poster

Abstinent

Drama

Česko, 2019, 83 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Missanpassad
    *

    Obecně nemám moc ráda tady ty filmy o alkoholismu. Vzpomínám si, že ho hodne tlačili v médiích než šel do kin. Káždopádně mě hodně zklamal, jediný zajímavý na něm byl Pepa Trojan a to tím způsobem, že jsme v něm pozorovala podobu jeho slavných rodičů. Jinak herecké výkony herců byl příliš teatrální a spíš by se tak hodili pro divadlo než film. Neuvěřitelně rušuvé a zmatečné bylo skákání na časové ose děje... něco z léčebny a něco zase z minulosti a pak to zase nedávalo smysl. Ovšem nejvíc mě naštvala vykradená scéna s tím glóbusem plným chlastu, která se objevuje ve filmu Úsměvy smutných mužů.(6.5.2020)

  • Dixxie
    ****

    Film se mě dotkl především tématem, které zpracovává, protože sama mám s alkoholismem negativní zkušenost. Oceňuji, že se až tak nesnaží proti alkoholu bojovat nebo dělat osvětu, jak je pití špatné, ale spíše zachycuje dost intenzivní pohled na mladého člověka, který bojuje s alkoholem a sebou samým. Celý film mě moc překvapil i dojal a věřím, že i dalším alkoholikům/abstinentům dokáže dodat naději, že vždy existuje cesta.(31.10.2019)

  • Matty
    ***

    Komorní psychologické drama, které věcně a nenuceně, bez zbytečných formálních efektů (které trochu ubíraly z přesvědčivosti Úsměvům smutných mužů) zachycuje proces protialkoholní léčby devatenáctiletého Adama v Bohnicích. Film současně ve flashbacích rekapituluje historii jeho alkoholismu, který bude mít soudní dohru (jak se dozvídáme hned v úvodu, čímž je zkraje vytvořeno určité očekávání). Někdo by mohl namítat, že film dost zřetelně neobjasňuje, proč protagonista začal pít, ale právě to na něm považuji za cenné - je zřejmé, že k nadměrnému pití může snadno sklouznout i bezproblémový kluk ze „slušné“ rodiny (pouze s trochu pracovně vytíženějšími rodiči, což ale není vydáváno za ústřední příčinu). Ve své odměřenosti je to něčím až terapeutické. ___ Moc na druhou stranu nerozumím tvůrčímu rozhodnutí podkreslovat chvíle počáteční slasti zakoušené při pití zrovna Mozartem a Čajkovským (ale budiž) a pro větší přehlednost bych ocenil vizuální odlišení scén z minulosti a současnosti (místy je těžké určit, kde na časové ose se nacházíme). Postavy rodičů hraničí s karikaturami (starostlivá matka Adamovi do léčebny přinese plyšového medvěda, otec jej povzbuzuje větami jako „jsme chlapi, ne?“) a ve scénách z Bohnic to zase vypadá, že Adam, jeho kamarádka a jeden alkoholik-veterán jsou jedinými pacienty v celém areálu. Na druhou stranu si takto zřetelněji uvědomujeme izolaci, kterou hrdina zažívá. ___ Nejrušivější byl na celém, celkově potěšivě odměřeném filmu hudební klip Kvit od kapely Nebe, běžící během závěrečných titulků a zcela se svým tónem míjející s předchozími cca 75 minutami. Střídmá stopáž je další plus a Abstinent by díky ní mohl být uváděn v dvojprogramu třeba se Sólem, jiným podstatným, sympaticky nevyhroceným a nemoralizujícím filmem o zápasu jedince se sebou samým a jeho tréninku na návrat do reality. 65%(31.10.2019)

