čtveřice hlavních postav, učitelů na střední škole, se tuto hypotézu rozhodne podrobit testu. Jedná se tedy o velice zajímavý příbeh z reálného života s několika vtipnými momenty a poměrně smutným, i když optimistickým závěrem. 81% (23.04.2021)

Dobří holubi zvracejí! Když už tě to doma nebaví, vydat se za Rosťou a Konrádem není právě nejšťastnější řešení, protože je z tebe ostřílený notář dřív, než bys řekl „antabus“. V podstatě běžný, tuctový příběh, jakých jsou plné léčebny, a úplně obyčejný film o tom, jaxe partička zkostnatělých dánských páprdů snaží přechlastat krizi středního věku a peklo se svými chladně nemrdavými manželkami či otravnými fuckany, místo aby třeba píchala dvacítky a zneužívala konopí, což je dle dlouholetých výzkumů mnohem zdravější a játrofrendly. No, naprostý démon xichtového herectví, Šílenýs Mikymaus, sice opět řádí jak chlamýdie v bordelu a je až neuvěřitelné, co ten frajer dokáže vyjádřit jen pohledem nebo pouhým nakrčením čela, nicméně poměrně zkratkovitý, místy nudný a tendenční scénář tentokrát do absolutoria nevydržkoval ani on. Vinterberg má mnohem šťavnatější kousky. (29.12.2020)

K Madsi Mikkelsenovi mám kladný vztah, stejně tak i k Thomasi Vinterbergovi (hlavně za úžasný Hon) a k chlastu už trochu méně, ale přesto jsem při sledování filmu dostal na něco 30% a výše chuť. Film o partě kamarádů, kteří se rozhodnou každý den žít s určitou (čím dá vyšší) hladinkou a postupně odkrývat temná tajemství, je podobně poutavý jako přechozí film této dvojice, kterou byl Hon, přestože tentokrát téma není tak silné. Herecky skvělé, režijně také a je prostě fajn dění sledovat, protože máte občas pocit, jako byste sledovali skutečné lidi a to právě Vinterberg umí dokonale. (13.01.2021)

Zajímalo mě, jak Vinterberg zkalí ústřední experiment, který se zcela očekávatelně zvrtne, a nakonec to tedy opravdu není protialkoholická agitka, jako spíš perlivý portrét společnosti, která alkoholem oblévá všechny možné příležitosti, aby něco cítila. V alkoholivých pasážích to je přesně na jiskřivých 0,5 promile, jen by se to nemuselo tolik opakovat. Nikdy to proto úplně nekopne a bude se určitě psát, že to není ani moc vtipné, ani moc dramatické, přesto doufám, že si Mikkelsen zopakuje ten závěrečný taneček třeba na Oscarech. (29.09.2020)