Takoví jsme byli

videla jsem to pred davnymi lety ... mozna před 15-25 lety, ale vím, jak moc se mi to libilo .... a ted ...kdy mi dochazi spousta věcí, o kterých jsem tedy neměla ani tucha .... Je to nádherný film, přesně o tom, že láska prostě nestačí... Barbra je dokonala a u Redforda, kterymu staci byt jen hezkej .... (jo, tady je to naopak) je obdivujici, ze v 36 letech hraje vysoškoláka. Za me jeden z Top100 filmu. (15.11.2020)

Mě je ten film prostě proti srsti...Nenadchlo mě téma, postavy jsou mi krajně nesympatické a hlavně - život těch dvou - to je prostě šílenost, kterou jsem nepochopila hned na začátku život a ani mě to neláká se to snažit pochopit při druhém shlédnutí. Myslím, že se budu muset hodně přemáhat, abych se na to případně podívala podruhé...3* jen za Barbru Streisand, kterou mám ráda jako herečku, tak i jako osobnost a taky za ústřední píseň, kterou si můžu pobrukovat celý den :) (10.10.2011)

Redforda jsem nikdy nemusel - nejspíš nemám rád blonďatý chlapy. Vždycky mi připadal jako takovej ten nudnej hezoun, ze kterýho sou ženský podělaný bůhví proč. Něco jako Hugh Grant. Barbaru naopak rád mám, ale tady ne. Shrnuto: on je nudný suchar, ona hysterická levicivá píča. Film se celkově táhne jak smrad, nic zajímavého se neděje a řeči o americkosovětské politice to zrovna nezlepšují. Od přesunu do Holiwůdu měl film přestal úplně zajímat. Sorry. (03.06.2020)

O tom, že protiklady se přitahují, ale společný život pro ně bývá někdy HODNĚ obtížný, zvláště když se hluboce oddaný a horoucí vztah stane maličko jednostrannou a vynucenou záležitostí ... Podmanivý příběh veliké lásky v těch napůl zapomenutých časech plných nostalgie, kdy válku světovou nenápadně vystřídala válka studená - i Státy měly svá "padesátá léta". (13.10.2010)

Barbra a Robert nepôsobia na prvý pohľad ako očakávaný pár a práve na tejto rozdielnosti je celý film postavený. K tomu sa pridávajú dišputy o politike a kinematografii, respektíve politike v kinematografii a divák si nakoniec uvedomí, že sú obaja ako pár perfektní a v určitom zmysle sú ich postavy ako pre seba stvorené. A to aj s tým očakávaním, že to môže celé každú chvíľu prasknúť. Vážne cítiť, že to písal Trumbo, ale Pollackove stvárnenie je tak trochu tuctové, presne ako by sme očakávali a mohlo sa ísť takpovediac viac na dreň v zobrazení ich vzťahu a dialógoch. (01.01.2019)