Reklama

Reklama

Devatenáctiletý Adam (Josef Trojan) je pacientem protialkoholní léčebny. Ocitá se tak na místě, které si většina lidí spojuje s už staršími, profesionálními opilci. Jenže realita je jiná. Alkoholově závislými se stávají čím dál častěji i velmi mladí lidé. Stačí k tomu málo. Adam měl život před sebou. Zbývalo mu jen dodělat maturitu, poslat přihlášku na vejšku. Ale to nespěchalo, byly to hlavně správné časy na pořádnou pařbu s partou, na rande s holkou nebo na pivko či něco ostřejšího s kámošem. Adam byl přesvědčený, že má všechno pod kontrolou. Pití vnímal jako účinný lék proti nudě, připadal si po něm mnohem odvázanější a vtipnější. A jeho rodiče? Ti byli v pohodě a díky bohu si ho moc nevšímali. Jenomže pak se to podělalo a přišel nevyhnutelný průšvih. Adam se nedobrovolně dostal do léčebny. Zde přísnému odvykacímu režimu zpočátku vzdoruje, setkává se s dalšími pacienty a s jejich životy poznamenanými alkoholovou závislostí. Negativní postoj k léčbě a v podstatě i k vlastnímu životu Adamovi vydrží do chvíle, než se sblíží s empatickým terapeutem. Nehostinné prostředí léčebny se pro Adama mění v útočiště a postupně se stává místem sebereflexe nedávné události, která nenávratně změnila jeho život. (CinemArt)

(více)

Videa (1)

Recenze (38)

kingik odpad!

všechny recenze uživatele

Pokud si k lahvince tvrdého alkoholu pouštíte z jakýchkoliv osobních pohnutek Čajkovského a Mozarta, pak jste zcela jistě před branami Bohnic. V protialkoholní léčebně se svého času ocitl Menšík, Kňažko i Švehlík, tedy míněno z hlediska filmových rolí. Ovšem zavřít do stejného ústavu nedochůdče jménem Josef Trojan je přinejmenším nerozum. Tohle pískle budí svoji tělesnou konstitucí dojem, že po přičichnutí k špuntu od slivovice skončí v márnici. Do hereckého stádia, kdy mu budu moci uvěřit, že je závislák, rozhodně ještě nedospěl. Film je ochuzen o drastické scény alkoholového opojení. Opilec Adam občas zkrápí své hrdlo větší kapkou ostřejší tekutiny, stále má ale vizáž studenta teologie, naprosto příšerně nestravitelně působí Trojan v nemnoha scénách, kdy je mu zle po těle, případně po duši. Jeho herecký výkon byl v těchto fázích absolutně směšný. To samé platí i o režii Davida Vignera, závěrečné skladbě, která se hodila do titulek, a též technické zázemí filmu má nevalnou a mnohdy nepříjemně proměnlivou úroveň. Speciální odstavec nepopsatelné hrůzy si zaslouží nasnímání filmu, doprovázené neochvějně asynchronním zvukařským peklem. Vše příslušně zabaleno do extrémně levné produkce. Režisér usiloval o umělecký i patrně realistický náhled na již notně provařené téma piják za zdmi léčebny. Angažoval se mladík, který místo na devatenáct vyhlíží na patnáct let, budí dojem, že za svůj život usrkával maximálně tak dětský šampus, načež aby jeho postava byla alespoň v něčem dramatická, klučina má na krku delikt a brzy za něj vstane před soudem. Navíc jeden z angažovaných scenáristů, který byl za života terapeutem, se raději premiéry filmu ani nedožil. Čest jeho památce i tematicky spřízněným filmům, které měly zajímavý průběh i realizaci a neříkaly si o vypnutí v polovině. 1/10 ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Komorní psychologické drama, které věcně a nenuceně, bez zbytečných formálních efektů (které trochu ubíraly z přesvědčivosti Úsměvům smutných mužů) zachycuje proces protialkoholní léčby devatenáctiletého Adama v Bohnicích. Film současně ve flashbacích rekapituluje historii jeho alkoholismu, který bude mít soudní dohru (jak se dozvídáme hned v úvodu, čímž je zkraje vytvořeno určité očekávání). Někdo by mohl namítat, že film dost zřetelně neobjasňuje, proč protagonista začal pít, ale právě to na něm považuji za cenné - je zřejmé, že k nadměrnému pití může snadno sklouznout i bezproblémový kluk ze „slušné“ rodiny (pouze s trochu pracovně vytíženějšími rodiči, což ale není vydáváno za ústřední příčinu). Ve své odměřenosti je to něčím až terapeutické. ___ Moc na druhou stranu nerozumím tvůrčímu rozhodnutí podkreslovat chvíle počáteční slasti zakoušené při pití zrovna Mozartem a Čajkovským (ale budiž) a pro větší přehlednost bych ocenil vizuální odlišení scén z minulosti a současnosti (místy je těžké určit, kde na časové ose se nacházíme). Postavy rodičů hraničí s karikaturami (starostlivá matka Adamovi do léčebny přinese plyšového medvěda, otec jej povzbuzuje větami jako „jsme chlapi, ne?“) a ve scénách z Bohnic to zase vypadá, že Adam, jeho kamarádka a jeden alkoholik-veterán jsou jedinými pacienty v celém areálu. Na druhou stranu si takto zřetelněji uvědomujeme izolaci, kterou hrdina zažívá. ___ Nejrušivější byl na celém, celkově potěšivě odměřeném filmu hudební klip Kvit od kapely Nebe, běžící během závěrečných titulků a zcela se svým tónem míjející s předchozími cca 75 minutami. Střídmá stopáž je další plus a Abstinent by díky ní mohl být uváděn v dvojprogramu třeba se Sólem, jiným podstatným, sympaticky nevyhroceným a nemoralizujícím filmem o zápasu jedince se sebou samým a jeho tréninku na návrat do reality. 65% ()

