Batalion

Doporučuji také shlédnout svébytnou zvukovou verzi, o 10 let mladší. Obě považuji za vzácně vyrovnané, ale neopakující se. Jediné, čeho lituji je, že v této verzi nezískala Uhrova manželka Zdena, v podání Bronislavy Livie, více prostoru. Projekce v Louvru musela být nadoblačná. "Tak nebožtík - to je 32, vopice 51. Krev, to je 12. Vsaděj ty tři čísla na Brno - a maj terno-seko!" (19.02.2009)

Film BATALION, tak jako stejnojmenný román Josefa Haise-Týneckého, měl shodný název s jednou zapadlou hospodou na pražském Starém Městě, kde podle zápisu z policejních kronik skončil v sedmdesátých letech devatenáctého století svůj prohraný život kdysi vážený advokát a poslanec František Uher. Filmový přepis tohoto tragického příběhu náleží k nejzdařilejším projektům němé kinematografie a režisér Přemysl Pražský v něm vytvořil své nejlepší dílo. O úspěch se pak zasloužil i představitel titulní role, slavný písničkář Karel Hašler, který zde získal ojedinělou příležitost prokázat své dramatické umění. Závěrečná sekvence, v níž propadá dr. Uher alkoholickému šílenství, lékařsky zvaného delirium tremens, byla díky kameramanskému mistrovství Jaroslava Blažka ponořena do tísnivé atmosféry zoufalství a beznaděje, v níž nakonec zhasíná hrdinův promarněný život. I přes nepopiratelně lépe vykreslenou atmosféru mám pozdější zvukovou verzi raději. Snad proto, že je v ní šířeji uvedena příčina Uhrova pádu (manželčina nevěra), což je v němé verzi takřka pominuto. (17.08.2009)

Jeden klenot z pokladnice českého němého filmu natočený na Kavalírce. Stejně jako Marthos i mému srdci je bližší zvuková verze z roku 1937. Ale byla jsem moc zvědavá, jestli se mě dotkne i tato starší němá verze. První pokus moc nedopadl, na druhý pokus jsem si našla nějaké skladby od Kryštofa Mařatky, k tomu nějaký dramatický klavír a pustila si to do podkresu. To už bylo mnohem stravitelnější. Kamera je opravdu dobrá, jen mě mrzí, že nemám takové srovnání s dalšími dobovými snímky, viděla jsem jich poměrně málo. Srovnávat se švédským Vozkou smrti mi přijde trochu nefér vůči Batalionu. Ale srovnání se stejně neubráním ... Tenhle kousek je mnohem zrnitější, jeho bídáci a žebráci ze zapadlé putyky jsou mnohem špinavější a otrhanější, reálie jsou drsnější než ve zvukové verzi. Vedení příběhu je odlišné, více se zaměřuje na vedlejší postavy než na advokáta Uhra. Každopádně je dobré zjištění, že ani náš němý film se neměl za co stydět a směle konkuroval tehdejší světové kinematografii. (05.07.2018)

Krčmou piatej cenovej skupiny dýchajúce romaneto o stratenej láske. Odohráva sa v pražskom polosvete opilcov, tulákov, prostitútok a láskou zničených poslancov. Obrazy krátkodobých, no bujarých ožranských zábav, bitiek. Poopičné depky, biele myšky. Delírium tremens a pošlapaná láska nadvakrát. Silné - napriek tichu, ktoré film sprevádza. (16.03.2016)

Filmová adaptace povídky (později upravené do podoby divadelní hry) Josefa Haise Týneckého existuje ve dvou verzích. Zvukovou natočil v roce 1937 Miroslav Cikán s Františkem Smolíkem v hlavní roli. O deset let dříve vznikla v režii Přemysla Pražského, který je jinak znám především jako herec, verze němá. Batalion ve své době podobně jako Tonka Šibenice nebo Takový je život obohatila československou kinematografii o prvky sociálního realismu, veristické vykreslení prostředí a věrohodnější psychologizaci postav. Nesentimentální, expresivně stylizovaná tragédie o mravním a společenském úpadku člověka se natáčela jednak v ateliérech A-B na Vinohradech a na Kavalírce, jednak přímo v ulicích staré Prahy, což rozhodně nebyl standardní postup. Velké zásluhy na tísnivé atmosféře filmu a přesvědčivosti závěrečné sekvence, ve které protagonista zažívá delirium tremens, náleží kameramanovi Jaroslavu Blažkovi, který později stanul za kamerou Fričova Varhaníka u sv. Víta. 75% (27.06.2018)