Abstinent

Komorní psychologické drama, které věcně a nenuceně, bez zbytečných formálních efektů (které trochu ubíraly z přesvědčivosti Úsměvům smutných mužů) zachycuje proces protialkoholní léčby devatenáctiletého Adama v Bohnicích. Film současně ve flashbacích rekapituluje historii jeho alkoholismu, který bude mít soudní dohru (jak se dozvídáme hned v úvodu, čímž je zkraje vytvořeno určité očekávání). Někdo by mohl namítat, že film dost zřetelně neobjasňuje, proč protagonista začal pít, ale právě to na něm považuji za cenné - je zřejmé, že k nadměrnému pití může snadno sklouznout i bezproblémový kluk ze „slušné“ rodiny (pouze s trochu pracovně vytíženějšími rodiči, což ale není vydáváno za ústřední příčinu). Ve své odměřenosti je to něčím až terapeutické. ___ Moc na druhou stranu nerozumím tvůrčímu rozhodnutí podkreslovat chvíle počáteční slasti zakoušené při pití zrovna Mozartem a Čajkovským (ale budiž) a pro větší přehlednost bych ocenil vizuální odlišení scén z minulosti a současnosti (místy je těžké určit, kde na časové ose se nacházíme). Postavy rodičů hraničí s karikaturami (starostlivá matka Adamovi do léčebny přinese plyšového medvěda, otec jej povzbuzuje větami jako „jsme chlapi, ne?“) a ve scénách z Bohnic to zase vypadá, že Adam, jeho kamarádka a jeden alkoholik-veterán jsou jedinými pacienty v celém areálu. Na druhou stranu si takto zřetelněji uvědomujeme izolaci, kterou hrdina zažívá. ___ Nejrušivější byl na celém, celkově potěšivě odměřeném filmu hudební klip Kvit od kapely Nebe, běžící během závěrečných titulků a zcela se svým tónem míjející s předchozími cca 75 minutami. Střídmá stopáž je další plus a Abstinent by díky ní mohl být uváděn v dvojprogramu třeba se Sólem, jiným podstatným, sympaticky nevyhroceným a nemoralizujícím filmem o zápasu jedince se sebou samým a jeho tréninku na návrat do reality. 65% (31.10.2019)

SPOILER: Moc jsem nepochopil to vystavění příběhu. Nebylo tam žádný stupňování jako třeba, že by chlastal na party, později by s kámošem chtěli chlastat už i ve škole a nakonec pořád. Nic takového, týpek prostě do teď nepil a najednou se rozhodne, že si vpálí sám doma flašku. Následně s kámošem jen tak popíjejí a sedí na zadku někde za skladem. Co je to za blbost? Navíc, to jako když ví, že bude chtít pít, tak musí ject autem na ples? To mu rodiče nenabídnou, že ho odvezou? Nemůže je poprosit o peníze na taxík? Nevim, ten příběh byl strašně nedůvěryhodnej. (27.12.2021)

Příběh o vzpurném teenagerovi, která má odradit případné jeho alkoholické následovatele z rodin, které nemají žádné problémy. Pro Davida Vignera je to celovečerní prvotina. V léčebně je očekávaně skupinová psychoterapie, vzdor, výpovědi pacientů, vzpomínky na domov, kde jsou milující rodiče, kteří jsou moc zaneprázdnění životem, chycení se špatné party - zde párty spolužáka, postavě hrozí vězení, vysvětlivky a poučky. To jsem viděl už mnohokrát, ale předloňské Úsměvy smutných mužů byly syrovější. Dospělé postavy jsou dost unifikované, pokoušející Andrea Berecková kouzelná. (30.11.2020)

Český film popisující o událostech v protialkoholní léčebně, kam se dostane devatenáctiletý Adam (J. Trojan). Tento mladík zavinil v opilosti autonehodu a kvůli snížení trestu je zařazen do léčení pod vedením terapeuta V. Fridricha. Film vyplňuje značné množství retrospektivních úseků, díky nimž si může divák udělat představu o životě tohoto mladíka a o příčinách jeho pádu. Co se týká léčebných procedur, snímek se věnuje pouze nepříliš dlouhým dialogům s terapeutem, seznámení s mladou alkoholičkou A. Bereckovou, starým pijanem M. Čížkem a Adamovým úvahám, jež bývají přerušeny odvozem mrtvých těl z ústavu. Minimálně polovinu filmu vyplňují mladíkovy vzpomínky na minulost, kdy si uvědomuje, jak se ho touha po alkoholu postupně zmocňovala, až nebyl schopen myslet na nic jiného. Přesto si myslím, že jeho závislost byla pouze na počátku a nikoli příliš hluboká, takže osudová nehoda ho pouze postavila na správnou cestu a snad mu zachránila budoucnost. Současně shledávám, že snímek díky četným retrospektivám a absenci dramatických a šokujících událostí částečně vnímám jako dokumentární pokus o nahlédnutí do života maturanta, jemuž byla ponechána příliš velká svoboda. Adamovi rodiče L. Hlavica a K. Frejová byli ve snímku zaznamenáni pouze okrajově, stejně jako ve skutečném Adamově životě. Naopak velmi pozitivně hodnotím herecký výkon hlavní postavy Josefa Trojana a domnívám se, že jeho slavný otec může být spokojen. Roli Adamova kamaráda a pijáckého kumpána, jenž měl lví podíl na jeho potížích, ztvárnil Š. Fridrich. Mezi filmy z protialkoholických léčeben se však film D. Vignera určitě neumístí na předních pozicích, neboť díky plochému a částečně prázdnému ději ho čeká pouze průměrné hodnocení. (04.09.2022)

Abstinent je snímek přesně podle české nátury - absolutně zapadá do české filmografie. Toto drama s hlavní postavou mého oblíbeného Josefa Trojana se soustředí hodně na message boji proti alkoholu, kterou se snaží říct, avšak zapomíná na aspekty "správného filmu". Příběhem tedy dokáže diváka zaujmout, ale filmem jako takovým ho odradí. Chybělo mi promyšlení scén a dialogů, výběr a pasování hudby, zkrátka hraní si a tvarování filmu zde nebylo. Ve většinové části sledování Abstinenta jsem tudíž přemýšlel, jestli nejde jen o studentský film z dílen. (13.12.2019)