Nóż w wodzie
Nôž vo vode
Knife in the Water
Knife in the Water
Obsahy(2)
Sólo pro dva muže, jednu ženu a plachetnici. Filmový debut režiséra Romana Polańského se stal po uvedení v roce 1962 pro polskou kinematografii významnou událostí. Psychologické drama z prostředí Mazurských jezer, ve kterém se představí pouze tři postavy, předvádí mužskou ješitnost i morální úpadek, konflikt sobectví finančně zajištěného novináře a pozérství bezejmenného studenta za přihlížení cynické manželky. Příběh začíná v autě během cesty Andrzeje a Krystyny k jezeru, když náhle porazí mladého muže stopujícího uprostřed silnice. Andrzej muži navrhne, aby s nimi jel kus cesty. Později, místo rozloučení, mladíka pozve na společnou jednodenní projížďku na plachetnici. Mladý muž nabídku přijímá, přestože nemá žádné znalosti o plachtění.... Dobře vystavěný scénář, děj situovaný na omezeném prostoru automobilu a lodi, atmosféra, herecké výkony a vynikající kamera (kterou vedl Jerzy Lipman), zůstávají přednostmi filmu. Jeho název odkazuje na důležitou scénu, v níž Andrzej v náznacích popichuje mladíka kapesním nožem, který následně úmyslně upustí do vody. Snímek měl v době svého vzniku silný mezinárodní ohlas, o čemž svědčí nominace na Oscara a řada dalších ocenění. (Česká televize)
(více)Recenze (128)
Polanski má to tady hodně dobře promyšlený, k příběhu není co dodat, snad jen tolik že je to ,,problém,, tří tak klidných lidí, že stát jen o několik metrů dál, člověk by možná ani nezaregistroval že mají nějaký problém. Drama má i jiné druhy, a tak tenhle ,,klid,, nemusí každému vyhovovat. ()
Jedná se o první film který nadabovala Brněnská televize. ()
Výborný psychologický film ve skvělé režii Romana Polenského s výbornými hereckými výkony. ()
První půlku jsem čekal, že se z někoho vyklube vraždící psychopat, a příjemně mě překvapilo, že na takové lacinosti nedošlo. Soupeření dvojice kohoutků ani ne tak o stranou stojící a stále méně pobaveně přihlížející Krystynu, jako o to, čí ego je větší a čí póza udržitelnější, je vyobrazeno životně, ba dá se říci zábavně; v nejednom mužském diváku se jistě ozve potrefený houser. K tomu suverénní kamera a neméně suverénní ságo. ()
Dva muži, jedna žena a plachetnice. Na tomto skvělém Polańskeho debutu mě v první řadě uchvátila precizní kamera (s řadou zajímavých záběrů - tu se shora dolů, tu opačně ze zdola nahoru, tu záběr do dáli, tu hezký detail z blízka). Ale skvělé byly i herecké výkony všech tří protagonistů. A k tomu úžasný doprovodný jazzík. Akorát se chystám s přáteli ze skautu na jachty na Mazurská jezera, tak to byl pro mě takový hezký prolog před naší plavbou. ()
Nesdílím žádné nadšení. Je to mistrova prvotina a start zápletky se vůbec nepovedl. Proč toho lempla na loď vůbec brali? Potom se chová naprosto nepřirozeně a celé to dílko působí strojeně a naivně. O hluchých místech ani nemluvím, je jich habaděj. Ovšem mistr to v dalších létech vyspravil tak, že všem lezou oči z důlků. Smrt a dívka, Pianista, nájemník. Takže vo co de? ()
Přeceňovaná nuda ()
Já čekal další Polanského psycho-thriller a ono překvapivě komorní drama. Ale dobré, i když se většinu filmu vlastně nic neděje, napětí by se dalo krájet. Ponurá tíživá atmosféra mě doslova přibila k obrazovce. 70% ()
Vo svojom prvom celovečernom filme sa Polański (pretože vtedy sa ešte písal s čiarkou nad enkom) sústredil na zachytenie sociálneho, psychologického a nemenej erotického napätia na čo najmenšom priestore, avšak jeho najútočnejšia kritika poľskej spoločnosti bola čiastočne zmiernená zásahom cenzúry. ()
Roman Polanski už vo svojej prvotine dokázal zaujať, pritom mal k dispozícii len 3 postavy, jednu jachtu a auto... Výborne sa mu podarilo vykresliť psychológiu postáv a poukázať na ješitnosť mužov v situácii, kedy je s nimi nejaká pekná mladá žena. Záver filmu ma takisto veľmi dojal, takže jeho sledovanie sa fakt oplatí. ()
Na polských filmech je většinou nejzajímavější samotné prostředí, kde se film odehrává. Ať už je to prostředí vlaku ve filmu Pociag, či kupříkladu zde plavba po moři plachetnicí, vždy dokáži polští tvůrci na malé prostoru vytvořit velké filmy. A to i za použití pouhých tří herců (z nichž žena byla vlastně neherečka a spolu s mladíkem byla předabována, protože hlasy Polanskému jaksi neseděly). A i přesto všechno tento film otevřel Polanskému cestu do filmového Hollywoodu, Mekky filmu. Jedná se tedy o Polanského první a zároveň i poslední polský celovečerní film, Polákům tedy zmizel dříve, než ho vůbec stihli využít (či případně zneužít k propagačním účelům). A abych nezapomněl, ocenit musím i perfektní dráždivou a melodickou hudbu, která přesně synchronizuje a ladí po celou dobu filmu. ()