  • Slepejsek
    *

    Už z traileru jsem měl strach a film tohle očekávání bohužel naplnil. Je hodně špatný, tak nějak nevěrohodný a hlavně zoufale didaktický, poučný. Samotný děj přitom není až tak ztracený. To, co ho sráží je jeho zpracování. Nejsem odborník ani na mládež ani na alkoholismus, ale nemohu se zbavit pocitu, že tu někdo míchá hrušky a jablka, že zaměňuje hodinky a holínky. Alkoholismus má různé fáze - stejně jako láska - od počátečního okouzlení až po fyzickou závislost. Autoři jakoby v tom měli zmatek, takže u svého hrdiny míchají příznaky jednotlivých fází jako barmanský zajíc jednotlivé alkoholy. Vznikají tak scény, nad kterými se divák může jenom pousmát - vysrkání basy piva vs. lití tvrdého jako vody; rozhodování "pít či nepít" na školním záchodku či později dokonce na stužkovacím (?) večírku - mimochodem jenom absolutní hňup na takový večírek s předpokládanou konzumací jede vlastním autem. Mimochodnost těchto scén ještě podtrhuje následující léčebna s hrdinovým tvrďáckým postojem "mám to pod kontrolou" a faktem, že v léčebně nemá naprosto žádné fyzické problémy provázející závislost (opět "vtipná" scéna se vzpomínkou na pití na záchodku). Léčebna je vůbec kapitola sama pro sebe - její potenciál (alkoholici) je zoufale promrhán (zúžen do scén dvou příjmů delírií) a nahrazen dlouhými nicneříkajícími pohledy do tváře hrdiny. A tady se dostávám k největší slabině filmu, a to je Josef Trojan. Jeho tvář rozhodně není okno do duše. Nedokáže odzrcadlit duševní pochody a nechává diváka, ať si sám myslí, co si myslí. A může to být cokoli. Místy mám pocit, jakoby Trojan i vypadl z role a do jeho výrazu se vloudil úšklebek nad tím, že sám neví, jak z těch rozpaků ven, a střihač to tam nechal... Mohl bych pokračovat výčtem dalších much, ale rozumnější bude spláchnout to všechno pořádným panákem...(3.11.2019)

  • Stružák
    **

    Komorní povrchní drama s dobrým hereckým výkonem Pepy Trojana a hrozně plochým dějem. Ježkovy voči, to už fakt poslední dobou v ČR neumíme natočit film, kde by divákovi ty osudy postav nebyly úplně ukradený? Abstinent je totiž v tomhle ohledu takovej zvláštní film – tu základní dějovou linku vybuduje docela rychle, jenom proto, aby ji potom udržoval tak dlouho, aby celková stopáž vyšla na plnohodnotnej celovečerní film. Nechápejte mě špatně, ono se na to docela dobře kouká. Jenom mi přijde, že kdyby film trval 45 minut, tak by se nic nestalo, ale kdyby byl o hodinu delší, tak to mohlo fungovat taky a na konci bych se toho zas tak moc nedozvěděl. Fakt jsem si poslední třetinu filmu v kině říkal "Ty vole, to může klidně skončit teď, že jo? (Mrknu na hodinky.) Aha, vono to má trvat ještě půl hodiny, okej, tak jedem dál. 🙂"(6.11.2019)

  • - Natáčení probíhalo v Praze a okolí. Mezi lokacemi byla například Psychiatrická nemocnice Bohnice, filmové ateliéry na Barrandově, Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty UK v Praze a VFN v Praze či Nákladové nádraží Praha-Žižkov. [Zdroj: stars24.cz] (Duoscop)

  • - Režisér David Vigner byl pro film inspirován hned několika událostmi – inspiraci hledal pouze v reálních příbězích. V prvním příběhu byl muž, který již šestnáct let úspěšně abstinuje, ve druhém jde o ženu, tzv. sezónní alkoholičku, která se do léčebny vrací s pravidelností každých pět let. Spouštěčem filmu však byl příběh ženy – matky, kterou potkal na jednom promítání. Vyprávěla smutný příběh svého šestnáctiletého syna. (Stoka)

  • - Natáčení trvalo 24 dní. (Duoscop)