Špatná výchova

Dúhová variácia drámy s kriminálnym podtextom. Všetko podstatné sa odohralo v detstve, stará láska nehrdzavie ak ide o totožnú dušu. Identita totiž nie vždy jasná býva, no jasné je, že pod sukňou, šatami, či gaťami sa u Pedra vždy len penis skrýva. Pastelkovo krásne vyvedená spomienkovo-formatívna telenovela s autobiografickými črtami. Meno režiséra, zvolené trans/homo postavy a spôsob rozprávania ju predurčujú návštevníkom filmových klubov, sympatizantom a aktivistom ľudskoprávnych mimovládnych organizácií. Žiaľ, či už ide o melodrámy alebo o tieto kvázi hitchockoviny, vždy je to len na úrovni telenovely. Lepšej alebo horšej. U Almodóvara ide v podstate vždy o konštatne nízku myšlienkovú úroveň, bohato zachraňovanú prepiatymi farbami a celým tým LBGT podtextom, pričom práve uvedené záležitosti režiséra i jeho dielo často umelo vyzdvihujú, ako by išlo o nejaké hóch umenie. Pričom ide len o pekné farbičky, kolorovaný povrch. A za ten si zaslúži film maximálne 30%. (29.01.2013)

Tohle bylo moje první setkání s dílem Pedro Almádovara. A moc nadšený z něj nejsem. Formálně slušně zvládnutý film. Vše do sebe zapadá bez vyjímek. Všechno je líbivé. Ale vůbec jsem se nedokázal vžít do pocitů hlavních představitelů. Ani trochu mě nezajímalo co se s nimi děje. Prostě mě to celé nechytlo za srdce. (01.01.2007)

Klasický Almodóvar, v klasických barvách a v klasických situacích. Co ovšem přidal, aby to nebyla taková jeho klasika, je kriminální zápletka. A mně se docela líbila. O něco méně mě zaujal snímek jako celek, nemám z něj dojem, že by patřil mezi ty mistrovo lepší kousky. Možná prostě proto, že dilema ve formě transsexuality už se táhne každým jeho snímek, někde prostě o něco hůř, jako například tady. Co si jsem si ovšem užila, je mistrovo překrývání děje. Tohle mu jde. (19.12.2011)

Tak som sa rozhodol aj ja zabrusit do vod filmoveho umenia, filozofickych pojmov a transcedentnych hlbin naruseneho povedomia nejednej miestnej prechytralej tlchuby. Metafory a podobenstva vypisovat nejdem, to praktizujem zasadne len pri podrobnom studiu svojej rannej stolice. Takze asi takto : Almodovar vygeneroval silne rigidne paradigma majuce abilitu sa etablovat ako bazalny archetyp nudnej a pometenej kraviny. Svojim konfuznym spracovanim uz aj tak dostatocne perplexneho a repulsivneho patogenu evidentne sposobil tunajsim miestnym prechytralym tlchubam freneticku fascikulaciu a obsesivnu tuzbu objektivizovat svoj vrodeny egokokotizmus /nerad pouzivam vulgarne vyrazy, ale tu sa inak neda/ tym, ze ukaze aj ostatnym mentalom, ze aj v totalne nezmyselnej chujovine dokaze najst nejaku tu dignitivne periskopicku kvintesenciu / co to je sice netusim, ale podla mna to znie strasne mudro a kul/. Potom tuto dignitivne periskopicku kvintesenciu musi interpretovat dostatocne povysene a za pouzitia signifikantne dostatocneho mnozstva cudzich termitov, za co si u rovnako postihnutych kolegov vysluzi uznanie v podobe hlasneho : Hmmmmmmmmm a u 741 -ky tak akurat salvy huronskeho rehotu a otazku : Co to zase melies za hovna, chuyu?. No takze tak. 5 % (25.03.2015)

Na Almodovara exprimentálna forma natáčania, s minimom žien, aspoň po fyzickej stránke. Je to jediný tvorca, kde sa prítomnosť transvestitov, homosexuálov a rôznych málo chápaných menšín nezneužíva iba na lacné poukazovanie ich problémov. V jeho príbehoch sú harmonickou časťou celku. Prežívajú veci rovnako ako väčšina, čiže ich neberieme ako niečo exotické, ale dokážeme sa s nimi ľahko stotožniť ako s postavami, ku ktorým si máme nájsť ako divák vzťah. (26.05.2012)