První a (pro mě) snad nejslabší Polanski. Psychologické konflikty a silná paranoia - typické i pro Polanského pozdní filmy - jsou zde situovány do milostného trojuhelníku. Zpracování alá "tři herci a jedna loď" je minimalistické a spolu s přirozeným prostředím umocňuje autentičnost. Zdánlivě krásný slunečný den na lodi je s eskalující emotivností a vývojem příběhu čím dál tím víc nekomfortní podívanou. Tajemné postavy se stávají méně a méně sympatickými, ukazuje se jejich morální zkaženost. Primární střed zájmu narativu neleží v kauzalitě, nýbrž v postavách samotných. Jejich povídání tvoří většinu děje a zpomaluje tok akce. Konec je nejasný a neuspokojivý jak pro postavy, tak pro diváka. Co to ve výsledku znamená? Celkem nuda, ale na debut dobrý. ()
Polské titulky, jejich mírně směšná abeceda, y po ž, to už se dnes nevidí ani u Polanského. Žena má nemožné brýle, dnešníma očima, tehdy vrchol módy. Divně zasunuté ve vlasech, v drdolu, vůbec na za ušima. Stopař v autě a posléze i na lodi. Bohatí manželé a pegueotem a jachtou, bez strachu o stěrače (vtip, který dnešní mladí snad ani nechápou). Třeba při scénách právě s nožem. Jak jsou asi teplá Mazurská jezera? Táhnutí lodě rákosím poněkud připomíná Africkou královnu. Stopař musí nutně lézt všem na nervy, včetně diváků. Polanski umí hrát na city, znervóznit, zneklidnit, iritovat. „Pluje se, aby se plulo.“ Mikádo, Poláci mu říkají bierki, vozili jsme je kdysi odsud. Byly lepší než české, s trojzubci, vidličkami, kopími a háčky. Střet dvou mužů na pozadí dne na vodě, jedna žena, minimum rekvizit. Syrové drama, dramatičnosti přidává i černobílá, pro fajnšmekry. Konec sice mírně překombinovaný, ale překvapení se mu upřít nedalo. Česká televize zase jednou uvedla pár skvostů. ()
Roman Polanski vo svojom celovečernom debute výborne vykreslil psychologické rozpoloženie postáv .Hlavne mi tu chýbalo nejaké veľké emociálne finále.Ono povedzme si na rovinu ,že hodinu a pol dĺžky filmu odohrávajúci sa na palube lodi o rozmeroch 3x6m začne v určitých momentoch pôsobiť nudne. ()
Nuda....nuda...nuda a pak taky nuda! Celou dobu sem si řikal, že už se kurva musí něco dít, a ono ano, opravdu tam spadne nůž do vody! ()
Skvělé, komorní, zajímavé, moc hezky se na to dívá. ()
Hodně povedená psychologická věc od Polanského o 3 lidech na plachetnici plující na Mazurských jezerech.Zajímavé rozhovory a nevraživost mezi 2 muži a ženě která se je snaží vždy usměrnit.No prostě takovy lidsky trojuhelník ()
Polanskiho debut je dílem hotového režiséra. Žádné váhání a chyby - exemplární příklad maximálně invenční a, což je obdivuhodnější, zároveň disciplinované filmařiny. Ansámbl a vybavení minimální, účinek značný. Jak to tak s Polanskiho filmy bývá, příběh není důležitý , Vlastně – není. Dva muži a dívka na jachtě si naprosto obyčejně vzájemně kazí víkend resp. neděli, neb soboty se nejspíš ještě nedržely. Na Mácháči se musí takových psychologických etud odehrát deset za víkend. Málokdo o tom ale dokáže natočit film, aniž by to vypadalo jako příslovečné „nastavování zrcadla“, ale aby to zrcadlo vážně bylo. Hlavní jsou figury, to, jak po sobě vrhají svůj hojný shit, atmosféra a napětí, kterou to plodí, a důsledky, jaké to má. Jestli rádi držíte někomu palce, tenhle biják vynechte. Na pěst jsou všichni tři; dokonce i fešanda, která slouží pánům za obecenstvo jejich maskulinním vylomeninám, je nejspíš tak trochu... Mno nic. Kamera rulezzz a asi to dost bolelo – viz info o přivazování kameramana ke stěžni. Každej druhej záběr jsem chtěl mít doma jako plakát nad postelí. Možná jednou budu. Repríza po osmi letech: Paradoxní, že muž s takovými způsoby a budoucí pověstí jako Polanski natočil záhy ve své kariéře film, který pojednává o čemsi, co by šlo dnes dobře zařadit jako toxickou maskulinitu. Již méně překvapivé, že ta se v Noži obrací hlavně proti mužům samotným. ()
Jedna z mnoha prvotin, která později potvrdila statut režiséra, do kterého ty prachy bylo vhodné vrazit. Velmi dobře napsané postavy a scénář, který nechává na divákovi, jak jejich morálku a touhy uchopit. Komorní dramata Romanovi prostě svědčí, viz později s mnohem větším rozpočtem natočená sonda Smrt a dívka. ()
Příběh v podstatě nezáživný. Pár nabere stopaře a vezme ho s sebou na projížďku na lodi. Ale Polanski v na první pohled triviální story rozebírá silná témata a pokládá těžké otázky, které mě jako diváka nutí přemýšlet stylem "jak bych se asi zachoval já sám". Tři postavy, každá úplně jiná a až do konce filmu nevíme jak ji "zaškatulkovat". Režisér tady ukázal jak běžnou milostnou rovnováhu páru dokáže narušit obyčejný student a odkrýt skutečnosti, ke kterým se už dávno stavěli slepě. To vše na jedné "blbé" loďce. Paráda! ()