Hra bez pravidel

Asi nebudu jediný, komu film připomněl klasické francouzské kriminálky. Evokuje je nejen hudba, ale i střih a syrová atmosféra. Přidejte k tomu rychlé tempo vyprávění a nesmlouvavý scénář, a je jasné, že se Hra bez pravidel z naší dobové produkce vymyká. Příběh se neobtěžuje s přílišnou útlocitností k postavám a bohužel ani s logikou. Zvlášť závěr vše přehrotil do takové míry, až jsem čekal, že Jindřich Polák na konci postřílí i filmový štáb. To je ovšem jediná vada na kráse jinak skvělého snímku. Pochválím ještě výborného Jiřího Adamíru, velice slušného Svatopluka Matyáše a nádherné slečny. (12.11.2020)

Nemůžu si pomoct, ale Hra bez pravidel mě nepřesvědčila natolik, abych jí dal více než 2*. Solidní námět a slušné herecké obsazení podle mě nemůžou zastřít fakt, že Jindřich Polák se ke svým slavnějším kouskům teprve prokousával a režie mě zkrátka a dobře nepřesvědčila. V porovnání s moderními dynamickými thrillery se nedají zastřít chyby ve scénáři, předvídatelnost a protivné momenty s kvílivou hudbou, která má vyvolat pocit napětí. Celkový dojem: 45 %. Ve své době nicméně vyčnívala Hra bez pravidel už jen tím, jak potlačovala ideologičnost a žánrový schématismus předchozí tvorby. (04.05.2011)

Na české poměry dost drsná a dobře natočená akční kriminálka. Adamíra, Kryzánek a v menší roli Menšík skvělí, Matyáš nebyl tak dobrej, chtělo by to charismatičtějšího představitele, např. kdyby to hrál Cupák, nebo třeba Brzobohatý. Líbilo se mi i vyhýbání klišé, nejsou tu zlí ani hodní, a třeba jsem čekal, že když tu závodník František Šťastný hraje sám sebe (ne moc šťastná volba, moc mu to nejde), tak se mu nic nestane... Mohlo to bejt ale barevný. Pak by se to mohlo klidně rovnat západním kriminálkám té doby. I když ta černobílá dělá určitou atmosféru... (19.03.2010)

Zabili Frantu Šťastnýho! Parchanti! Teda skoro. Ale kdyby bývalý referent Málek svoje poznatky rovnou předal Veřejné Bezpečnosti, nepřišel by Franta o Irsko a slečna o život. Jinak film je to moc pěkný a je také, přestože jeho děj místy vykazuje povážlivé determinační mezery (rovněž jednání aktérů nedává vždy dobrý smysl), výborně zkomponován: uloupený poklad je od samého začátku až do konce prokletím všech různých postav kolem něj, přičemž různorodě a velmi dobře je sestaven soubor těchto postav, včetně těch, které se k pokladu jen nachomejtly, ať už podléhají jeho pokušení, nebo jednají na základě jiných motivací; ostatně i fakt, že zde pátrá bývalý kriminalista na vlastní pěst (aniž se dozvíme, za jakým účelem), není v podstatě ničím jiným, než jednou částí onoho rozrůznění "souboru". Proto také přijímáme všechny ty permanentní zvraty (směrem k závěru stále rychlejší), málo pravděpodobná jednání i např. fakt, že ostřílený a nebezpečný zločinec se pokaždé (3x!), když jde na někoho s bouchačkou, nechá odzbrojit, jako integrální prvky vyprávění, totiž toho, co se děje s lidmi v gravitační sféře uloupeného zlata. Nepřehlédnutelné jsou průniky filmového příběhu do reálného světa: Není to jen roztomilá kuriozita v osobě legendárního závodníka, ale i působivý úvod filmu, během nějž loupež probíhá "zevnitřně" dokumentárně hodnotných záběrů z výšky na Václavské náměstí a okolí. Velmi solidní pojetí jednotlivých postav je podpořeno jejich hereckým ztvárněním: vyzdvihnout lze každého (i každou) zvlášť; za sebe jmenuji Adamíru, jehož sledovat hrát je prostě rozkoš, ale také jen na začátku se účastnícího mladého Třísku, který umí stejně dobře zahrát živýho i mrtvýho. Zaznamenání si zaslouží i Bukového hudba; při poslechu závěrečného motivu se ukazuje, že rif z It´s a Beautiful Day od Bombay Calling nebude jedinou vykrádačkou, na níž Deep Puple roku 1969 postaví svou slavnou skladbu Child in Time. (13.11.2020)

Kriminálky a detektivky jóo, ty jsme uměli. To byl taky jeden z důvodů, proč mě tenhle film hned ze začátku zaujal. Začátek je totiž naprosto skvělý a ta loupež nemá chybu. Je to snad dokonce i jedna z nejlépe natočených loupeží, co jsem u české kriminálky kdy viděl. Bez soucitu, bez emocí. Ty se začínají rodit až v průběhu filmu a film už upadá do takového toho pohodového stereotypu. A jelikož je délkou normální, dá se to přežít. Závěr za to rozhodně stojí. (03.10.2012)