Kačenka a strašidla

K tomuhle filmu mám prostě nostalgický vztah, i když je pravdou, že v současné době už ho tak ocenit nedokážu. Jako na chlapce na mě ale zapůsobil a postavy, které jsou zde, mě baví dodnes. Navíc od té doby mě fascinuje Prater a domy hrůzy. Ani jedno z toho jsem pořádně nenavštívil. I po letech si ale myslím, že je to ještě pořád krásná, ač moderní a místy hodně naivní pohádka. Trikově je však výborná. (22.04.2014)

Jako dítě jsem to zbožňovala a doteď se mi to stále líbí. Vždycky jsem toužila stát se Kačenkou, dostat Dům hrůzy a spřátelit se s takhle dokonalými strašidly. Nejraději jsem měla dr. Caligariho, ale Evíra a Berta byly samozřejmě také perfektní. Film nepostrádá vtip ani napětí a mile pobaví. P.S.: Skvělá úvodní znělka! (30.11.2008)

Celkem příjemná pohádka ze současnosti (skoro:)) o tom jak jedno děvčátko dostalo od skoro pohádkového dědečka (skvělý Lubomír Kostelka) jednu opravdu povedenou hračku - pouťový dům hrůzy. Jenom by mě zajímalo, co by Robert Wiene říkal na Benešova dr. Caligariho:) Jinak čarodějnice Berta je skvělá i ve psí podobě:) (19.04.2004)

Dětský film po revoluci upadl v nemilost. Ubylo tvůrců, kteří by se českému fenoménu věnovali. Jindřich Polák patřil ve své době k velmi pilným přispívatelům do postupně řídnoucích řad filmů pro děti a mládež. Na začátku devadesátých let už však byla situace jiná a mnohem těžší než dříve. Diváci v kinech vyhledávali to, co se jim dříve v kinematografii nedostávalo, a rozhodně mezi terč jejich zájmu nepatřily filmy pro celou rodinu. Proto byl zázrak, když u nich zabodovala koprodukční komedie s pohádkovými motivy o malé, zvědavé holčičce, co se kamarádí s vysloužilými strašidly z Domu hrůzy. Dr.Caligari, Elvíra a Berta se nejevili, že by dokázali zamíchat se stojatými vodami opomíjeného žánru, ale přesto si divácké sympatie získali a to i v následném pokračování "Kačenka a zase ta strašidla". I když se rozhodně nedá psát o vzkříšení, kdysi tolik oblíbeného žánru a ani o milníku. Jedná se o úsměvnou mozaiku, na které se hudebně podílel Karel Svoboda, a v hlavních rolích se objevila celá řada předních českých herců. Hůře si film vedl v zapamatovatelných scénách, kterých je ve filmu poskrovnu. Je to dáno trochu rutinním režijním vedením, které jede v jedné přímce, ze které ničím extra nevybočí. Oproti této slabině film z rytmu příliš nevypadával a scénář nějakou tu originalitu přinesl. Český film na dětského diváka postupem času zanevřel a později nabídl mnohem méně stravitelnější filmy s označením pro celou rodinu. Tohle je jeden z posledních, který ještě docela bavil, ačkoliv dnešní dětský divák je poněkud náročnější. A tohle už ho tolik neuchvátí. 60% (10.11.2013)

Labutí píseň oblíbených moderních koprodukčních pohádek tandemu Polák-Hofman. Dvojdílná Kačenka byla realizována podle námětu z pozůstalosti Oty Hofmana a stala se také poslední prací Jindřicha Poláka. Uzavřela tak jednu výraznou kapitolu českého filmu, která skrze osobitou optiku dětského světa přinesla na plátna a do televizí takové oblíbené seriály jako ten o detektivu Martinovi, Panu Tau, Lucii postrachu ulice, Chobotnicích z II. patra nebo o Návštěvnících. Z Heleny Vitovské se sice nestala druhá Žaneta Fuchsová, ale minimálně jako Kačenka o poznání herecky vyzrála po letech od svého prvního seriálu o Veverce. Dvojice rodičů v podání Schmitzer-Pehrová byla příjemně civilní, kdo si ale získal zaslouženou nejvýraznější pozornost byla samozřejmě trojice strašidel - Svatopluk Beneš jako magický doktor Caligari, Eva Vejmělková jako pikantní secesní dáma Elvíra a Jiřina Bohdalová jako bojácná psí čarodějnice Berta. Je tedy poměrně škoda, že se Kačenka nestala oblíbenou veteránkou televizních repríz a DVD dodnes chybí. (05.11.2011)