Nájemník

75%. První část, přibližně hodinová, balancuje na hraně mezi žádoucím seznamováním s postavami a souvislostmi a bojem proti absolutní, zdánlivě nikam nevedoucí nudě. Druhá polovina už je pak špičkovou interpretací příznaků schizofrenie okořeněná libovou atmosférou v podání toho, kdo paranoidní napětí po Lynchovi umí snad nejlépe - Romana Polanskiho. Ten udělal dobře, že do hlavní role obsadil sám sebe, protože jeho herectví i zjev, společně s ostatním geniálně složeným castingem, unikátním pojetím Polanskiho záběrování a gradací stupňovaného stihomamu, dělá z The Tenant až hororově laděnou podívanou, jejíž druhá polovina rozhodně patří k tomu lepšímu, čeho byl postklasický Hollywood svědkem; nikoli však k tomu nejlepšímu, vzhledem k první polovině, jejíž podcenění možná zkazilo velkou šanci na pořádný pětihvězdičkový biják. (10.01.2015)

Horory (či psychothrillery) po Polansku mi nechutí, po dokoukání Nájemníka mám takřka podobně jalové pocity jako tomu bylo u Rosemary nebo mladší Deváté brány. A přitom ostatní Polanského filmy v jiných žánrech považuji za takřka geniální záležitosti a klenoty kinematografie. A ještě promiň Romane, ale herecky jsi mě nezaujal už vůbec. U-tr-pe-ní. 60% (19.08.2013)

Nájomník od Polanského je prvotriedny thriller, spracovaný s množstvom napätia. Každý detail sa zdá byť súčasťou nejakého dôvodu, aj keď dej nám dáva zmysel len zriedkavo, strach z neistoty výborne dokresľuje celkovú pointu príbehu. Úžašne napätý, intenzívny klaustrofobický film, sa pomaly stupňuje a vytvára nám tak psychický teror z niečoho strašného. Polanskeho najvýznamnejší film a veľmi pôsobivý, ktorý si zaslúži veľký obdiv. (30.05.2010)

Jeden z podivných Polanského filmů, který jsem moc nepochopila. Též poněkud těžká role pro Romana Polanskiho jakožto herce. Nedokáže mít tu hrůzu v obličeji, ani strach ani šílenství. Takový Jack Nicolson, to by byla, panečku, jiná paráda. Mladá Isabelle Adjani je naopak herečka dobrá a roli jakési kamarádky, která proplouvá celým dílem, zvládla. (22.05.2019)

Schizofrenie je pěkně otravná panovačná čubka, obzvlášť, když se nastěhujete do stísněného kutlochu, který předchozí nájemnice použila jako odrazový můstek pro placáka do asfaltu, a vaši sousedé jsou cháska nerudných, vyšinutých důchodců. Roman Polanski je dokonalá děvka pro všechno. Jako režisér zdatně nacucává každou cihlu a vrzavá dvířka znepokojivou atmosférou, po nocích kolegům na psacím stroji krátkozrace ťuká dialogy a nakonec sám rozhazuje před kamerou jeden nesmělý ksicht za druhým. Ale buďme upřímní, jeho herecký projev by potřeboval trochu osolit. A opepřit. A možná trochu pálivé papričky, tymiánu a náprstek whisky. Jakmile však v půli přepne na své transsexuální alter-ego Romanu, tak jde všechno ureptané hnidopišství stranou a divákovi nezbývá než seškrabávat spodní čelist z koberce, jelikož taková kreace si zasluhuje vlastní síň slávy na předměstí Bangkoku. (26.05.2013)