Reklama

Marze 

všechny recenze uživatele

Příběh o vzpurném teenagerovi, která má odradit případné jeho alkoholické následovatele z rodin, které nemají žádné problémy. Pro Davida Vignera je to celovečerní prvotina. V léčebně je očekávaně skupinová psychoterapie, vzdor, výpovědi pacientů, vzpomínky na domov, kde jsou milující rodiče, kteří jsou moc zaneprázdnění životem, chycení se špatné party - zde párty spolužáka, postavě hrozí vězení, vysvětlivky a poučky. To jsem viděl už mnohokrát, ale předloňské Úsměvy smutných mužů byly syrovější. Dospělé postavy jsou dost unifikované, pokoušející Andrea Berecková kouzelná. ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Obecně se dá říci, že pokud mají být filmy nemocničního/léčebně-alkoholicko-drogového žánru působivé a fungující, musí se jim podařit především a) vykreslit prostředí, které se stává hrdinovým novým "domovem", b) zasadit do tohoto prostředí celistvě vytvořeného hrdinu a další navázané postavy. Zbytek je v podstatě podružný, protože když se podaří vyrobit kvalitní pojivo z těchto dvou složek, film tohoto ražení bude dobrý téměř vždy, i třeba s docela jednoduchým scénářem. Například na dějové nuance Kachyňova Směšného pána nebo Sedláčkových Pravidel lži si po letech už téměř nevzpomínám a ani netoužím si na ně vzpomenout, stále však zůstává atmosféra nepříjemných a přesto lákavě omšelých míst a budov, sychravé počasí, průhledy okny, lidský mikrokosmos, silné obrazy uvěřitelně zničených postav. Vigner šanci natočit syrový film z léčebny zahazuje okamžitě, protože si nemůže pomoci a musí za každou cenu vyprávět pomocí zcela zbytečných "poučných" retrospektiv, které jsou buď jalové (protahované chlastání na hajzlech, ve třídě - "teď ne" při nabízení placatice, všechny party scény) nebo tupé a přetékající klišé faktorem (otevírání globusu "musíme jenom po troše, aby to fotr nepoznal" haha, maturitní večírek a jízda autem, rozkmotření s přítelkyní, odmítnutí sexu s vilnou pacientkou). Takové scény by snad napsal i automat, kde je nějaká fantazie? Takže nejen, že režisér zbytečně tříští už tak chabě zachycený stav hrdiny a atmosféru léčebny, ale podkopává si vlastní nohy i neustále explicitně přítomným "proč/proto" (aniž by kterákoli z těchto scén cokoliv vnějšího nebo vnitřního uvěřitelně osvětlovala), vrcholícím závěrečným odhalením, že Adam je ještě větší blbec, než jsme doufali. ()

Gwaihir 

všechny recenze uživatele

Do pekla vede vždycky přímá a rychlá cesta, ať už se nachází na dně láhve, nebo kdekoli jinde. Ven se z něj samozřejmě dostává o poznání hůře. No a alkohol je démonem mocným, jen tak člověka ze svých spárů nepustí. To je tu znázorněno velmi dobře, nicméně kamera našeho hrdinu v podstatě opouští ve chvíli, kdy to nejdůležitější pro něj, ta konfrontace se vším tam venku, teprve přichází. Mohlo to tedy být ještě v různých ohledech zajímavé, kdyby byl býval vývoj sledován alespoň o kousek dál. Ale jinak je to po všech stránkách podařené, včetně komorního pojetí s minimem postav a vyššími hereckými nároky, které k tomu krásně pasuje. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (3)

  • Natáčení probíhalo v Praze a okolí. Mezi lokacemi byla například Psychiatrická nemocnice Bohnice, filmové ateliéry na Barrandově, Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty UK v Praze a VFN v Praze či Nákladové nádraží Praha-Žižkov. [Zdroj: stars24.cz] (Duoscop)
  • Režisér David Vigner byl pro film inspirován hned několika událostmi – inspiraci hledal pouze v reálních příbězích. V prvním příběhu byl muž, který již šestnáct let úspěšně abstinuje, ve druhém jde o ženu, tzv. sezónní alkoholičku, která se do léčebny vrací s pravidelností každých pět let. Spouštěčem filmu však byl příběh ženy – matky, kterou potkal na jednom promítání. Vyprávěla smutný příběh svého šestnáctiletého syna. (Stoka)
  • Natáčení trvalo 24 dní. (Duoscop)

Reklama

Reklama